Everything is possible.

34

o pár týdnů později: 

,,Připravená?" zasměje se Lydia, sestra Harryho, která mi přišla pomoct s přípravami na ples. 

,,O mě přece nejde. Dneska je to o Jussovi a Tylerovi. Ale... Chtěla jsem vám poděkovat, že jste přišla, je to hezký pocit připravovat se zase s nějakou ženou." vysmekla jsem ji poklonu, ale ona se zatvářila nabroušeně. 

,,Kolikrát ti mám Winnie opakovat, aby jsi mi tykala?" pokárala mě. 

,,Já vím, pardon." zasmála jsem se a lehce sklopila hlavu. Lydia se též zasmála, doupravila poslední pramen mých vlasů, pomohla mi do šatů a následně se pyšně zazubila nad jejím výtvorem. O tom, že Harry má sestru jsem věděla. O tom, že se mi ji ze dne na den rozhodl představit jako mou nevlastní tetu už ne. Byla jsem v šoku. Je o pár let starší než on samotný, avšak si perfektně rozumí. I s Louisem. Sama děti nemá, proto jsou pro ni kluci něco jako poklad a když zjistila, že by si mohla vzít do parády i mě, byla štěstím bez sebe. 

,,Tak jdeme? Ať tam ten tvůj frajer nemusí dlouho čekat?" ušklíbla se. Narážela na Dylana, který se pár dní po naší společné sprše vyžvýkl, že má kamaráda v maturitní ročníku a je na ples pozvaný. No a tak jde s námi. Stejně tak mi nabídl, že mi bude dělat doprovod i na Nicholasův ples, který je za týden. Krom toho mě ke všemu čeká hned v pondělí soud. Vůbec se mi tam nechce, mám smíšené pocity, ale všichni okolo mě věří, že to dopadne dobře. Já v to spíše doufám. Nathan se hned den na to, co se svěřil mě a Jussovi, prokecl na snídani a záhadnou krásku v jiném stavu, jsme poznali ještě následující víkend. Je moc milá, sympatická. Louis zuřil a Harry, jakožto Nathanův otec, na tom byl ještě hůř. Všechno ale nakonec přijali a hold se smířili s faktem, že z nich budou dědečci. S Dylanem jsme hnuli i s naším výletem za jeho mamkou. Tady domluva proběhla bez problému, a tak hned první červencový den odlétáme do New Yorku. 

Pečlivě našlapuji na každý schod, podpatky nejsou moje silná stránka a plesové šaty tomu moc nepřidávají. Všichni sedí v  obýváku, na sobě mají přesně padnoucí obleky a netrpělivě vyčkávají, kdy se objevíme. Lydie si nenápadně odkašle a v ten moment jsme středem pozornosti. 

,,Teda Winnie, sluší ti to." obdivně hvízdne Lucas, načež ostatní přikyvují. Jediný Dylan stojí jako opařený. 

,,Tak vám děkuji chlapci, já si poklonu složím sama. Už jsem si zvykla, že jsem naprosto nezajímavá." se smíchem na sebe upozorní Lydia. 

,,Tobě samozřejmě taky, teta." přicupitá k ní Brandon a vtiskne ji pusu na tvář. 

,,Tak nastupovat do aut, máme zpoždění." zavelí Louis, zamkne dům a všechny nás popohání kupředu. 

,,Jsi překrásná." šeptá mi do ucha Dylan. 

,,Ty taky ujdeš." zaculím se a propletu si s ním prsty. Dylan nade mnou pobaveně zakroutí hlavou a vlepí mi rychlou pusu na rty. Z předního sedadla se ozve odkašlání. Já mírně zrudnu, avšak Dylan si z toho nic nedělá a dál se usmívá. 

Co říct? Bavíme se, smějeme se, tancujeme, prostě si užíváme. Jsem nalepená na Dylanovi, se kterým už tancuji snad třetí písničku a vypadá to, že jen tak neskončíme. 

,,Copak?" uchechtne se, když se mu ještě víc natisknu na hruď. 

,,Neřeš to, nechci nám kazit večer." zakroutím hlavou.

,,Už jsme to nakousli, tak dělej. Víš, že nesnáším, když před sebou něco skrýváme." trvá si na svém a já už za těch několik měsíců opravdu pochopila, že s ním se nemá cenu hádat. Přivřu oči a všechno vyklopím. 

