Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Delirium - zmatenost, nelogičnost, poruchy orientace v čase, prostoru (duševní onemocnění řadící se mezi kvalitativní poruchy vědomí)
Taehyung
,,Dbejte velký důraz na slovo directives, druhé'e' bude dlouhé. Mohu Vás poprosit Taehyungu, abyste to předvedl?" optá se
Jakmile jsem zaslechl své jméno, tak jsem se více narovnal a trochu si odkašlal, abych si procvičil hlasivky po tak dlouhé době.
,,Puis-je demander des directives?" řeknu
Dnešní přednáška byla poněkud snadná, hovořili jsme o základních pojmech, týkající se návštěv restaurací či hotelu. Všechno jsem již uměl, avšak bylo příjemné si to připomenout a více se zdokonalovat.
,,Perfektní, děkuji."
Pro sebe jsem kývl, nevědomky jsem si začal hrát se svým prstenem a svou hlavu jsem natočil čelem k oknu. Vyčkával jsem, zda na své tváři ucítím příjemné teplo, které by mi poskytly sluneční paprsky, ale žádnou změnu jsem nepociťoval.
Poslední dny na sobě pozoruji jisté nedostatky, kdybych měl kvalitativní poruchu. Nedokážu se soustředit, myšlenky mám zcela proházený a má emotivita je též jinde, až apatie.
Delirium je jediné duševní onemocnění, které mi připadalo nejpravděpodobnější, avšak se vyskytuje u starších osob s vážnými nebo kombinovanými chorobami vnitřních orgánů.
Byl jsem vždy hypochondr a bohužel jsem to během let nedokázal ovlivnit. Jistě za tím stojí i to, že Jungkook má poslední dobou více přednášek, takže jsem převážně sám a můj mozek se evidentně snaží zaměstnávat tím, že objevuje problémy, který zde ani nejsou.
I z toho důvodu jsem se těšil až nás za tři dny navštíví můj bratr s Jiminem, ale ještě více na chvilku až odbije čtvrtá hodina a můj přítel se vrátí domů.
Jungkook
,,Jsem moc rád, že jsi nakonec šel." řekne
Soustředil jsem se na své ruce, aby se tolik neklepaly cestou do sálu, jelikož za sebou jsem nechával stopu v podobně pražené kukuřice.
Usmál jsem se na chlapce s hnědými vlasy, který naopak držel chlazené nápoje a natěšeně kráčel k našemu místu na sezení.
Popravdě jsem nepřepokládal, že po přednáškách skončím v kině, ale vždy jsem dbal na to, abych dodržel své sliby, takže jakmile se u mé univerzity objevil můj bývalý partner, který již měl koupený lístky, tak jsem nedokázal odmítnout.
Upoutávky již byly u konce, jelikož jsme měli menší zpoždění. Vytáhl jsem si ze zadní kapsy svůj mobil, měl jsem v plánu rychle zavolat Taehyungovi a říct mu, kde se momentálně nacházím, ale nedostal jsem možnost, protože na plátnu se objevil název filmu a sál tím pádem utichl.
Nemínil jsem vyrušovat, ačkoliv film má skoro tři hodiny, tak mluvené slovo tvoří pouhých devět minut, což více dodává na atmosféře.
Svůj majetek jsem tedy vrátil na původní místo, udělal jsem si větší pohodlí a nechal jsem se vtáhnout do příběhu.
⎯
,,Cítím se emočně vyždímaný."
Lépe bych to nedokázal vyjádřit, na tenhle film jsem se též nesmírně těšil, ale je mi více než jasné, že podruhé už ho vidět nechci.
Byla to jako výstava brutálních obrazů.
Avšak jsem velice rád, že jsem po dlouhé době navštívil kino, film byl sice diskutabilní, tak stále jsem se s Hoseokem skvěle bavil, má totiž tendenci zkrášlovat děj a dokáže sdělit vtipnou poznámku i v těch nejhorších záběrech.
,,Vskutku, mám touhu zatemnit mozek alkoholem a zapomenout na všechno." řeknu
Hoseok náhle přidal do kroků, po chvilce se otočil mým směrem a roztáhl své ruce, když se zcela zastavil před podnikem.
Bar 23.
Je výjimečný pro svou přátelskou atmosférou a historií, jelikož byl otevřen roku 1993, tehdy nesl název Masters Bar a navštěvují ho převážně osobnosti z filmové branže.
Chodili jsme se sem velice často, protože se nachází přímo v centru a podávají zde koktejl 'Black Russian', který sahá do počátku temného období Studené války, na které nechává věrohodně vzpomenout tmavý odstín drinku, odvozený od likéru Kahlúa.
Hoseok si vytáhl cigaretu z pusy, kterou následně rozšlápl a s očekáváním mě sledoval. Bylo mi jasné, že by chtěl připomenout staré časy a vzhledem k tomu, že zítra nemám žádnou přednášku v dopoledních hodinách, jsem nedokázal najít patřičnou výmluvu.
Po několika minutách jsme se ocitli uvnitř a na mých rtech se automaticky vytvořil úsměv, všechno zůstalo při starém a dokonce zde pracoval ten jistý barman, který nám byl ochotný nalévat i v našem pubertálním období, kdy mně bylo pouze sedmnáct.
Posadili jsme se na gauč, který se nacházel v rohu a tím jsme byli krapet dál od ostatních. Po chvilce jsme poděkovali servírce, která nám s úsměvem donesla objednávku a naposledy jsem projel pohledem podnik, než jsem se úplně začal věnovat Hoseokovi, který měl ještě několik poznámek k filmu.
Natáhl jsem se pro jeho nápoj, nadále jsem vnímal jeho hlas a přitom mu sklenici jemně otřel o ruku, aby si ji převzal.
Náhle přestal mluvit a vykouzlil křivý úsměv, který odrážel zmatenost.
,,Já bych si to podal, ale děkuji." řekne
Uvědomil jsem si svou chybu a na malý moment jsem přivřel oční víčka k sobě. Beru to již jako samozřejmost, poslední měsíce jsem byl pouze s Taehyungem a dost se to odráží na mých činech, který se jasně liší od standartu.
,,Omlouvám se."
Tolik jsem se snažil vyhovět chlapci s černými vlasy, že jsem již zcela zapomněl na běžné chování.
Hobi se tím nenechal rozptýlit, s úsměvem vyčkával až si též vezmu nápoj do své ruky a poté si se mnou ťukl, jak je v baru již zvykem. Na jazyku jsem ihned ucítil chuť vodky, která se ovšem vytrácela, jelikož kávový likér skvěle potlačoval pachuť lihoviny.
,,Nejlepší koktejl, který ještě k tomu svým temným a téměř mystickým vzhledem výborně ladí s duchem doby." podotkne
Také jsem se podíval na tekutinu, která momentálně vypadala až černě, ovšem jakmile jsem sklenici nadzvedl a ta se tím pádem setkala s přímým světlem, tak nabrala zlatavě hnědý odstín.
,,Ojedinělá barva." zašeptám
Bylo příjemné debatovat o věcech, který jsme spatřili během posezení. Mohl jsem vyprávět o všem, bez výčitek jsem mu mohl sdělit, že jsem viděl něco zajímavého cestou na univerzitu.
Ačkoliv to byly maličkosti, pro Hoseoka prostý, tak mně osobně to připadalo velice vzácné. Kdybych na malou chvíli mohl vrátit do stereotypu, který mi momentálně zdá cizí.
Chybělo mi to.
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Touhle kapitolou se dostáváme do další sekce příběhu a Hoseok s námi pobude nějakou dobu.
