Everything is possible.

32

Ruku v ruce vcházíme do domu, z obýváku se ozývá kvílení Justina, který se opět něčemu směje. Někdy bych chtěla vědět, na čem jede. Ta jeho věčně radostná nálada je zvláštní.

,,Jdeme k tobě?" usměje se Dylan. V tom mu ale začne zvonit telefon a na tváři se mu zjeví výraz, který jsem u něj doposud nezažila.

,,Děje se něco?" houknu.

,,To je máma." špitne. Uchechtnu se.

,,A na co čekáš proboha? Jdi si to vzít, já pozdravím kluky a pak přijdu." popoženu ho. On by byl schopný hodinu pozorovat displej a nezvednout to. Omámeně kývne a zmizí na schodech. Já se odeberu za chechtajícím Justinem, který se válí na gauči v přítomnosti Nathana a čučí do mobilu. Hned jak mě zpozoruje, poplácá na místo vedle něj, a tak se tam spokojeně usadím.

,,Kde máš Romea?" zašklebí se.

,,Jmenuje se Dylan a je nahoře. Telefonuje s mámou." bouchnu ho do ramene.

,,Možná se tak jmenuje, ale chová se jak Romeo." trvá si na svém.

,,Je to hezký."

,,To nepopírám. Tak co, už se chystáš na můj maturitní ples?" změní téma. No tohle bude taky zážitek. Jusse a Tylera sfoukneme v jednom, jelikož chodí na jednu školu, ale ještě nás bude čekat Nicholas. Ten taky letos maturuje. Někdy to Harrymu s Louim nezávidím. Letos musí zvládnout tři děti ve stresu s maturitou. I když, tihle kluci si z toho hlavu opravdu nedělají. Chci vidět sebe příští rok...

,,Jasně." pokrčím ledabyle. Ve skutečnosti nemám ani vybrané šaty a to je to všechno za chvilku.

,,Kdo to je?" nadměrně se zaculím, když na displeji jeho telefonu spatřím fotografii usmívající se hnědovlásky.

,,Amy, kamarádka." kývne hlavou.

,,Kamarádka?" lehce povytáhnu obočí.

,,Hm. Neříkám, že bych nechtěl něco víc, ale..." odmlčí se.

,,Pozvi ji na ten ples." skočím mu do řeči.

,,Měl bych?" zapochybuje.

,,Jasně že jo." drknu do něj.

,,Tak fajn. Udělám to. A co můj starší bratříček. Kdy poznáme tu tvoji záhadnou britku?" škádlí Nathana. Je známo, že ten má oči pouze pro neznámou cizinku, co se přistěhovala z Londýna. Jediné co víme, tak se jmenuje Anne a je jí skoro dvacet jedna.

,,Asi brzo. Je ve druhém měsíci." povzdechne si jakoby nic. Zakuckám se vlastními slinami a Justin je téže velmi překvapený.

,,Jak jako ve druhým měsíci proboha?" vykoktám.

,,No taky to přesně nechápu. Ale víš jak se říká, praskne šprcka a máš prcka. I když v našem případě platilo spíš, stačí kapka a seš taťka." zazubí se.

,,Louis tě vykastruje a taťka zabije." praví Justin naprosto odrovnaně. Nezmůžu se na slovo.

,,Neboj. Vymýšlím, jak jim to co nejšetrněji oznámit." podrbe se na čele.

,,Tak gratuluju taťko." rýpnu si, poplácám ho po rameni a odejdu za Dylanem. Ten sedí na posteli zády ke mně, je tak zabraný do rozhovoru, že mě ani nezpozoruje.

,,Jo, je úžasná." vydechne a následně se zasměje. Jak moc velká pravděpodobnost je, že mluví o mně?

,,Winnie. Jmenuje se Winnie a neboj, mám v plánu dovézt ji s sebou." zahihňá se a já se neubráním potutelnému úsměvu.

,,Já tebe taky. Ahoj." jsou poslední slova před tím, než zavěsí.

,,Takže já jsem úžasná?" skočím za ním do postele. Lehce sebou cukne a následně se ušklíbne.

,,Děláš, jak kdybych ti to neopakoval každý den." zahuhlá.

,,Pustíme si film?" dodá. Přikývnu.

,,Jen si dám sprchu, dobře?" vlepím mu pusu na tvář a zase jsem na nohách.

,,Nechceš společnost?" poposedne si. Zaseknu se. Nečekala jsem otázku podobného typu a už vůbec jsem nebyla připravená na ni odpovědět. Dylan si všimne mého výrazu v obličeji, stoupne si a přejde ke mě.

