Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Poutník musí procházet ulicemi vesnic, mezi domy, jejichž okna žlutě září, a znovu do tmy polí. Každý jde sám na západ nebo na sever, směrem k horám."
Na moment jsem se odmlčel a knihu, kterou jsem svíral ve své pravé ruce jsem dal lehce do strany, abych mohl sklopit pohled na Taehyunga.
Jemně jsem ho hladil po vlasech, jelikož nyní se nacházel ve vodorovné poloze a hlavu měl položenou na mém klíně. Celou dobu mě mlčky poslouchal, byly chvíle kdy své oči zcela zavřel, ale neunášel se spánkem, pouze vnímal můj hlas a příběh, který má tolik rád.
,,Jdou dál. Opouštějí Omelas, odcházejí do tmy a nevracejí se. Místo, kam jdou, si většina z nás umí představit ještě hůř nežli město štěstí. Já je nedokáži popsat vůbec. Možná ani neexistuje. Přesto se zdá, že oni vědí, kam jdou, ti, kteří odcházejí z Omelas."
Navlhčil jsem své rty, knížku pomalu zavřel a následně opatrně položil vedle sebe na gauč. Více jsem se opřel do koženého nábytku a stále nepřestával hladit Taehyunga po jemných vlasech, ačkoliv jsem již dovyprávěl.
Jsem nesmírně rád, že jsem si tuhle knížku uchovával u sebe v pokoji. Neměl jsem srdce na to ji vyhazovat, jelikož jsou to pečlivě vybraný povídky z autorčiny tvorby, která se proslavila právě díky příběhu 'Ti, kteří odcházejí z Omelas'.
,,Líbí se mi, jak experimentuje s taoismem." promluví
Letmo jsem sklopil pohled a na mých rtech se automaticky vytvořil úsměv. Teď vypadal neskutečně klidně, už si ani nevzpomínám, jak jsme se dostali do téhle polohy, samozřejmě si nestěžuji, pouze mi připadá, že dnešní den se mi nehorázně otevřel a začal mi důvěřovat mnohem více.
,,Kdy nemůže v rámci rovnovážného stavu existovat krása bez ošklivosti nebo štěstí bez bolesti." dokončím jeho myšlenku
Mezi námi nastalo ticho, ovšem nebylo vůbec nepříjemné ba naopak, celou dobu jsem mu četl nahlas, takže po dlouhé době v obýváku panoval klid. Jsem rád, že jsme odvedli téma od jeho bývalé dívky na kterou vzpomínal v dobrém, ačkoliv s těžkostí.
Pramínek jeho hnědých vlasů jsem si obmotal kolem prstu a zkoumal jeho krásu.
,,Černá by ti slušela." zašeptám
Jeho tvář je kdyby z porcelánu, černý vlasy by mu tvořily silný kontrast a ještě více mu zdůraznily unikátní oči.
Po chvilce se začal pomalu zvedat, až se narovnal úplně a posadil se elegantně vedle mě. Bylo zvláštní ztratit tu nepatrnou tíhu a také pohyb, který jsem dělal se svou rukou, abych ho mohl vískat ve vlasech.
,,Tak to se nějaký den obarvím." řekne
Překvapilo mě, jak lehce přistoupil na mou myšlenku, ačkoliv jsem to řekl spíše pro sebe. Nejspíše si bere k srdci rady od přátel, sám svou vizuální reprezentaci nemůže posoudit, takže mu nezbývá nic jiného, než důvěřovat ostatním.
,,Mile rád tě obarvím já, klidně teď."
Netvrdím, že on by to nezvládl, ale přeci jenom jde o delší proces, i já sám jsem tím dost bojoval, když jsem se na střední chtěl obarvit, také jsem požádal o pomoc svého bratra, aby to bylo dokonalé.
Mlčel delší dobu, nevím zda kvůli tomu, že si tou barvou není zcela jistý či v tom hraje roli opět jeho tvrdohlavost, že musí zvládnout všechno sám.
,,Dobře, budu rád."
⎯
,,Havraní černá nebo modročerná?" optám se
Myslel jsem si, že černá nemůže mít tolik odlišných odstínu, bylo to pro mě dost matoucí.
