Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Můj bratr nepatří k těm nejtišším osobám po ránu. Zvykl jsem si na zvuk konvice, která mu má dopřát vařící vodu na kávu a též topinkovač, který je sice skvělým domácím spotřebičem, tedy až do momentu, kdy vyskočí hotové pečivo a zazní zvuk, který vám v tu chvíli přivodí infarkt.
Také má tendenci nepoužívat klíče a místo toho doslova zabouchne dveře, div nevyletí z pantu. Byl jsem nucen se zvednout z postele, jelikož jsem nedokázal spát déle.
Ranní, sluneční paprsky ozařovaly kuchyň a ta tím pádem nesla jemný, oranžový nádech. Připravil jsem si kávu a párkrát si nahlas zívl, nespalo se mi nějak nejlépe, ale i přes to jsem rád, že včerejší večer mi nezpůsobil bolest hlavy.
Jsem si ale jasně vědom toho, že Jimina to nemine, jelikož jeho lehkovážnost ho nutila pít neustále a absolutně nepřemýšlel nad následky, který se dostaví hned ve chvíli, kdy se probudí.
Po ranní hygieně jsem se pustil do úklidu, jelikož obývák byl v hrozném stavu. Vyhodil jsem prázdné flašky od vína, utřel stůl a následně umyl prázdné skleničky.
Bylo teprve po osmé hodině, takže jsem si zapnul televizi a pustil si film z roku 1997 s názvem Kontakt, jedná se sice o dramatický žánr, ale má ohromnou spojitost s filozofií. Především jsem neměl nic jiného na práci, takže jsem chtěl zabít čas do doby, než se Jimin probudí.
⎯
Yoongi
Prohrábl jsem si své blond vlasy a bez ostychu otevřel dveře do pokoje. Ihned jsem přistoupil k oknu a černou záclonu, která zabraňovala pronikat světlo do místnosti, jsem jedním pohybem dal do strany.
Také jsem rovnou otevřel i okno, aby se sem mohl dostat svěží vzduch.
,,Vstávej, bráško."
Taehyung bohužel nemá možnost vnímat sluneční paprsky, který by jiného člověka okamžitě donutily rozlepit oční víčka.
Mluvil jsem nahlas, jinak bych se musel několikrát opakovat a to jsem ani sám nechtěl. Chvilku se převaloval z jedné strany do druhé, poté natáhl svou levou ruku dopředu, se kterou lehce přecházel po povlečení, až se dostal ke kraji, kde svou ruku také nechal a pomalu se posadil.
,,Dobré ráno." řekne
Došel jsem ke skříni, která se nacházela hned naproti postele, a ihned ji otevřel.
,,Jak se dneska cítíš?" optám se ho
Přitom jsem zkoumal pečlivě složené oblečení, které jsem mu uklidil hned poté, co jsem vypral. Vždy mu trvalo nesmírně dlouho, než mi na tuhle otázku odpověděl, ačkoliv jsem se ho na to ptal každičké ráno.
