Everything is possible.

Epilog

o sedm let později

,,Jsi si jistá, že jsi v pohodě?" ustaraně mě pohladila Amy po čele. Zprudka jsem se nadechla a zase znova vydechla. Bolest neustupovala. Amy je s Justinem už pár let a za tu dobu se z nás staly opravdu velmi blízké kamarádky. Stejně tak i Sarah. Snoubenka Nathana a jejich sedmiletý  syn Jackob. 

,,Jo. Jsou to jenom poslíčci, přejde to." ujistila jsem ji. 

,,Nemám třeba zavolat Dylanovi?" strachovala se. 

,,Ne nech ho, má důležitou schůzku a o nic nejde. Ještě by byl s Tylerem naštvaný, že jsem je vyrušila." bručela jsem, protože bolest opravdu stoupala. Náhle se domem rozezněl zvuk zvonku. 

,,To bude Sarah. Jdu tam." ujala se toho Amy. Měla pravdu. Za chvíli se totiž do obýváku přiřítil Jackob a hupsnul na gauč vedle mě. Z chodby našeho domku se ozývaly hlasy, které se nadšeně vítaly. Neviděly se pár hodin, bože. 

,,Kurva." hlasitě jsem zaklela, když bolest dosáhla extrémních rozměrů. 

,,Co je?" vletěly sem obě dvě kamarádky jako splašené. 

,,Já nevím. Tohle asi nebudou poslíčci." procedila jsem skrz zuby. 

,,Jasně že ne. Praskla ti plodová voda, ty rodíš holka." pohotově ke mně přiskočila Sarah, která stejně jako Nathan studovala zdravotní školu. 

,,Fakt se k sobě s Nathanem skvěle hodíte. Kouknete a hned víte co máte dělat. Ještě jste u toho tak veleváženě důležití." rýpla jsem si do ní. 

,,Vtipná za každé situace, fakt. Tohle by poznal i blbej. Všude kolem tebe je mokro. Dělej, jedeme do porodnice." vyčetla mi. 

,,Mám jet taky?" vyšilovala Amy. Pravda, ta je teprve v pátém měsíci. 

,,Ne počkej tady a nestresuj se. Miminku to nedělá dobře." poučovala ji Sarah, v rychlosti ji řekla, ať pohlídá Jackoba a mě rvala do auta. 

****

POHLED DYLANA:

,,Takže vyřešeno. Dáš si u nás pivko?" zazubím se na Tylera před naším domem. Právě se vracíme ze schůzky. 

,,Jop, aspoň pozdravím Winnie." odvětí a hrne se ke dveřím. 

,,Prdelko jsem doma." houknu z chodby. Ignoruji Tylerovo odfrknutí nad přezdívkou. Nemůžu za to, že mě za ty roky ještě neomrzela. 

,,Nazdar prdelko. Kde se do prdele couráš?" vyletěla na mě z kuchyně Amy. Co ta tady dělá? Tyler se mezitím přemístil na gauč. 

,,Měli jsme schůzku." nechápavě pokrčím rameny. 

,,Ty vole Dylane! Proč máte ten gauč tak totálně mokrý?" ozve se vřískot. Ten je horší jak ženská, fakt. 

,,Nevím. Proč máme mokrý gauč?" otočím se na Amy. 

,,Proč?! Protože Winnie praskla voda ty inteligente!" rozhodila rukama. 

,,Cože?" vyšlo ze mě. 

,,Vidličky a nože. Rodí ty debile." odfrkla si. 

,,Winnie rodí?" vystrčil hlavu mezi futra Tyler. Amy spráskla ruce nad hlavou a dál se nevyjadřovala. 

,,Proč to vím až teď?" divil jsem se. 

,,Protože máš vypnutý telefon. Že by? Stejně tak Tyler." štěkla po mně. 

,,Jedu za ní. Tylere volej vašim i mojemu tátovi s Kendall." úkoloval jsem ho. 

