Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvilku jsem se díval na jeho ruku, která se stále nacházela na mém stehně a nevypadalo, že má v plánu ji v brzké době dát pryč. Dotek má velmi intimní charakter, jelikož dotyčný poruší osobní prostor, ale pokud je to nepovolený, tak působí nepříjemně, tak jako nyní i mně.
Svou dlaň jsem letmo položil na jeho hřbet ruky a opatrně, avšak svižně, jsem udělal pohyb do strany. Sledoval jsem jeho tvář, ale nezaznamenal jsem nějakou mimickou změnu, stále ve své pravé ruce svíral víno, které pomalu naléval do skleničky.
Možná jsem to opět přeháněl, vidím v maličkostech hloubku a přitom šlo nejspíše pouze o přátelský čin.
Tahle myšlenka mě však pomalu opouštěla, jelikož podobné doteky mi začal věnovat častěji a aniž by si toho uvědomil, tak jsem se cítil nekomfortně.
,,Jdu namíchat drink." řeknu
Bleskurychle jsem se zvedl a tím konečně setřásl jeho ruku, snad již po páté za tu dobu. Podíval jsem se na Taehyunga, který mlčky seděl na tom stejném místě a poslouchal hlasitý rozhovor mých přátel.
Chtěl jsem se ho zeptat, zda by mi nepomohl, abych ho na chvilku osvobodil, ale na mou smůlu se toho ujal Hoseok, který mi ihned nabídl svou pomoc.
Nechtěl jsem působit napjatě a nevděčně, takže jsem s úsměvem kývl a společně jsme došli do kuchyně. Začal jsem krájet limetku, která je velkou součástí koktejlů, který míchá můj bratr a snažil se nesoustředit na jeho přítomnost.
,,Jsi hrozně odtažitý." podotkne
Přestal jsem krájet ovoce a překvapeně se na něho podíval. Věděl jsem na co naráží, ale o to horší mi to připadalo.
,,Nemám důvod být k tobě příchylný." odpovím
Nebudu tvrdit, že na mě alkohol nepůsobí, každý člověk je v tom stavu přítulnější, ale u mě to tak není. Zkrátka se ho nechci dotýkat a nezáleží na tom, zda jsem opilý či nikoliv.
Jeho ublížený pohled ve mně nutil vyvolat pocit žalu, snažil jsem uklidňovat sám sebe, že mé chování je vůči němu správné, nechci v něm probouzet minulost.
,,Tenkrát jsi mi řekl, že jsme oba jinde." promluvil
To je přesně to, co jsem nechtěl. Vytahoval má slova, která jsem mu říkal během rozchodu, jsou to již tři roky, ale stále si na ně pamatuji.
,,A teď tu stojíme, jako vyspělejší lidi a ani jeden z nás za tu dobu nikoho nenašel." domluví
Měl pravdu, dlouho mi trvalo se od něho odpoutat, ale poté jsem se na to ani nesoustředil, neměl jsem nutkání si někoho hledat, mé nároky byly vždy dost vysoko a spíše jsem se zaměřoval na vzdělání.
