Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak bylo v Paříži?"
Yoongi se pomalu posadil vedle mě na gauč a nápoje, který před nedávnem připravil, položil na stoleček před námi.
,,Krásně." odpovím
Přehrával jsem si úryvky z našeho pobytu, vzpomínky, který si budu chtít uchovávat věčně, avšak stále jsem byl nyní němý, jelikož náš poslední den nedopadl podle mých představ a i ty nejkrásnější zážitky byly tím pádem kdyby ve stínu.
Blonďák mi věnoval pohled, který jasně poukazoval na to, že s mou odpovědí není spokojený. Nepromluvil, jelikož čekal až se k tomu odhodlám já.
Napil jsem se horké kávy, abych si zahřál hlasivky, který byly unavený a dokonce jsem lehce chraplal kvůli klimatizaci z letadla.
,,Láska má mnoho podob, někdo chová lásku k člověku, druhý ke zvířeti. Taehyung chová lásku k městu." dodám
Jeho čokoládový oči vyhledaly ty mé, měl je nesmírně tmavý a vždy tvořily ohromný kontrast, když stál vedle svého bratra. Ačkoliv Yoongiho znám již mnoho let, tak stále jsem si všímal menších detailu až nyní.
Připadá mi, že pohltil část temnoty, aby pomohl Taehyungovi vnímat aspoň nepatrné světlo v životě.
,,Avšak lásku, kterou pociťuje vůči tobě je silnější." řekne
Jeho hlas byl momentálně mnohem hlubší, chtěl mi dopřát klid a naději, ale měl jsem pocit, že sám svým slovům nevěřil.
Od té doby, co jsme se s Taehyungem vrátili domů, tak se k tomu nevracel, své přání již ani jednou nezmiňoval, ale ani mi neukazoval ten jistý úsměv, který měl neustále na rtech.
,,Byl konečně šťastný Yoongi, pokud to bude úkorem toho, že nadobro opustím město, tak nemohu odporovat."
Popravdě jsem nechtěl opouštět hlavní město, nechtěl jsem přijít o své přátelé a též bych ztratil vše, co jsem si za ta léta budoval.
Francouzsky umím, ale ani zdaleka ne tak dobře jako Taehyung a již teď mi je jasné, že bych si tam nikdy nepřipadal jako doma.
Blonďák se nepatrně napnul, opatrně mi svou ruku položil na mou tvář a hřbetem svých prstu mě jemně pohladil. Nasucho jsem polknul a zahleděl se do jeho očích, který mě se zármutkem pozorovaly.
,,Přemýšlíš teď naprosto identicky jako tenkrát já, Kooku. Chci pro svého bratra jen to nejlepší, ale to stejné i pro tebe, žádám tě, aby jsi nad tím uvažoval, než se definitivně rozhodneš."
Omámeně jsem na něho hleděl a v hlavě si přehrával jeho slova, stále dokola. Záleží mi na něm, poslední dobou jsem k němu vybudoval jistou náklonost a vím, že mi bude nesmírně chybět, pokud bych přistoupil na stěhování.
Yoongi toho obětoval příliš mnoho, přes to zcela zbytečně, jelikož Taehyung jeho pomoc nevyhledával, už nepotřebuje ani ode mě.
⎯
Vyhodil jsem zvadlé tulipány do koše, do vázy jsem napustil čistou vodu a vložil do ní červenou růži. Sedmá kytka, kterou jsem během léta koupil, sedm týdnu od doby, co jsme se vrátili z Paříže.
Poslední dobou mi připadá, že jsem v bludném kruhu, jakmile se vrátím po práci domů, tak mám pocit, že mě něco tíží.
,,Ahoj."
Chlapec s černými vlasy mi věnoval prostý pozdrav a objetí, které trvalo pouze chvilku. Elegantně přistoupil k lince, aby nám připravil čaje s mlékem, ale jakmile jsem mu pozdrav opětoval, tak nastalo ticho.
Klidné soužití mezi námi panovalo již dva roky, nyní to však pomalu rozpadalo. Smutek ukrývá za milostná slova, která odrážejí faleš a má pocit, že odvádí skvělou práci a nevšimnu si toho.
