Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poprvé jsem v jeho společnosti přestal racionálně přemýšlet a bez váhání jsem své rty přitiskl na ty jeho.
Na mém těle se vytvořila husí kůže, jakmile jsem cítil jeho měkké polštářky, kterými začal okamžitě pohybovat.
Odebral jsem ruku, která byla na jeho tváři, a místo toho jsem ho opět chytl za pas, abych si ho mohl přitáhnout blíže k sobě a naše těla se tím pádem dotýkala.
Byl jsem příjemně překvapený, když to byl právě on, který přejel svým jazykem o můj dolní ret a tím něžně požádal o vstup dovnitř, který jsem mu mile rád poskytl.
Jeho ruka se ocitla na mém boku, opatrně, avšak stále elegantně jezdil po mém těle a tím donutil mé srdce bít mnohem rychleji. Naše jazyky se dychtivě proplétaly a vedli jsme boj o dominanci, který byl neskutečně vyrovnaný, jelikož ani jeden z nás nemínil nechat vyhrát toho druhého.
Něžně mi skousl spodní ret a postihnuté místo následně olízl svým jazykem. Nikdy by mě nenapadlo, že budu cítit takové chvění a touhu, která stále rostla.
Já jsem mu naopak silněji nasál dolní ret, ale bohužel mi došlo, že tuhle chvilku musím přerušit.
Jakmile jsem se odtáhl, tak jsem se musel zhluboka nadechnout a uvědomit si i situaci, nebo přesněji její následky, který mě absolutně nezajímaly, ačkoliv by nejspíše měly.
Taehyung měl oči stále zavřený, opatrně jsem ho pohladil po tváři, ale má ruka sklouzla níž a hřbetem svých prstu jsem mu jemně projel po spodním rtu.
Pomalu otevřel své oči a nehorázně se mi ulevilo, když se na jeho rtech vytvořil spokojený úsměv, který mě dokázal uklidnit.
,,Na něco jsem si vzpomněl." zašeptá
Vybídl jsem ho, aby pokračoval, ale stále jsem vnímal jeho ruku, která mě nepřestávala něžně hladit po boku.
,,Nic nepodporuje vzplanutí lásky tolik jako polibek, neboť nevede k ukojení a vyvolává sladké naděje." zašeptá opět
Nejznámější projev od Xenofóna, který byl starořecký spisovatel a samozřejmě také filozof. Byl to Sókratův žák a ten naopak byl Platónův učitel o kterého jsme dneska již bavili.
Připadalo mi úsměvné, že i potom, co se mezi námi odehrálo, tak v jeho hlavě zůstala filozofie a spisy od Xenofóna.
,,Zapomeň na filozofii, alespoň teď." řeknu
Navlhčil si své rty, ale nakonec se pousmál a více se na mě přitiskl, aby si mohl schovat tvář do ohybu mého krku, takže jeho horký dech se mi jemně odrážela na mé pokožce.
Silněji jsem ho chytl za pas a jedním pohybem jsem si ho opatrně přitáhl na sebe, takže nyní ležel na mém hrudi a já ho tak mohl hladit po zádech.
,,Odpovíš mi kladně, pokud se tě zeptám, zda budeš se mnou?" optám se
Vnímal jsem jeho horké tělo, které mě příjemně znervózňovalo, ale má věta na kterou stále neodpověděl mě momentálně dráždila více.
Vnitřně jsem se uklidňoval tím, že by se do polibku nezapojil, kdyby ke mně nic necítil. Avšak mě již hodně krát dokázal překvapit svými slovy či činy, takže jsem opravdu nebyl jistý, na čem jsem.
,,To záleží na tom, pokud ty mi odpovíš, zda by jsi to se mnou vůbec zvládl." odpoví
Dokázal ve mně vzbudit starý pocity, hlavně připomenout strach, který jsem pociťoval i ve chvíli, kdy jsem odjel.
Ale již vím, že vztah s ním nebude těžké, zkrátka jiné a už nemám potřebu poslouchat své negativní myšlenky, který mě užíraly a dávaly nejistotu zcela zbytečně.
Jeho odpověď mě nepotěšila, Yoongi mi sice řekl, že po mém boku si připadá být zdraví, ovšem mi je více než jasné, že uvnitř vede boj sám se sebou, který trvá už roky a stále není u konce.
,,Co bych neměl zvládat? Tvou krásu? Inteligenci? Nebo dlouhý, filozofický debaty?" optám se
Zaslechl jsem jeho tichý smích, který mě uvnitř zahřál. Chtěl jsem, aby se po mém boku cítil dobře, aby aspoň z poloviny přestal myslet tak negativně a nemyslel si o sobě, že je méněcenný.
Levou rukou jsem ho stále hladil na zádech, ale tou druhou jsem mu pomalu nazvedl bradu, abych se mohl ztratit v jeho očích a také si ukradnout další polibek, který ho snad přesvědčí v tom, že já už jsem se rozhodl a svým způsobem mě už nemůže pustit.
Nadzvedl svou ruku a opatrně mi ji položil na tvář, hřbetem prstu mi přešel po dolním rtů, pokračoval přes nos až nahoru a já automaticky zavřel oči, abych mu poskytl prostor.
Po chvilce svou ruku stáhl opět k sobě a já pomalu otevřel oči, abych se znova mohl kochat jeho krásou.
,,Musím uznat, že vlastním opravdu dechberoucí obraz, Jungkookie."
Mé srdce se rozbušilo o sto šest, nejenom, že souhlasil, ještě mi připomněl dávnější chvíle. Tenkrát jsem se nehorázně styděl, že jsem ho popsal jako obraz, ale svým způsobem jsem nemohl zvolit výstižnější slovíčko.
Také si vzpomínám, jak mi tenhle kompliment vrátil, když se mě poprvé dotýkal na tváři, aby se na mě mohl podívat.
Pro mě bude vzácným obrazem napořád, kterého budu muset chránit, jelikož o cenné věci je vždy ten největší zájem.
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Dneska kratší díl, ale chtěla jsem opět zakončit jejich den. Příběh bude pokračovat už oficiálně jako taekook, takže můžete očekávat příjemnou atmosféru.
