Everything is possible.

10

PROSÍM O VOTES(HLASY, HVĚZDIČKY) NEBO KOMENTÁŘE. DĚKUJI. Užijte si díl♥

Zaklepu na pokojové dveře a počkám na vyzvání. V rukou svírám knihu křížovek, přesně tak, jak jsem staré Rossie slíbila. Je to moc milá paní, popravdě si myslím, že je z tady z domova nejaktivnější. Zkrátka.. má v sobě určité kouzlo osobnosti. I v takovémhle věku si se mnou povídá jako nejlepší kamarádka.

,,Dobré odpoledne madam." zasměji se co nejvíce to jde. Vím, že tady tahle dáma si můj úsměv zaslouží na sto procent. Nemusela se na mě dlouho dívat, nemusela mě vyslýchat. Hned poznala, že se něco děje a to jsem jen překročila práh pokoje.

„Winnie, zlatíčko. Ty si přišla?" rozzářil se jí obličej a tvář jí zdobil spokojený úsměv.

„Slíbila jsem vám to." posadila jsem se na židli vedle její postele.

„Já vím,já vím. Ale vy mladí jste pořád někde rozlítaní. S váma je to těžký." povzdechla si.

„Ale no tak. Nekažte si náladu. Podle rozvrhu do školy sem budu docházet dvakrát, někdy i třikrát, týdně. Vždycky se stavím."

„Počítám s tím. A teď mi řekni, máš to pro mně?" zableskne jí v očích.

„Mám." spokojeně se zaculím a podám jí onu knihu.

„To je dost. Ardnolf už to tady zase všechno vyluštil. Začínala jsem se nudit." zběsile listovala stránkami.

„Ale nepovídejte! Vy a nudit se?" popichovala jsem ji, aby řeč nestála.

„Jen si dělej srandu ze staré báby... Ale kromě vnuka a teď tebe za mnou nikdo nechodí." natáhla se pro skleničku s čajem. Ochotně jsem jí pomohla, aby se nepolila a zase se začala vyptávat.

„Máte vnuka?"

,,Mám. Je to moc hodný kluk. Líbil by se ti, zrovna dnes by se měl stavit." zvedla ruku na znamení, že to myslí naprosto vážně.

„Tak vidíte." odvětila jsem. Nadechovala jsem se ještě k další větě, ale přerušil mě klepot.

„To bude asi on." zazubila se Rossie a houkla na dotyčného za dveřmi.

„Ahoj bab- Co tady sakra děláš?" jeho nálada se obrátila hned, jakmile mne spatřil. Popravdě, i já jsem byla solidně mimo. Co ten tady sakra dělá?

„Dylánku. Nebuď tady na slečnu zlý. Zrovna jsem si hezky povídali." okřikne jej jeho babička. Takže asi Dylan? Přijde mi neuvěřitelné zjistit po tak dlouhé době jeho jméno. Ale sedí k němu, to jo.

„Tak já už půjdu. Nechám vás." zamumlala jsem si spíše pro sebe. Člověk by řekl, že senioři jsou lehce nahluchlý. Omyl, slyší pouze to, co chtějí. Ostatní je jim ukradené.

„Už? Právě jsi dorazila." snažila se mne zastavit Rossie.

„Už. Určitě si máte co říct a já se půjdu podívat i za ostatními." mrkla jsem na ni.

„Jsi úžasný člověk Winnie." věnovala mi poslední pohled a já pak za dřevěnými dveřmi zmizela. Takže Dylan...

****

Sedím ve společenské místnosti a promlouvám s pánem, který mi důstojně líčí jeho zážitky za války. Musím uznat, že jsou to neskutečné příběhy, ale momentálně na ně nemám chuť ani náladu.

„Můžu si ji na chvíli půjčit?" ozve se za námi. Otázka byla spíše směřována na pána vedle, než na mě. Upřímně, nejraději bych teď všechny příběhy od něj slyšela znovu. Nechci s ním mluvit. Nechci s ním být sama!

„Ale jistě." odpoví a i s vozíčkem odjede někam do středu ke stolu za ostatními.

„Co jsi dělala u mé babičky?" zavrčel nepříjemně. Teď jsem z něj měla ještě větší strach než normálně. Sakra! Dává mi zabrat.

„Jenom jsem jí nesla knížku." špitla jsem ustrašeně.

