Everything is possible.

26

Naposled projedu řasy řasenkou a přesunu se k oblečení, co mám nachystané na posteli. Z Dylana jsem za boha nemohla dostat, kam mě chce vzít. Neustále opakoval, že celý den udělá nezapomenutelným a mám to brát jako překvapení. Jsem velmi ráda, že se mi to nakonec uráčil říct. Naplánoval návštěvu divadla, kde hrají premiéru nového muzikálu. Nejprve mě to zaskočilo, nečekala jsem od něj nic takového. Jakmile se ale rozpovídal, šlo poznat, že v tomhle si naprosto libuje a vše okolo toho miluje.

Podívala jsem se do zrcadla. Černé šaty končili u kolen, vršek byl upnutý, kolem pasu jsem měla zářivý stříbrný pásek a sukně se postupně rozšiřovala. Černé podpatky mi dodali dobré centimetry navíc. Z pózování před zrcadlem mě vyrušilo zaklepání. Za chvíli se ve dveřích objevila černovlasá i hnědovlasá hlava a bez pozvání vpadli dál.

,,Připravená?" zubil se Justin. Vydechla jsem zadržovaný vzduch a odpověděla.

,,Nevím, jsem docela nervózní." přiznala jsem. Můj hlas byl tichý, sotva šel slyšet.

,,Nemáš být z čeho. Sluší ti to." povzbudil mě Nathan.

,,Není to do divadla moc?" naklonila jsem hlavu lehce na stranu, tak jako vždy, když přemýšlím.

,,Winnie co blbneš. Vypadáš fantasticky, uvidíš, že mu spadne brada. Rozhodně to není moc, jen všem ukaž, co v tobě je." chlácholil Justin. Nathan mu přikyvoval.

,,Ty Winnie, jsi si jistá, že... že tam chceš s ním jít sama." vysoukal ze sebe s pomlkou.

,,Neber to nijak zle, jen o tebe máme strach." přidal se k němu Nathan, který se mírně pousmál. Tímhle mě oba zaskočili, vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, ale odpověď byla jasná.

,,Jo... Já, věřím mu. Navíc už několikrát jsme spolu byli sami a...-"

,,V pořádku, nechtěli jsme tě nějak rozhodit." skočil mi do řeči Juss. Nadechovala jsem se k další odpovědi, ale přerušil mě domovní zvonek.

,,Je tady. Jdeme?" konstatoval Nathan. Rychle jsem ještě popadla sáčko přehozené přes židli a společně s nimi, jsem se vydala dolů. Opravdu tam stál. Povídal si s Brandonem a Louis kolem nich poskakoval. Nerada to přiznávám, ale vypadal děsně sexy. Bílé kalhoty, obyčejná košile přes kterou měl svetr, takže mu vykukoval jenom límeček a tmavý kabát. Možná nepředstavitelná kombinace, ale jemu sedla naprosto dokonale. Vypadal trošku starší, ale mě také jistě líčení přidalo nějaký ten rok navíc. Když mě zpozoroval, jeho rty se vytvarovali do velkého úsměvu a zpoza zad na mě vytasil rudou růži. Překvapeně jsem zamrkala a s tichým díky si ji převzala.

,,To jsi nemusel." dodala jsem ještě, když jsem si brala kabelku.

,,Nemusel, ale chtěl." přešlápl z nohy na nohu.

,,Tak si to užijte, hrdličky." vystrkal nás Harry ze dveří, sebral mi růži s poznámkou, že ji dá do vody a přísahala bych, že jsem slyšela, jak Louisovi šeptá něco ve smyslu, že mu chybí takové randíčka. Musela jsem se culit jak přiblblá.

,,Těšíš se?" začal konverzaci Dylan, když jsme nastupovali do auta.

,,Moc, ale pořád nevěřím tomu, že tě berou divadla a muzikály." uchechtla jsem se.

,,Jo, to mám po mamce. Věřím, že si to zamiluješ taky." culil se.

,,Strašně ti to sluší." řekl mi, když jsme zastavili na červené.

,,Taky nejseš k zahození." mrkla jsem na něj.

