Everything is possible.

17

Užijte si díl a na konci je otázka!💗

Do pokoje neproniká oknem nic jiného, než černo černá tma. Na jednu stranu mám zimní večery ráda, ale to brzké stmívání bych klidně vynechala. Jediné o co se snažím je, nachystat si věci na zítřek do školy. Mé bolesti břicha to však ztěžují jak jen nejvíce to jde. S potěšením zjišťuji, že má oblíbená část měsíce se opět dostavila. Slyšíte tu ironii doufám? Loudavým krokem se dostanu do koupelny a když zjistím, že můj šuplíček se vším, co v tomhle období budu potřebovat je prázdný, hlasitě zakleji. Teď ještě budu muset do obchodu, bezva. Hodím na sebe obyčejné černé džíny a větší mikinu. Vytáhnu peníze, které jsem předevčírem obdržela na mé menší brigádě v domově a co nejnápadněji se snažím sejít schody.

,,Winnie? Ty někam jdeš?" objeví se na chodbě Harry. Bezva, tady se nedá udělat ani krok bez toho, aby se vás nikdo nezeptal.

,,Eh.. Já.. No, potřebovala bych do obchodu." vykoktala jsem.  

,,Vážně? Louis tam zrovna je, můžu mu zavolat, co potřebuješ?" zvesela vytahuje mobil z kapsy. Fakt úžasný...

,,Jo no... Já bych si to radši zašla koupit sama." snažila jsem se vykroutit. Nepotřebuji, aby celá tahle obrovská rodinka objížděla město a sháněla vložky s práškem od bolesti pro slečnu Dalton.

,,Neblbni. Když tam je, tak ti to koupí. Prostě řekni, co chceš." vymlouval mi moje rozhodnutí. Popravdě, už jsem začínala pochybovat, že mě někam pustí. Všech šest bratrů, kteří na nás měli skvělý výhled od jídelního stolu, zadržovalo smích. Oni nejspíš pochopili...

,,Je to trochu složitější." pokusila jsem se o útěk znova. Harry se na mě díval jako na blázna, kdežto polovina jídelny už se válela v křečích smíchu na zemi. Fajn přiznávám, i mně se chtělo smát...

,,Pořád tě asi nechápu Winnie." kroutil nade mnou hlavou.

,,Tati, proboha, nech ji jít. Pochybuji, že zrovna v tomhle se Louis vyzná." zachraňoval mě Justin. Občas mi přišlo, že on je zde jediný, který mě tak nějak chápe. Jasně, ostatní kluci jsou asi taky fajn, ale neměla jsem možnost poznat je nějak víc. A Justin je prostě Justin.

,,Louis se náhodou vyzná v hodně věcech." obhajoval Harry svého přítele. To některé dorazilo ještě víc a smích se ozýval celým domem.

,,V tomhle asi ne. Prostě ji nech jít." přesvědčoval ho.

,,V čem se nevyznám?" ozval se za námi pobavený hlas. Louis, který zde postával nejspíš už nějakou dobu, odložil tašky s nákupem na zem a začal se vysvlékat z bundy.

,,Nevím, ale odvezeš Winnie do obchodu." odvětil mu stále nechápající Harry.

,,Teď jsem se vrátil." postěžoval si. Chtěla jsem se propadnout do země, zase jsou všichni v pozoru jen díky mě.

,,Já vím, ale Winnie něco potřebuje a nikdo neví co." pokrčil rameny.

,,Všichni ví co." upozornil na sebe od stolu tentokrát Lucas.

,,Tak já ne. Nechápu, co je na tom tak tajného." čertil se.

,,Bože Harry. Tohle už došlo asi i mě. Pojď Winnie, jedem." protočil oči Louis.

,,Stejně by mě zajímalo, co tam potřebuješ." stále si lámal hlavu Harry a sledoval mě, jak si zavazuji tkaničky u bot.

,,Je vidět, že jsi nikdy nežil s ženskou." uchechtl se mu Justin.

,,Ha ha. Ty radši pomlč." pokáral svého syna.