,,Jsem nervózní z toho soudu. Pořád na to musím myslet." přiznám.

,,Pšt, no tak. Budu tam s tebou, dobře to dopadne. Ani na milimetr se od tebe nehnu, nenechám ho, aby ti znova ublížil, dobře?" houpe se mnou ze strany na stranu. Trhaně přikývnu.

,,Dylane?" špitnu. 

,,Hm?" broukne. 

,,Miluju tě." sotva slyšitelně pronesu tyhle dvě slůvka a cítím, jak se zasekne. 

,,Opravdu?" ujišťuje se, jakoby mě snad právě přeslechl. 

,,Miluji tě." odpovím znova, tentokrát už hlasitěji a dívám se mu do očí. Bez jediného slova mě popadne kolem pasu a zatočí se se mnou dokola.

,,Co blbneš?" ptám se s úsměvem. 

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal. Taky tě miluji Winnie, víc než si myslíš." zubí se od ucha k uchu. Několikrát si ty slůvka ještě navzájem zopakujeme, než se skloní a políbí mě. Zdá se, už nemůžu být šťastnější...

****

,,Byl to fajn večer." zhodnotím a ulehnu do postele. Dylan se na mě ještě zašklebí a následně skončí vedle mě. 

,,Byl to ten nejlepší večer v mém životě." přitáhne si mě do objetí a vypadá to, že mě nehodlá pustit. 

,,Koukneme na film?" navrhnu. 

,,Máš chuť se uprostřed noci dívat na film?" směje se mi. 

,,Nechce se mi spát. Dojdu pro popcorn dobře?" vymotám se z našich propletených těl. 

,,Jestlipak slečna Dalton ví, že film je skrytou pozvánkou k sexu?" rýpe do mě, když už stojím u dveří. 

,,A jestlipak pan Black ví, že takhle to funguje u kluků, kteří místo mozkem myslí rozkrokem a nedokážou holku utáhnou na něco jiného?" odvětím mu a skrývám smích. Ještě před pár týdny by mi konverzace na podobné téma vadila. Ale jakmile jsme si s Dylanem sedli a na rovinu si vyříkali, co jeden po druhém chceme, se má důvěra k němu prohloubila. Vím, že tady ty jeho fórky nemyslí vážně, že opravdu počká, až budu připravená a řeknu si o to sama. 

,,Snad by slečna nechtěla mou osobu zařadit do téhle skupiny?" cukruje dál. Protočím nad ním oči. 

,,Kam by tvou osobu chtěla slečna zařadit nevím, ale vím, že už se těší, až se bude dívat, jak si Katniss získává svět." šklebím se. Moc dobře vím, že Hunger Games nepatří mezi jeho oblíbené filmy. 

,,Bože, už zase tahle kravina." hudruje do polštáře. Mrsknu po něm první věc, co mi přijde pod ruku a z vesele odskáču do kuchyně. Tam se srazím s Justinem, který má v ruce téže misku plnou oné pochutiny a debilně se culí. 

,,Co ten úsměv, bratříčku?" drknu do něj ramenem. Další věc. Kluky jsem si pustila k tělu a teď je tohle oslovení na denním pořádku. Naprosto mě přijali a řekla bych, že z toho měli větší radost než já.

,,Je tu Amy." trhne rameny. 

,,Počkat počkat počkat. Jak jako je tu Amy? Nepřijela s námi." zabrzdím ho ve dveřích. Justin je z ní naprosto hotový, celý ples tancoval jenom s ní a i já sama musela uznat, že je to opravdu skvělá holka. 

,,Taky že je tu tajně." pokřivil úsměv. 

,,Tajně?" vyhrkla jsem překvapeně. 

,,Hm. Winnie, plížila ses někdy do okna po stromě?" založil si jednu ruku v bok. 

,,Ne."

,,Měla bys to zkusit, prý je to dobrodrůžo." chechtal se a pelášil po schodech nahoru. Skvělý. Jestli za chvilku oznámí Harrymu, že i on je táta, asi z toho tak dobře už nevyvázne...

Prosím o zpětnou vazbu♥ Ahojda! Původně jsem vám sem chtěla dát ještě zvrat před koncem příběhu, ale nebudu čůza. Haha. Takže přátelé, jedna, dvě kapitolky a epilog! Doufám, že si přečtete i můj nový příběh, ale to zatím ještě předbíhám. Snad jste měli krásný víkend! Mějte se.♥