,,Nesahej na mě." špitnu a ustoupím o krok vzad. V jeho očích je vidět jasná zklamanost, bezradnost a smutek.

,,No tak Winnie, nic ti neudělám. To jsem to vážně pokazil jednou otázkou? Hele já chápu všechno, co se ti dělo a respektuji to, ale deptá mě, že ze mě máš pořád strach."

,,Bojím se. Všeho." vydechnu.

,,Nemáš čeho. Neublížím to, nic ti neudělám, nikdy bych si tě nevzal násilím. Ale chci ti pomoct, nemůžeš se přede mnou stydět do nekonečna." sevře mě v objetí. Nebráním se, nedělám nic. Jen vnímám, jak mě k sobě pevně tiskne.

,,Jenom sprcha, nic víc. Zkusíme to?" zeptal se s nadějí v hlase. Nepatrně jsem přikývla. Evidentně se mu ulevilo, popadl mě do náručí a na zem položil až v koupelně. Díval se mi do očí, jako by v nich něco hledal a nakonec mě políbil. Byl to jemný, pomalý polibek, který se ale velmi brzy strhl ve válku jazyků. Jeho ruce začaly putovat po mém těle, až se dotkl lemu mého trika. Celá jsem se zachvěla, čehož si samozřejmě všiml a ušklíbl se, protože věděl, jakou má nade mnou moc. Za nedlouho jsem naproti němu stále jen v podprsence. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nikdy jsem nic podobného nezažívala, nechtěla jsem udělat něco špatně či něco pokazit. Řídila jsem se intuicí, a tak se po chvilce jeho triko válelo vedle toho mého. Mé prsty mu obkreslovaly každičký sval a Dylan si to nejspíš užíval.

,,Copak prdelko?" zašeptal mi do ucha, nezapomněl ani ho ani jemně skousnout a přesunul se na můj krk. Ani jsem si to neuvědomovala a už jsem byla bez kalhot. Stála jsem před ním jen ve spodním prádle. Ucítila jsem, že ramínko mé podprsenky povolilo. Následovalo ho to druhé a rychlostí blesku jsem byla bez ní. Automaticky jsem si překřížila ruce do kříže, což nejspíš nepotěšilo Dylana. Nespokojeně zamručel.

,,No tak zlato, nezakrývej se. Jsi nádherná." odtáhl mi ruce celou mě sjel pohledem. Jedním pohybem mě chytl za boky a vysadil na umyvadlo. Tísnil se mezi mými rozkročenými nohy a i přes to, že jsem byla nesvá a nejistá, všechny jeho doteky jsem si užívala. Hrklo ve mě, když se z ničeho nic zasekl. Bříšky prstů přejel po jizvách na mých tříslech a stehnech. Vydechla jsem.

,,To on?" koukl se mi do očí, avšak ruku neoddělal. Nepatrně jsem přikývla.

,,Vadí ti?" odvážila jsem se položit otázku. Já sama s nimi bojovala, nedivila bych se, kdyby mu přišly nechutné.

,,Co blbneš prdelko? Jasně že ne. Miluji tě i s něma." pohladil mě po tváři. Moc dobře jsem si uvědomovala, že mi zde právě vylil jeho city, ale já mu nedokázala dát stejnou odpověď. V hloubi duše jsem věděla, že to mám nejspíš stejně, ale nahlas jsem nic vyslovit nedokázala.

,,Nezdá se ti, že se to ubírá trochu jiným směrem na to, že to měla být jen sprcha?" zamumlala jsem mu do rtů.

,,Tak trochu popojedem." zasmál se, jedním šikovným pohybem mě zbavil krajkových kalhotek a sám se vrhnul na zapínání jeho džínsů. Poprvé za náš vztah jsme zašli někam dál, poprvé za náš vztah mě viděl celou nahou a já se zase lehce odbourala svůj blok, který mám.

A to jsem ještě nevěděla, co bude následovat v budoucnu...

Prosím o zpětnou vazbu. Tak jo přátelé, jak jsem psala pár dní zpátky, dostali jsme se k těm intimnějším kapitolám. Nebudu sem psát věkové omezení, ani nic podobného, jelikož vím, že na to všichni z vysoka *****. Věřím, že máte vlastní rozum a nebudete číst něco, co se vám nelíbí. Tahle kapitola není ještě tak hrozná, budou horší, ale... Uznejte sami. Zbytek(pokračování) dnešní kapitoly bude zítra! Jak se jinak máte? Doufám, že jste zdraví a všichni v pořádku! Hezký zbytek dne💗