Everything is possible.

29

Kapitola navazuje na předchozí.♥

POHLED DYLANA: 

Ozvalo se prásknutí dveří a celá místnost naprosto ohluchla. 

,,Jdu za ní," rychle jsem se probral. Chtěl jsem utíkat za Winnie, nemohl jsem se dívat na to, jak je nešťastná. 

,,Dylane stůj. Já chápu, že ji máš rád, ale nech jí to vstřebat." zastavil mě Harry. 

,,Souhlasím. Potřebuje se vydýchat. Sama." přitakal mu Louis. Svěsil jsem ramena a sesunul se zpět na gauč. Hlavu jsem složil do dlaní. 

,,A vy asi běžte. Ona vám dá vědět, jak se rozhodla." otočil se ještě k její matce. 

,,Fajn." zahuhlala a bez rozloučení odpochodovala pryč. Nechápu, jak tohle všechno mohla udělat. A ještě jí říct takové věci. 

,,Nasranou Winnie jsem ještě nezažil. A už ani asi zažít nechci." sesypal se do křesla i Harry. 

,,To nikdo." šeptl Justin. 

,,Přesně, to je snad ještě horší, než ta její zamlklá nálada." uchechtl se i Brandon. 

,,Ty jsi tohle všechno věděl?" dodal a otočil hlavu mým směrem. 

,,Něco mi řekla." přiznal jsem. Jak jsem ji teď ale poslouchal, došlo mi, že spoustu věcí zamlčela. Modřiny fajn, ale jaké jizvy sakra?!

,,Já jsem věděl jenom o těch jizvách. Viděl jsem je, když jsem jí dával ty injekce. Ten člověk musí být takový hajzl." zavrčel Nathan. Jakoby mi snad četl myšlenky...

,,Co spolu vlastně máte?" začal do mě rýt Lucas. Na sucho jsem polkl. Chtěl jsem jim říct, že jsme se dali dohromady, chtěl jsem to vykřičet do světa, ale moc dobře jsem věděl, že ona to takhle nechce. Potřebuje čas. 

,,Nic. Co by?" zamumlal jsem. Lucas pokýval hlavou, neušlo mi však, že se Harry s Louisem ušklíbli a následně culili jak dva blbci. Zakroutil jsem nad tím hlavou. 

,,Co bylo vlastně v té obálce?" změnil téma Tyler. Tohle mě taky extrémně zajímalo. 

,,Nemáme tušení. Ale nevypadala zrovna nadšeně." promnul si oči Louis. 

,,Myslíte, že odjede?" ptal se nás Tyler. Jo, to byla otázka, která mě zajímala ze všeho nejvíc. Odjede? Nechá mě tady? Nemůže mě tady nechat, ne teď, když jsem se do ní začal zamilovávat. Cítí aspoň trochu to co já?

,,To nevím." špitl Harry. 

,,Doufám že ne. Ale nemůžeme jí nic zakazovat, je to její matka." dodal.

,,Jdu udělat večeři. Dylane zůstaneš?" houkl směrem ke mě Harry. 

,,Nebudu rušit, půjdu." zamumlal jsem. 

,,Prosím tě. Víme, že tady na ni chceš počkat. Takže, zůstaneš?" zopakoval. 

,,Jestli to nebude vadit." pousmál jsem se. 

,,Nebude." ujistil mě. 

****

POHLED WINNIE: 

Celou dobu jsem bloudila uličkami města. Je kolem deváté večer, takže jsem usoudila, že je nejvyšší čas, vrátit se. Co nejvíc potichu jsem odemkla a odložila si bundu. V domě vládlo ticho, jen v kuchyni se svítilo. Vydala jsem se tedy tam. Harry seděl na židli a Louis jej objímal kolem ramen. Musela jsem se usmát, byli neuvěřitelně roztomilý. Normálně jsem měla chuť si je i vyfotit.