Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Váš projev mě opravdu ohromil, skvěla práce pane Jeone."
Vytvořil jsem nepatrný úsměv a ruku, kterou mi nastavil, jsem bez váhání přijmul. Byl jsem nesmírně rád, že jsem zvládl přednášku na úrovni, ale i přes to se pocit uspokojení nedostavil.
Uvědomil jsem si, že vzdělání je pro mě sice neskutečně důležité, ovšem nyní mám v životě člověka, který dal všechno ostatní stranou.
Lituji toho, že jsem byl malicherný a dopustil jsem, abych sám od sebe přijal tíhu, kterou jsem nezvládl. Od začátku mi bylo jasné, že toho bude hodně a nehledě na to, že vím jaký jsem, že nezvládám stresová situace, tak jsem to podstoupil.
Po chvilce jsem se objevil před univerzitou, byl jsem malátný, ale stále jsem si vychutnával svěží, podzimní vzduch. Mé tělo se značně uvolnilo a byl jsem rád, že je školní týden u konce a budu moct dopřát svému mozku odpočinek.
⎯
,,Fakt jsem ti moc vděčný, děkuji."
Zařadil jsem a na malý moment jsem věnoval pohled Hoseokovi, kterého jsem vyzvedl ve škole, aby se stihl včas dostavit do práce.
,,Neděkuj mi, vozil jsem tě všude jako princeznu i před lety." odpovím
S úsměvem mě bouchne do ramena, avšak opravdu jemně, jelikož nás nechtěl ohrožovat vzhledem k tomu, že řídím. Můj bývalý partner byl vždy nedochvilný, ať už se jednalo o cokoliv, tak nebyl schopný si udělat systém.
Častokrát se mu to vymstilo, ale co se týče organizací, tak byl zkrátka marný.
,,V kině budou dávat The Painted Bird, půjdeme?" optá se
Tenhle film byl podle všeho skvělý, ačkoliv to není to správné slovo. Jedná se totiž o hluboce dramatický příběh zabývající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé.
Má hlubokou myšlenku, světlo je vidět jen ve tmě.
,,Samozřejmě i s Taehyungem." dodá
V tu chvíli má náhlá radost poklesla, již si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem navštívil kino. Popravdě mě to ani nechybí, zkrátka jsem si zvykl na audioknihy, který si pouštím se svým milujícím přítelem.
Hobi se choval opravdu ukázkově, chtěl by Taehyunga více poznat, takže kamkoliv jsme měli v plánu zajít, tak nemohl chybět. Ovšem já jsem to tak nechtěl, ačkoliv si toho vážím, tak jsem stále proti tomu, aby byli příliš často spolu, jelikož by pak Hobi mohl přijít na to, že je nevidomý.
,,Má toho teď celkem dost, ale můžeme se domluvit." odpovím
Nerad jsem vytvářil falešnou iluzi, ale nemíním tahat Taehyunga do kina, abych vyhověl jemu. Periferně jsem spatřil jeho chápavý úsměv, ale bylo mi jasné, že i on je vědom toho, že se to neuskuteční.