,,Takováhle nálada se mi na tobě líbí nejvíc." pronesl zamyšleně.

,,Jaká nálada?" lehce jsem povytáhla obočí.

,,Taková hravá, přidzlá, optimistická." kývl a dál se věnoval silnici před námi.

,,Co když je to moje normální povaha?" odvážím se, zvážním. Sklopím pohled do klína a nervózně si pohrávám s prsty.

,,Tak jsem jedině rád. A ještě víc jsem rád za to, že ji v tobě probouzím. Ani nevíš jak dlouho jsem čekal, až se mi otevřeš." i on dával na slova důležitý význam. Taky bral celou situaci naprosto vážně a já si uvědomila, že to je věc, kterou na něm obdivuji a líbí se mi. Dokáže si dělat srandu, ale ve vteřině se z něj může stát naprosto jiný člověk, co umí naslouchat a řešit věci.

****

,,Takže?" chce znám můj názor Dylan, když vyjdeme z budovy divadla.

,,Bylo to neskutečný!" rozzářila jsem se jako sluníčko.

,,Říkal jsem ti to. Jsou jen dva typy lidí. Jeden to bude milovat a druhý nesnášet." povídal, přičemž jsme se rozešli k autu.

,,Eh.. Winnie, napadlo mě, jestli se nechceš ještě projít, nebo zajít na jídlo?" poškrábal se na zátylku.

,,Ráda." přikývla jsem. Vydali jsme se směrem k parku, povídali si o blbostech a mě bylo po dlouhé době opravdu dobře.

Malinko jsem zaváhala, když jsem se omylem dotkla Dylanovy ruky. Chtěla jsem se odtáhnout, ale on mě zadržel. Propletl si se mnou prsty a dál spokojeně vykračoval. Střídavě jsem se dívala z našich propletených ruk do jeho obličeje. Zastavil se uprostřed věty a naše ruce pozvedl výš.

,,Vadí ti to?" zeptal se. Byla na něm vidět jistá dávka zklamání, zmatenosti, ale i pochopení.

,,Nevadí mi to, jen... překvapilo mě to a musím si zvyknout." odpověděla jsem popravdě.

,,Ani nevíš jak moc bych tě teď chtěl políbit." šeptal. Zasekla jsem se. Na sucho jsem polkla a znovu mu pohlédla do očí.

,,Dylane, já...-" chtěla jsem mu nějak vysvětlit, že já se na to necítím, ovšem on se toho ujal sám. A taky po svém.

,,Chápu tě. Nebudu na tebe tlačit, slíbil jsem to. Počkám si, vím, že to pak bude ještě lepší." usmál se, odhalil tak řadu bílých zoubků. Sebral mi tím vším vítr z plachet. Vážně to se mnou myslí vážně? Opravdu mu na mně záleží? Má mě rád? Třeba víc než rád? A mám já ho ráda? Jako kamaráda určitě, už teď si ale uvědomuji, že to mezi námi podivně jiskří a určitě nejsme JENOM kamarádi...

,,Můžu tě aspoň obejmout?" optal se s nadějí v hlase. Pustila jsem jeho ruku, o krok odstoupila vzad a zhluboka se nadechla. V očích jsme mu viděla, teď už obrovské, zklamání a smutek. To však ještě nevěděl, co mám v plánu. S mírně rozechvělýma rukama jsem k němu přistoupila a obmotala mu je okolo pasu. Nečekal to, vzápětí mi však obětí s radostí opětoval. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a spokojeně vdechovala jeho osobitou vůni. První společné obětí, co jsem mu opětovala... Stejně si neodpustil malý polibek do vlasů...

Prosím o zpětnou vazbu.♥ Jak oslavila příchod nového roku Winnie, už víte, ale co vy? Tak co? Povídejte, přehánějte, jaké byly vaše oslavy? Povedly si? Alko nebo nealko přípitek? 😂 Vyplatí se vám přísloví, jak na Nový rok, tak po celý rok? Já jsem slavila s rodinou a i když se našlo pár věcí, co bych vytkla, užila jsem si to. ♥ Ale začínám být nemocná😒 a to jsem nikde nebyla! Snad jste aspoň vy zdraví😁.