Taehyung
Dlaní jsem objal hrníček, který již byl dávno ledový.
Nedokázal jsem se ani zaposlouchat do hudby, která obklopovala místnost a měla mi dopomáhat k tomu, abych zaměstnal svůj mozek, ale bohužel marně.Snažil jsem se dovolat Jungkookovi, ale ani jednou jsem nedostal odpověď.
Obával jsem se, že jsem si popletl pořadí v kontaktech a již několik hodin se snažím dovolat někomu jinému, ale přeci jenom jsem si s ním v minulosti volal nespočet krát a má nynější nervozita neovlivní můj vycvičený řád.Měl jsem o něj strach.
Cítil jsem se bezbranně, jelikož jsem neměl možnost ho jít hledat, nedokážu se zachovat patřičně a to mě vnitřně ubíjí.
Mé hodinky na levém zápěstí opět zapípaly, již po sedmé od mé přednášky, která skončila ve tři.
Vždy jsem je měl nastavené, aby se ozvaly v celou, abych měl přehled o tom, kolik je hodin.Frustrovaně jsem si vjel do vlasů a silněji za ně zatáhl, abych aspoň na moment zmírnil stres.
Na hrudi se mi zvyšoval tlak, ruce se mi třásly a opět jsem si připadal nicotně.
Jungkook
,,Musíš se na to podívat, opravdu to stojí za to."
Skleničku jsem vrátil na stůl a jemně setřel vodu, která se po čase objevila na povrchu kvůli kostce ledu, která se pomalu roztékala.
Ačkoliv se vyhýbám oblasti psychologie, tak dokument o psychosomatice zní velice lákavě.
Je důležité zjistit proč je farmaceutický průmysl nejvýnosnějším ekonomickým odvětvím i v době globální hospodářské krize a jací jsou současní lékaři, také jací budou v budoucnosti.Duševně nemocný je hříšník, kterého Bůh ztrestal ztrátou svobodné vůle. Je proto za svou nemoc zodpovědný, jak pronesl Johann Christian Heinroth, v roce 1818.
,,Jsem mile překvapený, že jsi se začal zajímat i o podstatný věci, ne pouze o chronologicky uspořádaný kresby s doprovodným textem v cílených sekvencích." řeknu
Hoseok se pousmál, ale nějak zvlášť se nenechal rozhodit a ledabyle si zkřížil ruce na hrudi.
,,Komiksy Kooku, nazývají se to komiksy, nauč se vyjadřovat normálně prosím." odpoví
Pobaveně jsem se pousmál a na moment jsem zvedl svou pravou ruku do obraného gesta.
Rád jsem ho takhle škádlil, i přes to, že oba jsme věděli, že to nemyslím nějak ofenzivně.
Přeci jenom jsme měli oba jiné zájmy, ale napříč tomu jsme se vzájemně doplňovali v určitých směrech.
ČTEŠ
BLUE & GREY/ taekook
FanfictionProsím, nenechávej mě o samotě, protože to bolí. Bezbarvá ozvěna, která mě zabíjí. ,,Jen chci být šťastnější, Jungkookie."