,,Nechci vědět, jak jsme přišli na svět, když nechápeš takhle jednoduché věci." vložil se do debaty i Tylor.

,,Nedržkuj. Kdyby jste mi to tady nedávali v hádankách, neřekl bych ani slovo." obhajoval se.

,,Pojď Winnie. Tady by to bylo ještě na dlouho." zasmál se Louis a otevřel mi dveře. Skvělý, můžu si do sbírky připsat další trapas u tohohle domu...

****

,,Říkám ti že-" už ode dveří jsem slyšela rozhovor Lucase a Nicholase. Oba se však zasekli, když zjistili, že se krčím u jídelního stolu a snažím se sníst suchý rohlík.

,,Winnie. Ahoj." vzpamatoval se jako první Nicholas. Špitla jsem něco podobného pozdravu a hodlala se dál věnovat svému jedinému jídlu, které snad neskončí v záchodě.

,,Je ti líp?" zajímal se Lucas. Po včerejší večerní návštěvě obchodu jsem se svalila do postele a celou noc jenom běhala do koupelny. Vlastně jsem přemýšlela, že bych si u té záchodové mísy mohla i ustlat. Všechno co jsem za snědla skončilo právě tam. A mám pocit že tam skončilo i všechno, co jsem nesnědla. Podle Harryho slov ráno, které jasně dávaly najevo, že vypadám příšerně i s vrstvou všeho, co si na ten ksicht dát můžu, mě nechal doma. Výslovně mi zakázal jít do školy, a tak jsem poprvé za šest let narušila svou školní docházku. Od svých jedenácti jsem do školy šla i s horečkou, protože to pro mě znamenalo útěk od pekla, co mohlo nastat doma. Druhým důvodem byla samozřejmě pak neomluvená hodina, nikdo mi to nemohl potvrdit. Přijít za otcem s omluvenkou, že vám není dobře... Zkusíte to jednou a další dva roky se ani nezmíníte o sebemenší bolesti v krku.

,,Ne. Ale bude to v pohodě. Jsem zvyklá." zakroutila jsem hlavou a doufala, že jej to aspoň malinko uspokojí.

,,Nějak se mi tomu nechce věřit. Navíc i Nathan říkal, že se mu to nějak nezdá." zpochybňoval mou odpověď.

,,Nathan?" povytáhla jsem jedno obočí. Momentálně jsem vůbec nechápala souvislosti.

,,Studuje zdravotnickou školu. Má praxi." vysvětlil Nicholas. Jemně jsem přikývla, stoupla si a chtěla odejít zpátky nahoru.

,,Ptal se na tebe ten divnej kluk." oznámil mi Lucas.

,,Divný kluk?" dělala jsem blbou. Moc dobře jsem věděla, že s největší pravděpodobností myslí Dylana. Vždyť já se s nikým jiným ani nebavím.

,,Jo, takový ten co s tebou sedí. Vy se bavíte?" vyzvídal.

,,Ani moc ne." lhala jsem.

,,A co se ptal?" zvědavost mi nedala. Odvážila jsem se na Lucase i otočit.

,,Jestli nevím co s tebou je a tak. Sice nejdřív vypadal, že mi chce rozbít hubu, ale pak se zklidnil." pokrčil rameny. Jenom jsem kývla na souhlas, že slyším a děkuji.

,,Winnie." zavolal na mě ještě ve dveřích. S otázkou v obličeji jsem poslouchala, co z něj vypadne.

,,Zkusil na tebe ještě něco, od toho v září?" poškrábal se na zátylku. Vím, na co naráží. To mu ale nemůžu říct, jak to ve skutečnosti je.

,,Ne." šeptla jsem.

Vy víte, jaké ohlasy mi udělají radost!💗 Zajímalo by mě, jestli chcete kapitolku i na Štědrý den. Písněte do komentářů, jestli vůbec budete mít čas a já bych si ji měla předchystat. Už ale dopředu říkám, že jestli si vyberte ano, nevyjde ve středu. Jedu zase za tím svojím strašákem a chtěla bych se ve stáji zdržet co nejdéle. Takže shrnutí! Chcete kapitolu raději 23. nebo 24.??💗