„Mohl jsem ji klidně donést já. Nemusíš se tady angažovat." vpaloval mi přímo do obličeje.

„Promiň, nechtěla jsem tě naštvat. Jen jsme si minule povídali a ona se zmínila. Chtěla jsem jí udělat radost. Nevěděla jsem, že je to tvoje babička." zatřepala jsme se a o krok od něj odstoupila. V tváři se mu mihlo jakési překvapení, možná uvědomění?

,,Ne... To ty promiň. Jsem úplně mimo když tady na tebe vyjíždím. Já jen... Nejsem zvyklý aby se o babičku někdo zajímal. Už pár let se o ni starám jenom já, proto mě to tak rozhodilo." poškrábal se na krku.

„Fajn... Tak já půjdu." zakoktala jsem se otočila se na odchod.

„Počkej." drapl mě za zápěstí. Okamžitě jsem se mu vysmekla a udělala si rozestup. S nechápajícím výrazem jsem ho pozorovala a jestli si myslíte, že ten strach nějak přešel, ani náhodou. Vevnitř se klepu jako osika.

,,Máme spolu dělat projekt, pamatuješ?" prapodivně se ušklíbl. Sakra! V duchu jsem několikrát dokola zaklela jednu a tu samou nadávku. Vždyť já na to úplně zapomněla.

,,Tak já to udělám a ty se pod to podepíšeš?" vyhrkla jsem snad tu největší kravinu, co jsem mohla. Vždycky jsem byla zvyklá dělat projekty sama. No a když už náhodou jsem musela s někým, dopadlo to tak, že projekt jsem vytvořila já a dotyčný se pod něj akorát podepsal a ještě ho zkritizoval.

,,Zřejmě ti uniká smysl slova společný projekt." uchechtl se.

,,Tak promiň, myslela jsem že-"

„Nemysli. Radši. Házíš všechny do jednoho pytle Winnie. Máš teď čas? Že bychom aspoň vymysleli o čem to bude." skočil mi do řeči. Polkla jsem a mírně přikývla. Posadili jsme se k jednomu ze stolů a oba mlčeli. Moc témat k probírání jsme asi neměli.

„Winnie? Ještě jednou ti děkuju za ten hotel. Nevím kde bych byl, kdybys mě tam nezavedla." odkašlal si.

„Už jsem řekla, že je to v pohodě." špitla jsem.

„Není to v pohodě. Cítím, že si ode mě chceš držet odstup." protřel si oči. Neodpovídala jsem. Neměla jsem ani co odpovědět.

„Hele. Byl jsem tenkrát strašně naštvaný. Taťka si přivedl nějakou přítelkyni, přitom by to mohla být moje sestra." vysoukal z něj.

„To je důvod se tak zřídit?" odhodlala jsem se promluvit.

„Je s ním těhotná." zakroutil hlavou.

„Ou. Ale ber to pozitivně. Budeš mít sourozence. To dítě přece nemůže za to, že se to stalo. A třeba se mají opravdu rádi." všechny moje myšlenky byli vyřčeny.

„Pochybuju. Každopádně když se spletu, rád uznám chybu. No nic, já jsem ti tím jenom chtěl říct, že bych ti nic neudělal. Možná to tak nevypadá, ale pěkně mě sere, když ti v očích vidím ten odpor a strach." chtěl mě pohladit po dlani. Ruku jsem radši stáhla na svůj klín, on si mě zmateně prohlédl a já sklopila oči.

,,Co kdybysme ten projekt udělali o tomhle místě? Nebo celkově o různých takových místech?" změnila jsem rychle téma a rozhlédla se kolem dokola, aby pochopil, co myslím.

„Jo, proč ne. Hodně lidí si myslí, že je to tu pakárna, ale nikdo nevidí ty hezké chvilky." přikývl.

PROSÍM O VOTES(HLASY, HVĚZDIČKY) NEBO KOMENTÁŘE. DĚKUJI. Všimla jsem si, že nám trošku upadá aktivita, tak mě zajímá... Je to proto že o víkendech nemáte tolik času nebo vás příběh přestává bavit. Jenom čistě ze zvědavosti, nehodlám s ním přestat, jak už jsem psala, nedělám to pro čísla, ty jsou jen bonus. Přeji hezký start do nového týdne! Už se nám to blíží, co? Máte všechny dárečky? Jinak už známe jméno pana neznámého! Teda, já už ho věděla od začátku, ale hihi, chápeme se, že?