Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Poznání zakotvené ve zkušenosti přitom vůbec nemusí být iracionální a nepromyšlené, jen není odvozené ze světa logických či matematických pravd, ale vychází z naší životní zkušenosti. Ať už každodenní, pracovní či spojené s uměleckým zážitkem." řeknu
Po dvou dnech se vrátilo všechno do normálu, zcela jsem zazdil své špatné chování a argumentovali jsme pouze ve chvíli, kdy jsme řešili filozofickou úvahu.
,,Vycházíme-li z životní zkušenosti, poznání je vždy více subjektivní, jenže to nemusí znamenat, že by se nesnažilo o postižení pravdy. Myšlenky nám sice nedají neochvějné pravdy jako exaktní výzkum, jenomže nám pomáhají orientovat se ve světě." podotkne
S úsměvem jsem pozoroval jeho soustředěný výraz, jak měl lehce přimhouřený oči a dokonce i gestikuloval. Byl jsem nesmírně rád, že mi opět dal najevo svou náklonnost vůči mně.
Jednou jsem četl, že pokud vás ignoruje člověk, jehož pozornost pro vás znamená nejvíce, tak v mozku se spustí reakce, která připomíná psychickou bolest.
,,Pomůžou nám hledat smysl, ať už v našem životním usilování, ale i jako něco společného, co může společnost a jednotlivé lidi navzájem spojovat." shrnu
Na jeho rtech se vytvořil úsměv a znova mě začal hladit po pravém stehnu, stejně jako předtím než jsme se pustili do debaty.
Podíval jsem se ven z okna, obloha byla zatažená a počasí nebylo nějak přívětivé. Taehyung miloval zimní období, společně s jarem.
Jednou mi řekl, že během Vánoc nejvíce postrádal pohled na čerstvě napadený sníh a bylo mu líto, že se na jaře nemůže kochat, jak všechno ožívá.
,,Proč tolik miluješ zimu a jaro, Taehyungie?" optám se
Má otázka absolutně nezapadala do kontextu, zkrátka jsem měl nutkání se optat, jelikož jsem na to sám nikdy nepřišel, protože svým způsobem se protiřečil.
Svou hlavu si opřel o mé rameno a tím mi poskytl prostor, abych ho mohl vískat ve vlasech, který měl čerstvě nabarvený.
,,Líbí se mi, jak křupe sníh pod každým mým krokem, jak mohu vnímat ten studený vítr na tváři a dotknout se sněhu, který pomalu začne téct v mé ruce. Na jaře můžu cítit tu krásnou vůni, díky rostlinám a též si vychutnávat sluneční paprsky, který mě hřejí na pokožce." odpoví
Mlčky jsem poslouchal každé jeho slovo, dokázal to pojmout zcela jiným způsobem, než jsem předpokládal. Konečně jsem to pochopil, každé roční období uchovává vlastní kouzlo, ale přeci jenom ty, který má nejraději jsou nejintenzivnější, jelikož je dokáže vnímat i bez toho, aniž by je viděl.
Jsou chvíle, kdy mám nesmírnou potřebu ho litovat, ale nikdy jsem tomu tak neučinil. Neskutečně ho obdivuji za to, že zůstal nepoddajný a i přes to všechno se nevzdával.