,,Není třeba. Všichni už jsou tam. Jenom tatínek a strýček schází." ryla do nás. Říkám vám, takhle rychle jsem ještě v životě nejel. 

Neobtěžoval jsem se s parkováním, auto jsem nechal někde na kraji a rozběhl se do nemocnice. 

,,Dobrý den. Moje manželka rodí. Kde je?" udýchaně jsem ze sebe vykoktal na recepci. 

,,A jméno?" slečna se evidentně bavila. 

,,Winnie Black." procedil jsem skrz zuby. 

,,Patro číslo dvě a třetí pokoj." Sotva to dořekla, pokračoval jsem ve svém maratonu. 

,,Počkejte! Tam takhle nemůžete!" marně se na mě snažila ještě volat. Opravdu. Na chodbě seděla celá naše početná rodinka. Někteří přecházeli sem a tam, jiní seděli a nervózně poklepávali nohou. Dokonce i ségra tu byla. Prcek je to. Kandall ji příšerně rozmazluje. Jmenuje se Bianca a je jí osm. 

,,No konečně." odfrkl si táta. Neodpovídal jsem mu, bez klepání jsem rozrazil dveře a viděl ji. Ležela na posteli, zpocená, červená, ale usmívala se.

,,Pardon. Jdu pozdě. Uhni." omlouval jsem se a možná lehce hrubě odstrčil Sarah. 

,,Tak co děláš? Já ti tady zachránila manželku!" rozčilovala se. Doktor z nás byl lehce mimo, ale velmi rychle se vzpamatoval. 

,,Ale ne, právě včas. Budete si chtít přestřihnout pupeční šňůru?" usmíval se na mě. 

,,Takže jsem to nestihl." šeptl jsem smutně směrem k Winnie. 

,,Stihneš druhé." šťastně se na mě usmála. 

,,Slečna má pravdu. Jenom co přijela, všechno začalo. Byla to rychlovka." vložil se do toho doktor. A tak jsem se toho ujal. Byl jsem nepopsatelně šťastný. Mám rodinu, milující manželku a nejkrásnější dceru na světě. A vím, že budu mít i toho syna. Čeká tam na mě, a taky to bude ten nejúžasnější chlapák. 

Gina Olivia Black. Vítej mezi lidmi, drahoušku.

Prosím o zpětnou vazbu a přečtení následujícího poděkování.♥

Poděkování autorky:

Je to tu, přátelé. Tohle byla definitivně poslední kapitola, ale slibuji, že během týdne je venku pokračování. O čem bude, kdo v něm bude figurovat, kdo bude hlavní, si zatím nechám pro sebe, ať máte nějaké překvapení. Můžete hádat, hehe. Bude to hodně volné pokračování, ale stále spojené s tímhle příběhem. 

Chtěla bych vám moc poděkovat za úžasnou aktivitu a krásné ohlasy, které jste mi po celou dobu projevovali. Neskutečně si toho vážím, dělá mi to úsměv na tváři a nejraději bych poděkovala každému zvlášť, kdo si tenhle příběh přečetl. Vím o těch, kteří tu se mnou byli pravidelně. Hlasovali, psali komentáře, podporovali mě. Já sama tohle dříve také nedělala. Až když jsme začala psát, tak jsem pochopila, jak každá maličkost neuvěřitelně potěší. Budu ráda, když se mnou zůstanete i na dále a budete sledovat, jak se má tvorba vyvíjí. Pokud jsem vás zaujala a máte rádi příběhy podobné, jako je tento, můžete mě začít sledovat, ať vám nic neunikne. Odpovídám na všechny dotazy, zprávy. Nebojte se napsat, akorát mě tím potěšíte. Nevím, co více říct. Snad jen to, že i když Vás neznám, jsem neskutečně vděčná a mám vás všechny ráda. Protože bez vás a vaší podpory bych tu nebyla.♥ Děkuji neskutečně moc.♥