Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Musíš se ihned vrátit."
Mluvil klidně, ale dával velký důraz na každé slovo, kdyby byl svým způsobem znepokojený.
,,Poslyš, já-"
Chtěl jsem mu dát najevo, že tu již nemíním zůstávat nějak dlouho, ale okamžitě mě přerušil.
,,Taehyung trpí neurotickou poruchou, měl panický záchvat."
Vytvořil se mi obrovský tlak na hrudi a nepřítomně jsem hleděl před sebe, ale nedokázal jsem nic říct.
Slyšel jsem Yoongiho hlas, ale absolutně jsem ho nevnímal a místo toho ukončil hovor. Má mamka se na mě podívala a ihned se zatvářila starostlivě, když nejspíše postřehla mou mimickou změnu v obličeji.
Neměl jsem ani tušení, že má panickou poruchu, ale náhle mi to začalo dávat smysl. To období, kdy se mi neozýval, protože se uzavřel do sebe, jakmile si uvědomil, že již nevidí ve snu.
To, jak ho Yoongi chrání a pokaždé, co musel být mimo domov, tak ho přivezl ke mně, aby nebyl sám. Myslel jsem si, že jde pouze o bratrskou lásku a že ho chrání až moc, ale ukázalo se, že na to měl plné právo.
Byl jsem na sebe tak nahněvaný, že jsem ignoroval jeho pokusy se mi dovolat a odjel jsem beze slov, ačkoliv jsem ho předtím donutil si zvyknout na mou společnost.
Udělalo se mi nevolno a můj krevní tlak se radikálně zvýšil.
,,Zlatíčko, co se děje?"
Koukl jsem se jejím směrem, ale vůbec ji nevěnoval pozornost. Donutil jsem své nohy k pohybu a nemotorně jsem se rozeběhl do svého starého pokoje, abych si mohl zabalit věci a ihned vyrazit do hlavního města.
⎯
Nepřetržitě jsem ťukal na dveře, každá sekunda mi připadala jako věčnost a jakmile mi blonďák otevřel, tak jsem ihned vtrhl dovnitř.
,,Ty jsi se opravdu vrátil."
Měl jsem pocit, kdyby to říkal spíše pro sebe, chápu, že ho to možná překvapilo, ale stále měl mít tu jistotu, že nyní se jedná o vážnou situaci a neváhal jsem ani chvilku.
,,Kde je?" optám se
Nebyl jsem si jistý, zda nemusel zůstat v nemocnici, ale cesta mi zabrala přes dvě hodiny, ačkoliv jsem překročil rychlost a jel s prominutím jako totální hovado, takže předpokládám, že ho již pustili.
V předsíni se objevil Jimin, který ovšem ke mně nepřiběhl, aby mě mohl obejmout na přivítanou, jak to dělával pokaždé. Pokud je pravda, že poslední dva týdny byl s Yoongim, tak je velká pravděpodobnost, že byl u toho, když Taehyung dostal záchvat.
Jimin je neskutečně senzitivní a špatně snáší podobné věci, možná je lehce otřesený.
,,U sebe v pokoji." odpoví blonďák
Všiml jsem si, že mi chtěl ještě něco říct, ale momentálně jsem neměl čas na jeho proslov, který mě ovšem určitě nemine, ale nyní jsem netoužil po ničem jiném než být s Taehyungem.
Bez klepání jsem vstoupil do jeho pokoje, Slunce už pomalu zapadalo, takže v místnosti začínalo být šero. Ležel na posteli, zády ke mně, takže jsem nedokázal identifikovat zda spí či nikoliv.
Pomalu jsem k němu došel a opatrně se posadil na kraj postele, čekající jestli zaslechne hluk a dojde mu, že je někdo v místnosti. Vždy dokázal postřehnout nepatrný zvuky, který bych já ani nezaslechl, ale teď se nepohnul.
Jindy bych požádal o svolení, ale nyní jsem neměl možnost a pomalu jsem si lehl k němu. Levou rukou jsem ho objal kolem pasu, odstranil mezeru mezi námi a svou hlavu jsem natiskl na jeho krk.
Zavřel jsem oči, jakmile jsem ucítil jeho specifickou vůni, která nesla výraznou aromatu šalvěje, společně s cypřiš, tahle kombinace ve mně probouzela zvláštní klid a vyrovnanost, což bylo kuriózní vzhledem k tomu, že její nositel byl pravým opakem.
,,Kde jsi byl?" zašeptá
Ihned jsem otevřel oči, když jsem zaslechl jeho hlas, který byl tak neskutečně křehký, že jsem skoro ani nevěřil tomu, že promluvil právě on.
Začal jsem ho hladit po boku a vnitřně se mi nehorázně ulevilo, že i přes to, že jsem se zachoval hloupě, tak stále mi povoluje se ho dotknout a netrhl sebou jako tehdy.
,,Ve vedlejším městě, navštívil jsem svou mamku." odpovím
Neměl jsem v plánu zkrášlovat situaci či naopak mu nesdělit pravdu, ale nepřipadalo mi správné s ním vést debatu, jelikož momentálně by potřeboval pouze odpočinek.
Chci si s ním promluvit, o tom všem, ale rozhodně ne v tuhle chvíli.
,,Chyběl mi tvůj hlas." zašeptá
I přes výčitky jsem se pousmál. Bál jsem se, že mě pošle pryč, ale stejně jako tenkrát v baru, když jsem se vůči němu zachoval ohavně mi řekl, že mám příjemný hlas.
Od té doby to beru jako nehoráznou poctu, jelikož by mi nedokázal sdělit krásnější kompliment.
Krapet jsem zesílil sevření kolem jeho boku a věnoval mu letmý polibek do jeho havraních vlasů. Odjel jsem kvůli tomu, abych si všechno urovnal v hlavě, ale byl jsem na tom ještě hůř.
Došlo mi, že jsem svým způsobem utekl od svých problému, jak to říkal i můj bratr, ale ani jsem si neuvědomil, že řešení a především odpověď na všechny moje otázky se nyní nachází po mém boku.
,,Slibuji, že už tady pro tebe vždycky budu, Taehyungie."
︵
Také slibuji, že následující díly budou hezčí 🖤
Původně měla být tahle kapitola trochu horší, ale nakonec jsem si řekla, že už jsme zažili dost špatných momentu a Taehyung by si potřeboval psychicky odpočinout, takže...
