Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Čekal jsem dlouho, ale nedostal jsem odezvu. Nechtěl jsem být neslušný, ale nedal mi moc na výběr, takže jsem bez svolení otevřel dveře a vstoupil do jeho pokoje.
,,Je mi fajn, bráško. Vrať se k práci, vím, že toho máš hodně." řekne
Žasnul jsem, jakmile promluvil. Očividně za ním Yoongi chodil často, ale spíše mě zarazil jeho hlas, který byl stejně hluboký, ale přes to zněl tak křehce.
Neměl jsem čas si letmo prohlédnout jeho pokoj, díval jsem se pouze na něj, jak sedí u okna. Měl tam větší prostor na sezení, díky nízkému parapetu.
Potichu jsem k němu došel a sedl si vedle něj.
,,Ahoj."
Trhl sebou a pevněji objal kolena. Byl jsem zvyklý, že vždy sedí tak rovně, ale nyní působil neskutečně stísněně a především zraněně.
,,Proč jsi tu?" optá se
Hleděl stále do dáli, vlasy mu lehce padaly do očí, ale stále jsem měl možnost pozorovat tu jedinečnou barvu, která byla kvůli slunečním paprskům ještě světlejší.
,,Chtěl jsem s tebou mluvit."
Samozřejmé také vidět, ale nechtěl jsem to říkat nahlas, jelikož si nejsem jistý, jak by na to reagoval. Neřekl ani jedno slovo, pouze nehnutě seděl.
Čekal jsem, že mě pošle pryč, doufal jsem v cokoliv, ale mlčení je to nejhorší. Jeho oči začaly být skleněný a z ničeho nic jsem spatřil pramínek vody, který mu tekl po hladké tváři.
Mé srdce začalo bít mnohem rychleji, cítil jsem strach a hlavně neschopnost, jelikož jsem nevěděl, jak bych se měl nyní zachovat.
,,Nevidím už ani ve snu, nevidím stejně jako v životě." zašeptá
Pouze jedna věta, která mě naprosto odrovnala. Poté, co jsem ho poznal, tak jsem začínal zjišťovat více o jeho dysfunkci.
Četl jsem různé studia a články, vzpomínám si na jeden úryvek, ohledně snů. Lidem, kteří ztratili zrak ve starším věku, zdá ještě nějakou dobu 'obrázek'. Ale po uplynutí nějaké doby začne blednout, až zkrátka zmizí úplně.
Musel jsem na chvilku zavřít oči, jelikož začínal plakat mnohem více a ačkoliv se s ním znám pouze krátce, tak mě to bolelo.
Snažil jsem srovnat slova v hlavě, nechtěl jsem ho litovat, protože jim to nepomáhá, cítí se pak ještě hůř.
Nakonec jsem otevřel oči a více se k němu přisunul, vždy jsem mu nechával osobní prostor, ale teď jsem potřeboval být u něho blíž.
,,O čem se ti zdálo naposledy?" optám se
Byl jsem momentálně na tenkém ledu, tahle otázka byla z mé strany trochu riskantní, ale musel jsem to vědět.
Popotáhl si a hřbetem ruky si otřel slzy, místo nich se však objevovaly další a další.
,,B-Byl jsem na p-písečné pláži."
Mluvil trhaně, potichu, ale stále jsem se musel lehce pousmát, že byl vůbec ochotný mi odpovědět. V hlavě jsem si to představoval, mám radost, že jeho poslední sen byl krásný, ačkoliv už jistě bledý.
,,Slyšel jsi zvuk vln, že ano? Cítil jsi písek, jak se ti sype skrz prsty a také cítil vítr na kůži."
Poprvé za tu dobu, co jsem tady, na mě upřel pohled. Opět jsem se pousmál, když se trefil perfektně.
Pomalu kývl.
Jeho oči se leskly, horní ret měl lehce nateklý a mnohem červenější, ale i přes to byl stejně skvostný.
,,Máš možnost cítit Taehyungu, můžeš to prožít stále stejně, jenom trochu jinak než třeba já."
Byl jsem si jist svých slov, mluvil jsem k němu s upřímností, ale také v něm snažil vyvolat pocit klidu a naděje. Život je pro něj tíha, ale musí myslet pozitivně, soustředit se na to co má, ačkoliv co on postrádá je neskutečně cenné.
Díval se kdyby stále na mě, ale již neplakal. Detailněji jsem zkoumal jeho tvář a bezmyšlenkovitě jsem zvedl svou ruku, kterou jsem k němu pomalu natáhl. Těsně jsem se zastavil před jeho obličejem, naposledy, když jsem se ho snažil dotknout, tak se vyděsil, ale momentálně jsem měl pocit, že zůstane v klidu.
Opatrně jsem se dotkl jeho hebké pokožky, mírně sebou cukl, ale neodtáhl se, což mě neskutečně potěšilo. Hřbetem prstu jsem mu jemně setřel zbylé slzy, a nepřestával ho lehce hladit ani tehdy, kdy po slané vodě nezůstala ani stopa.
Zavřel oči a beze slova se nechal unášet mým činem, který ho doufám vnitřně uklidňoval. Chtěl jsem, aby myslel na má slova, aby je opakoval v hlavě a nyní si i uvědomil, že doopravdy může cítit všechno.
︵
To nejhorší máme za sebou, přesouváme se do jemně romantické části🖤
*taky já o půlnoci, přemýšlející nad tím, jak napíšu smut, když Taehyung nic nevidí* No...To bude ještě zajímavé. Ale tak mám ještě dost času než k tomu dojde, so wish me luck.
