Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeho otázka mě překvapila. Ztratil pohled na svět, dokonce i na své sny a jeho vzpomínka sám na sebe, začíná též blednout. Pro mě je normální se podívat ráno do zrcadla, mohu tak učinit víckrát za den, ale on se naposledy viděl před šesti lety, kdy nejspíše vypadal zcela jinak.
Zkoumal jsem jeho tvář, ačkoliv to bylo k ničemu, mám pocit, že si pamatuji na jeho rysy opravdu perfektně.
,,Jako obraz, Taehyungu."
Vyřkl jsem tu první věc, která se uchytila v mé mysli. Nemám v něm úplnou důvěru, ještě se neznáme natolik, abych věděl, jaký je doopravdy, ale i přes to si myslím, že je neskutečně pokorný.
Má v sobě jistou něhu, která dokáže uchvátit každého kolem, působí vzácně a nutí člověka se dívat na jeho krásu.
,,Máš alabastrovou tvář, bez chyby, kdyby tě malíř maloval tím nejjemnějším štětcem a místy zanechal tři body, aby zdůraznil všechny tvé přednosti. Plné rty, který mají zdravou, narůžovělou barvu, symetrický nos bez hrbolku a především tvé oči, který jsou ojedinělý, stejně tak jako ty."
Jakmile jsem domluvil, tak jsem nasucho polknul. Vyděsil jsem sám sebe, slova se ze mě drala bez ústupu, aniž bych nad tím pozastavoval či si je uvědomil.
Stále se díval kdyby na mě, rty měl nepatrně pootevřený, ale neřekl ani jedno slovo.
Nejspíše se ptal, aby se dozvěděl, zda má jiný vlasy než před šesti lety či naopak ode mě získal jednoslovní kompliment, že je pěkný.
Vždycky, když jsme si povídali o filozofii nebo o čemkoliv jiném, tak jsem mluvil otevřeně a nepřemýšlel nad tím, ale momentálně šlo o něco jiného, měl bych si určovat limity, kterých bych se měl držet, když jsem pouze jeho známý.
,,Tvá odpověď mě nehorázně překvapila."
Cítil jsem se ještě hůř, raději jsem sklopil pohled k zemi, abych se vyhnul jeho ostrému pohledu, který mi věnoval, aniž by si to nejspíše uvědomil.
Měl jsem chuť se zvednout, ukončit tenhle rozhovor a doprovodit ho domů, abych se mohl vytratit co nejrychleji.
,,Neber mě špatně, děkuji ti a vážím si toho, ale za ty roky jsem se něco naučil, možná se ti to v budoucnu bude hodit, takže bych ti to chtěl říct."
Otočil jsem se opět k němu a vyčkával, až se ozve jeho hluboký hlas a dokončil tak svou myšlenku.
Poprvé jsem si po jeho boku připadal doopravdy jako ten mladší. Vím, že jsem, ale zkrátka jsem měl pocit, že jsem od začátku měl větší autoritu.
Stále udržoval svou hlavu ve stejné poloze, takže jsem neunikl očnímu kontaktu, který mi připadal až děsivě intenzivní.
,,Nezamiluj se očima, Jungkooku."
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Dneska kratší díl, každopádně, Jungkook (já,heh) možná přepískl ten popis, ale popravdě já osobně ho opravdu beru jako vzácný obraz. Nejspíše to je i tím, že se zajímám o umění, netuším...každopádně tuhle část v budoucnu možná přepíšu, uvidíme.
Poslední dny mám hrozně špatnou náladu, znáte takový ten pocit, že je svým způsobem všechno v pohodě, ale vlastně není a cítíte se na dně bez pádného důvodu? Ej, I feel like shit right now.
Také jsem dostala zprávu (opět) od wattpadu:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To je již podruhé, kdy mi nahlásili Distant boy a já už fakt nevím, co s tím. Nechápu z jakého důvodu to považovali za 'násilné', když jsem pouze přiložila fotku, kde je vidět horní polovinu těla...jakože haló?
Budu muset přepsat kapitolu již po třetí a doufám, že už to bude v pohodě, jinak nebudu moct pokračovat a dopsat knížku, která je spíše pro pobavení, ale i tak mě texting baví a nechci o to přijít.
