Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na mých prstech se tvořily 'varhánky', měl jsem je scvrklé jako senior. Vždy mě to fascinovalo, vědci z britské Newcastle University na to mají teorii, že vrásky, které se tvoří na rukou delší dobu ponořených ve vodě, pomáhají k lepší manipulaci s mokrými předměty. Na bříškách prstů se totiž vytvoří struktura kanálků, které pomáhají odvádět vodu podobně, jako to dělají drážky v pneumatikách.
Raději jsem to přestal zkoumat a vrátil jsem se do úklidu. Naposledy jsem ponořil hadr, který byl viditelně od prachu, do vlažné vody a důkladně vymáchal.
Netvrdím o sobě, že jsem bordelář, ale utírat prach každý den, luxovat a mýt okna, to zkrátka není nic pro mě.
,,Nenávidím to."
Otočil jsem se na svého bratra, který stál u sporáku, na rukách měl jednorázové rukavice a pomocí sava se snažil odstranit mastnotu, která se ovšem držela jako klíště.
,,Nestěžuj si, to ty jsi chtěl udělat velký úklid."
Postavil jsem se a ihned nepříjemně zakňučel, v nepříjemné poloze jsem setrvával několik dlouhých minut, mé tělo s tím očividně nebylo spokojené.
,,Byl to nápad naší mámy, víš jaká je." odpoví
Chybí mi, především její upřílišněný požadavky, co se týče úklidu. Joon se odstěhoval hned po maturitě, já jsem musel vyčkat ještě rok, ale učinil jsem naprosto stejně a rozhodl jsem se k němu nastěhovat, jelikož to byl náš vysněný plán již od základky.
První měsíc to tady vypadalo jako po výbuchu, trochu jsme podcenili dospělácký život a trvalo nám nějakou dobu, než jsme to začali zvládat.
,,Vyzvedneš na nádraží Jimina ty? Nebo mám jet já?" optá se
Vždy jsem ho vyzvedával já, těšil jsem se na jeho společnost. Chodí ještě na střední, takže stále bydlí s naší mámou, společně s jejím přítelem.
Popravdě jsme ho nikdy nebrali jako nevlastního bratra, vídali jsme se spolu pouze o svátcích, nebo o letních prázdninách, jako právě nyní.
Dokonce ho přijmul i náš otec, což byl pro všechny obrovský šok, jelikož naopak s jeho otcem nikdy nevycházel. Ale spíše tam hrála žárlivost z jeho strany, že naše mamka se od rozvodu posunula dál a on je stále sám.
,,Vyzvedneš ho ty prosím? Mám ještě práci." řeknu
Taehyung. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že jsme se posunuli dál a mohu ho považovat za svého kamaráda. Před týdnem se konečně rozmluvil, svěřil se mi s něčím tak osobním, ale ukázalo se, že jeho ledová stránka zůstala.
Druhý den jsem ho chtěl navštívit, nebyl jsem si zcela jistý, zda by byl ochotný jít se mnou ven. Svým způsobem mi to bylo jedno, chtěl jsem být pouze v jeho přítomnosti a povídat si s ním, nezáleželo mi na tom, kde budeme.
On se mnou ale mluvit nechtěl.
Yoongi mi řekl, že je pouze unavený, tak ať se stavím jiný den, což jsem také udělal. Taehyung mi věnoval jenom pozdrav, ale opět se ztratil v domě a nechtěl se mnou komunikovat.
Nenechal jsem se odbít, chodil jsem k nim každý den, ale finále byla stále stejná, mlčel. Yoongi mi nakonec řekl, ať ho nechám být, aspoň na nějakou dobu, ale zkrátka jsem nemohl.
Nechápal jsem proč, nutil mě přemýšlet a to neustále. Bál jsem se, že jsem řekl něco špatně.
Chtěl jsem ho i kvůli tomu navštívit i dnes, promluvit si s ním a zjistit důvod.
⎯
Musel jsem přežít cestu s hromadnou dopravou, jako když jsem ho navštěvoval prvně. Celý minulý týden jsem k nim jezdil autem, ale dnes jsem nemohl kvůli Jiminovi, nádraží je mnohem dál, takže jsem si nemohl půjčit auto od Joona.
Zhluboka jsem se nadechl a prohrábl si své splihlé vlasy, ačkoliv mi to připadá pošetilé. Mám tendenci se upravovat, když jdu za ním, ale je vlastně úplně jedno jak vypadám, když mě nevidí.
Zazvonil jsem na zvonek a pouze vyčkával. Po chvilce se otevřely dveře a přede mnou stál blonďák, který nevypadal nadšeně.
,,Kooku? Co chceš?" optá se
Myslím si, že mu to je naprosto jasné.
,,Ahoj, jdu za Taem."
Snažil jsem se letmo usmát, ale byl jsem trochu nervózní. Cítím se špatně, že k nim chodím neustále, bez pozvání, ale nechci to nechat jen tak.
Frustrovaně vydechne a opře se o futra.
,,Neber si to zle, ale nechci tě k němu pustit, necítí se úplně nejlépe." odpoví
Mluvil potichu, nezněl nahněvaně, spíše starostlivě.
,,Je nemocný? Můžu skočit do lékárny nebo cokoliv."
Brácha se zmínil, že Yoongi pracuje z domova, má na starosti úpravu webových stránek, většinou je dost zaměstnaný, takže nemá moc času někam chodit.
Zakroutí hlavou.
,,Není mu špatně fyzicky, má prostě zase špatné období." řekne
Více jsem se narovnal, byl jsem hloupý, že mi to nedošlo dřív. Jeho chování, výraz ve tváři, kdyby ztratil chuť do života, kdyby svůj život už ani nechtěl žít, pouze přežívat.
Kdyby se ocitl na ostrově, kde je všechno jenom ledově modré a šedé.
V tu chvíli jsem se rozešel dovnitř, nevnímal jsem jeho protesty a snažil jsem najít jeho pokoj. Předpokládal jsem, že bude v přízemí, aby nemusel scházet schody, který pro něho musí být nebezpečný.
Ale jakmile jsem chtěl zaklepat na jediný, zavřený dveře, tak mě Yoongi chytl za zápěstí a stáhl zpátky.
Nechtěl jsem tvořit konflikt, hlavně ne s ním. Ale i přes to, že Taehyung mě nevnímá jako podstatného člověka ve svém životě, tak to nemění nic na tom, že při něm chci stát.
Navázal jsem s ním oční kontakt a ignoroval jeho ruku, která mě stále pevně držela.
,,Vím, že ho chráníš, také vím, že to pro tebe musí být těžké, ale přede mnou ho ochraňovat nemusíš, chci s ním pouze mluvit."
Dlouho nic neříkal, mlčky se na mě díval, ale po chvilce začal pomalu pouštět mou ruku a nepatrně odstoupil.
,,Jestli mu jakkoliv ublížíš, tak tě fakt zabiji."
Naposledy se na mě podíval, ale následně se otočil a vydal se po schodech nahoru. Jeho větu jsem si vzal k srdci, samozřejmě vím, že by mi nikdy neublížil, ale nejspíše i on sám je vědom toho, že kvůli lidem trpěl.
Připadá mi, že toho musel obětovat mnoho, přeci jenom je v mém věku, o šest let mladší než on, ale stále ho ochraňuje jako mladšího bratra.
Zhluboka jsem se nadechl a konečně zaklepal na dveře.
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Jimin je na cestě, Yoongi dělá ochranku a Taehyung má depresi, to je mi fajn vývoj:)