,,Nevidím ti do hlavy, Taehyungie. Tvé city jsou pouze tvoje, takže pokud se mnou nebudeš komunikovat, tak se nemůžeš divit, že ti nerozumím."
Nerad si stěžoval, nedával mi najevo, že ho něco trápí, ale poslední dobou to bylo zcela jiné. Od té doby, co jsme se vrátili, tak se přede mnou kdyby schovával, naše filozofické debaty nadobro zmizely a již si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsme si pustili audioknihu a u toho jedli vanilkovou zmrzlinu, kterou měl tolik rád.
Celé léto jsem byl buď v práci nebo s Yoongim, jelikož mně bylo psychicky špatně z ticha, které vládlo u nás doma.
,,Komunikace vede k harmonii, ale nač se namáhat, když ten druhý tě neslyší." odpoví
Silně jsem zatnul čelist a sklopil pohled k zemi, jelikož jsem potřeboval přerušit pohled na jeho krásu, která mě vždy uchvátila, ale jeho nynější arogantní projev mi ten vzácný pohled zkrášloval k horšímu.
Byl starší a já to respektoval, ale poslední týdny se nade mnou povyšuje a to se mi příčilo. Na tyhle nepatrný změny jsem se začal pomalu zvykat, párkrát mě okřikl, když jsem mu chtěl dát kapky do očí, ale mou pomoc evidentně nepotřeboval a už nejspíše nikdy nebude.
,,Nevyčítej mi něco, co není pravdivé. Vždy jsem tě vyslechl, snažím se ti vyjít vstříc ve všem a ty to moc dobře víš." řeknu
Jsou chvíle, kdy mám pocit, že můj vzácný obraz je pod prachem a místy začal praskat.
Přestal míchat čaje a přistoupil přímo ke mně. Navázal jsem s ním oční kontakt, který dokázal zachytit a tím pádem jsem měl výhled na jeho ostrý, ledový pohled.
,,Lžeš sám sobě, ani jsi nepřemýšlel nad tím, že bychom jeli opravdu do Paříže."
Jeho věta mi ublížila, jelikož jsem dělal pravý opak. Snažil se vyvíjet, nechtěl si připadat méněcenný a po mém boku získával sebevědomý, které ztratil ve chvíli, kdy přišel o zrak.
Avšak si myslím, že překročil určitou hranici, jelikož v něm nezůstala ani špetka milosrdenství.
,,Žádáš po mně, abych opustil vše, pouze kvůli tomu, abych ti vyhověl. Ty jsi ten, který by nad tím měl přemýšlet, jelikož se z tebe stává sobecký člověk."
Donutil mě, abych cítil hněv a lítost. Nejsem si jistý, kdo teď stojí přede mnou, začínám si uvědomit, že se vrátila jeho skutečná podobna, možná byl zkrátka takový již od začátku, ale jeho dysfunkce ho na nějakou dobu změnila.
Mlčky jsme stáli naproti sobě, očekával jsem, že se k tomu vyjádří, že odebere mé negativní myšlenky, ale to se nestalo.
Místo toho mě pomalu obešel a odešel do ložnice.
Dlouho jsem zůstával stát na tom stejném místě, jeho odchod mě nutil litovat svých slov a cítil jsem větší tlak na hrudi, nebyl jsem si totiž jistý, jak bych se měl nyní zachovat.
Před nedávnem jsem byl již odhodlaný, že bych se dokázal zachovat jako Yoongi, vzdát se všeho, ale teď si nejsem jistý, zda bych měl zahodit svůj nynější život kvůli někomu, jako je on.
︵
Zdravím sluníčka🖤
Finální drama je tu a popravdě se mi to nepíše úplně lehce, vzhledem k tomu, když si vzpomenu na ten začátek, jak to bylo všechno tak křehký a zkrátka romantický.
Během knihy jste byli většinou proti Jungkookovi, teď by mě zajímalo, zda se něco změnilo a k jaké straně byste přistoupili.
