Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To myslíš vážně?"
Nepřítomně jsem míchal kávu s lžičkou a tím značně porušil tenkou pěnu, která byla na hladině. Celý týden jsem nebyl schopný s někým komunikovat, Jimin se sice dokázal zabavit s mým bratrem či párkrát zašel ven s Yoongim, ale i on si všímal mé změny nálad.
,,Ano, chtěl bych odjet na nějakou dobu." odpovím
Proklínal jsem se za své nynější chování, dokonce jsem odmítl rozhovor s Taehyungem, který se mi snažil dovolat skoro každý den.
Joon o tom věděl, s Yoongim se před nedávnem bavil, Taehyung se za mnou prý chtěl stavit, ale jeho bratr mu to nedovolil a uklidňoval ho tím, že jsem momentálně zaměstnaný, ačkoliv to nebyla pravda.
Měl jsem mít aspoň tu odvahu mu zavolat zpátky či se za ním osobně stavit, jelikož on absolutně nevěděl z jakého důvodu se mu nyní vyhýbám.
Můj bratr se přestal zajímat o objednávku, kterou začal připravovat před chvilkou a s vážným výrazem se na mě podíval.
,,To nejsi ty, chováš se nerozvážně, děláš ukvapený závěr." řekne
Upil jsem se horkého nápoje, ale stále neprojevil nějakou mimickou změnu. Unavuje mě, jak se mě furt snaží přesvědčovat a nedovolí mi, abych se o něčem mohl rozhodnout sám.
,,Včera jsem nad tím hodně přemýšlel."
Bylo mi jasné, že mě máma ráda uvidí, přeci jenom jsem byl naposledy doma před půl rokem, když jsme slavili Vánoce.
,,Usilovně jsi přemýšlel? A jediné na co jsi přišel je utéct od svých problémů?"
Zněl sarkasticky. Nechtěl jsem s ním o tom diskutovat a zbytečně tvořit konflikt, který teď opravdu nepotřebuji. Ačkoliv jsem vždy rád komunikoval, ať už o svých pocitech či potížích, tak nyní jsem si připadal jako uzavřený člověk a nejhorší na tom bylo, že jsem se nechtěl bavit ani s ním.
Dopil jsem svou kávu a beze slova opustil kavárnu. Místo toho, abych zvolil hromadnou dopravu jsem se rozešel po svých domů.
Sledoval jsem památky a úchvatnou architekturu, která ozvláštnila hlavní město, vždy jsem měl nejraději secesní stavby, který jdou určit díky rostlinným ornamentům a liniím.
Úspěšně jsem se vyhýbal lidem, dneska byl opravdu krásný den, takže všichni se přesunuli ven, aby si mohli užívat letního dne.
Náhle se ozval vyzváněcí tón mého mobilu, ihned jsem předmět vytáhl ze zadní kapsy, jelikož jsem předpokládal, že to bude Jimin, který zůstal zatím doma než se vrátím od Joona.
Překvapeně jsem hleděl na přezdívku, která se mi objevila na displeji. Zastavil jsem se v chůzi a již ani nevnímal svou oblíbenou písničku, která se stále ozývala.
Hovor jsem ovšem nepřijmul. Po několika vteřinách melodie utichla a na obrazovce zůstala pouze jeho jméno a v závorce se objevilo číslo šest.
Zkouší mě volat každičký den, ale nikdy jsem mu nezavolal zpátky či ihned hovor zvedl, místo toho jsem pouze poslouchal písničku a modlil se, aby to už konečně přestalo.
Zklamal jsem sám sebe, ale nechci s ním mluvit a především ho ani vidět, jelikož se obávám toho, že jeho přítomnost by dokázala ovlivnit mé myšlenky ještě více.
Myslím si, že je nesmírně důležité, abych si všechno urovnal v hlavě a měl jasno v tom, zda je naše kamarádství správné či bych se měl doopravdy snažit o něco víc, pokud by o to měl též zájem.
Joon měl totiž tenkrát pravdu, nemohu v něm vzbuzovat naději, dokud to nebudu myslet upřímně.
⎯
,,Nemůžeš odjet, co tady budu bez tebe dělat? "
Ignoroval jsem mladšího chlapce a nadále jsem se věnoval balení mých osobních věcí. Nemám tušení, jak dlouho budu mimo město, i kvůli tomu jsem raději zvolil menší kufr, aby mi popřípadě nic nechybělo.
,,To stejné jako poslední dny." odpovím
Narážel jsem na blonďáka, který neměl problém s Jiminem někam chodit a tím aspoň na pár hodin naplnit jeho běžný den.
Do zavazadla jsem vložil další, bílé tričko, ale Jimin ke mně náhle přistoupil a kufr jedním pohybem zavřel, nyní již svou prázdnou ruku jsem si stáhl k sobě a pomalu se postavil, jelikož jsem celou dobu klečel na koberci.
Vysloužil si ode mě naštvaný pohled, jeho dětské vystupování je někdy až přes čáru a ačkoliv jsem na to zvyklý, tak stále by měl dodržet uctivé chování, které on nejspíše ale postrádá.
,,Ale já potřebuju svého staršího bratra." řekne
Můj naštvaný výraz okamžitě zmizel, poprvé v životě mě nazval svým bratrem. Vždy jsme se brali spíše jako kamarádi a když se na něho někdo ptal z mých blízkých, tak jsem nikdy nevynechal slovo 'nevlastní'.
Donutil mě se cítit ještě hůř a navýšil tu tíhu, kterou nyní pociťuji. Chtěl tu s námi zůstat celé prázdniny, ale já místo toho, abych se mu věnoval, tak ho opouštím.
V té době jsem ovšem netušil, že se dostanu do podobné situace a budu potřebovat být sám nebo alespoň dál od všech.
Je to svým způsobem absurdní, jelikož jsem nikdy podobný nesnáz nezažil. S Hoseokem se to vyvíjelo postupně, roky jsem ho považoval za svého nejlepšího kamaráda, ale tím, že jsme spolu byli neustále, tak se mezi námi vytvořil hlubší citový vztah.
U Taehyunga je to úplně jiné, děsí mě, že již od začátku k němu cítím jistou sympatii a jeho inteligence mě ihned uchvátila.
Jimin na mě hleděl se smutkem, kdyby doufal v to, že si to rozmyslím a zůstanu tu s ním. Na to jsem ale až moc rozhodnutý a pokud něco chci udělat, tak to zkrátka udělám a nenechám se ovlivnit, stačí že se nechávám adaptovat svoje pocity na úkor vlastního zájmu.
,,Tvůj druhý bratr tady s tebou zůstane." zašeptám
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Vím, že jsem vám slíbila cute scénky, ale místo toho tady řešíme opět drama, ale došlo mi, že na ten začátek se to ani moc nehodí, již jsme měli pár taekook momentu a až se Jungkook uklidní, tak vám fakt slibuji romantické chvilky
Ještě jsem se vás chtěla zeptat, zda byste chtěli díl o yoonmin, přeci jenom to mezi Jungkookem a Taehyungem nevypadá nejlépe, tak aspoň bych vám na oplátku věnovala příjemnou kapitolu.
