49. you need darkness for balance

1K 104 76
                                    

Taehyung

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Taehyung


Dlaní jsem objal hrníček, který již byl dávno ledový. 
Nedokázal jsem se ani zaposlouchat do hudby, která obklopovala místnost a měla mi dopomáhat k tomu, abych zaměstnal svůj mozek, ale bohužel marně.

Snažil jsem se dovolat Jungkookovi, ale ani jednou jsem nedostal odpověď. 
Obával jsem se, že jsem si popletl pořadí v kontaktech a již několik hodin se snažím dovolat někomu jinému, ale přeci jenom jsem si s ním v minulosti volal nespočet krát a má nynější nervozita neovlivní můj vycvičený řád. 

Měl jsem o něj strach. 

Cítil jsem se bezbranně, jelikož jsem neměl možnost ho jít hledat, nedokážu se zachovat patřičně a to mě vnitřně ubíjí. 

Mé hodinky na levém zápěstí opět zapípaly, již po sedmé od mé přednášky, která skončila ve tři.
Vždy jsem je měl nastavené, aby se ozvaly v celou, abych měl přehled o tom, kolik je hodin. 

Frustrovaně jsem si vjel do vlasů a silněji za ně zatáhl, abych aspoň na moment zmírnil stres. 
Na hrudi se mi zvyšoval tlak, ruce se mi třásly a opět jsem si připadal nicotně. 


Jungkook  


,,Musíš se na to podívat, opravdu to stojí za to." 

Skleničku jsem vrátil na stůl a jemně setřel vodu, která se po čase objevila na povrchu kvůli kostce ledu, která se pomalu roztékala. 

Ačkoliv se vyhýbám oblasti psychologie, tak dokument o psychosomatice zní velice lákavě. 
Je důležité zjistit proč je farmaceutický průmysl nejvýnosnějším ekonomickým odvětvím i v době globální hospodářské krize a jací jsou současní lékaři, také jací budou v budoucnosti.

Duševně nemocný je hříšník, kterého Bůh ztrestal ztrátou svobodné vůle. Je proto za svou nemoc zodpovědný, jak pronesl Johann Christian Heinroth, v roce 1818.

,,Jsem mile překvapený, že jsi se začal zajímat i o podstatný věci, ne pouze o chronologicky uspořádaný kresby s doprovodným textem v cílených sekvencích." řeknu 

Hoseok se pousmál, ale nějak zvlášť se nenechal rozhodit a ledabyle si zkřížil ruce na hrudi. 

,,Komiksy Kooku, nazývají se to komiksy, nauč se vyjadřovat normálně prosím." odpoví 

Pobaveně jsem se pousmál a na moment jsem zvedl svou pravou ruku do obraného gesta.
Rád jsem ho takhle škádlil, i přes to, že oba jsme věděli, že to nemyslím nějak ofenzivně. 
Přeci jenom jsme měli oba jiné zájmy, ale napříč tomu jsme se vzájemně doplňovali v určitých směrech. 

BLUE & GREY/ taekookKde žijí příběhy. Začni objevovat