Taehyung se k tomu moc nevyjádřil, byl viditelně napjatý, jelikož jsme museli jet do obchodního centra, kde bylo i na můj vkus neskutečně moc lidí a již párkrát omylem do někoho narazil.
Snažil jsem si ho držet u sebe, jak nejvíce to šlo, ale samozřejmě jsem stále musel myslet na jeho komfortní zónu, kterou jsem dneska již několikrát narušil a nejsem si jistý, zda bych náhodou nepřekročil nějaký limit a nevzbudil v něm nepříjemný pocit.
,,Ta, která se ti líbí více." odpoví
Měl jsem si nejspíše detailněji prozkoumat barvy, který nyní držím ve svých rukách, ale místo toho jsem si prohlížel právě jeho. Po chvilce jsem jedno balení vrátil nazpět do regálu a to druhé dal do košíku, který jsem držel.
⎯
Zaparkoval jsem přímo před našim bytem, ihned jsem se odpoutal a následně vystoupil. Rychlejším krokem jsem obešel auto a otevřel jsem Taehyungovi dveře, který nyní zápasil s bezpečnostním pásem.
Naklonil jsem se k němu a opatrně jsem vzal jeho ruku do té své a dal ji na stranu, abych mu mohl pomoct, jelikož na téhle straně často zasekává záslepka.
Natočil svou hlavu dopředu, takže se svým nosem se otřel o můj krk a když si uvědomil, že jsme si takhle blízko, tak se více opřel do sedačky, aby mi poskytl prostor.
Nad jeho reakcí jsem se nepatrně pousmál, ale nadále jsem se soustřeďoval záslepce, která se během chvilky uvolnila a on mohl v klidu vystoupit.
Jimin byl stále u sebe v pokoji, takže jsem nemínil ani zvonit a raději použil klíče, který byly sice až na dně tašky, kam jsem si ukládal nákup. Stejně bylo rychlejší vyhrabat klíče, jelikož než by se on uráčil se zvednout z postele a dojít ke dveřím, tak by to trvalo věky.
Potraviny jsem uklidil do ledničky a také jsem mu nakoupil několik sladkých dobrot, který si určitě dá zítra, až mu bude lépe.
Popadl jsem koupenou, černou baru a společně s Taehyungem jsme došli do koupelny, kam jsem následně přinesl i židli. Nechtěl jsem ho barvit v obýváku, jelikož s mou nešikovností bych mohl ušpinit koberec a tady v koupelně máme pouze kachličky, který po barvení mohu popřípadě hravě umýt.
Barvil jsem se před lety, takže jsem raději přečetl návod a poté, co jsem zamíchal vše potřebné, jsem si nasadil jednorázové rukavice a otočil se na Taehyunga, který už seděl na židli a trpělivě vyčkával.
,,Můžu?" optám se
Pomalu kývl.
Překvapuje mě, že to šlo lépe než podle mých očekávání. Důkladně jsem nanášel barvu a přitom poslouchal jeho hlas, když mi něco vyprávěl.
Během pár minut to bylo hotové, takže jsem připravil čaje, který jsem následně donesl do koupelny, abychom se nemuseli nikam přesouvat. Podal jsem Taehyungovi hrníček a já se posadil na kraj vany, jelikož jsem byl moc líný přinést další židli.
Podíval jsem se na Taehyunga, který se napil černého čaje s mlékem a zkoumal jeho pohled, který byl hodně neutrální.
,,Bude to vypadat skvěle, ničeho se neboj."
Chtěl jsem ho uklidnit, přeci jenom to bylo spontánní rozhodnutí, takže možná toho trochu lituje.
Vnímal můj hlas, nyní nevěděl, kde sedím, takže se musel spolehnout na svůj sluch a otočil hlavu mým směrem.
,,Nebojím se, věřím ti, Jungkookie." odpoví
︵
Zdravím sluníčka 🖤
Omlouvám se za neaktivitu, zkrátka jsem neměla chuť psát. Také se moc omlouvám za dnešní díl, s touhle kapitolou jsem hrozně nespokojená, ale není každý den posvícení, so....
