Everything is possible.

14

PROSÍM O VOTES(HLASY, HVĚZDIČKY) ČI KOMENTÁŘ. DĚKUJI.♥ NA VŠECHNY OTÁZKY ODPOVÍDÁM(MŮŽETE SE PTÁT POSTAV, NA PŘÍBĚH NEBO MĚ).  Užijte si díl.💗

POHLED DYLANA:

Naštvaně zavřu dveře od auta a vydám se do té zpropadené budovy. Škola. Táta si myslí, že mám špatné známky a domluvil mi s učitelkou nějaký referát navíc. Ani nechci vědět, co proto musel udělat. Radši. Sexuální život mého otce mě až tak nezajímá. Navíc, už tak mám dost práce s Winnie a tím nesmyslným projektem.

No, takže jsem radši vypadl z baráku. Vidina večera stráveného ve školní knihovně sice není nijak přitažlivá, ale pořád lepší, než poslouchat neustálé hekání té holky co si táta našel a žvatlání o tom, co pořídit prckovi do pokojíčku. Toho malého je mi celkem líto, ale otevřely se mi oči. On nebo ona za nic nemůžu a asi se i těším, až bude na světě. Vždycky jsem chtěl sourozence.

V druhém patře jsem vzdal snahu vyjít po schodech a rozhodl jsem se zavolat výtah. Ten je ale zaseknutý v přízemí, takže musím čekat. Konečně. Dveře se otevřely. Když jsem zjistil, kdo se nachází uvnitř srdce mi poskočilo. Osoba taky nevypadala příliš nadšeně...

,,Ale ale, Winnie! To je náhoda, co?" rychle jsem se vzpamatoval a přistoupil.

,,Spíš neštěstí." otřepala se. Nejspíš si myslela, že to řekla potichu, ale já ji slyšel moc dobře. Musel jsem se uchechtnout.

,,Nevypadáš na knihomolku. Nebo takhle, nevypadáš na člověka, co se v pět odpoledne rozhodne zajít si do knihovny." rýpl jsem si. Na tohle mi neodpověděla. Jen stála a mlčela. Hlavou trhla až ve chvíli, kdy sebou výtah nepříjemně trhl. Musel jsme se pousmát těm jejím vyděšeným kukadlům.

,,Klid Winnie, ono se to za chvilku zase rozjede." opřel jsem se o stěnu. Děje se to poměrně často, už párkrát jsem tady zůstal. Do pár sekund ale ani nevíte, že se něco stalo.

,,A nebo taky ne." dodal jsem asi po třech minutách, co jsme pořád stáli na místě. Už jsem začínal být nervózní i já. Přešel jsem k tlačítkům a nějak náhodně je pomačkal. Nic. Sakra. Winnie se krčila v koutu, nejspíš ji celá situace nebyla vůbec příjemná. Možná jsme hajzl, ale prostě nevěřím tomu, že by mi odolala. Jo, nedochází mi, že jsem si vybral blbou chvilku. Pomalu jsem šel za ní a tělem ji uvěznil v rohu. Trhaně se nadechla, byla úplně  mimo, nevěděla, co dělat. Nakonec mě od sebe jednou rukou odstrčila a odkráčela na druhou stranu výtahu. Čuměl jsem do zdi jak magor, pak mě ale napadalo, trošku ji potrápit. Otočil jsem se, šel jsem zase za ní a zase se opakoval stejný průběh.

,,Výborně Winnie, takhle ten výtah možná rozhýbem." zakroutil jsem nad ní hlavou, když už utekla asi po páté. Chodili jsme z jednoho rohu do druhého. Trpělivost mám velkou, ale na ní bylo vidět, že jí to není příjemné a její oči naznačovaly pocity strachu a nejistoty. Nechal jsem toho, podél zdi jsem se svezl na zem a snažil jsem se si pohodlně sednout. Zato Winnie stále netrpělivě poklepávala nohou do podlahy, nechtěla se jen tak smířit s faktem, že jsme tu prostě uvízli.

,,Být tebou bych to vzdal, jen tak se odsud nedostaneme." usmál jsem se na ni. Bylo vidět, že přemýšlí, ale nakonec si přeci jen sedla také. Prohlížel jsem si ji, byla zvláštní. Holku jako je ona, bych typoval na královnu školy, ale ona se s nikým nebaví, přestávky tráví v lavici a do třídy často chodí s tím Lucasem. Divný.

,,Jsi zvláštní tvor." vyslovil jsem své myšlenky nahlas. Vykulila na mě oči, nedivím se jí. Ani já bych nepochopil, co by tím někdo myslel, kdyby mi to bylo řečeno.

,,Budu to brát jako kompliment." kývla hlavou. Usmál jsem se. Pak si ale jakoby uvědomila, co řekla a odhodlanost jí z obličeje vymizela. Dívala se na mě s prázdnou tváří a nic neříkaje čekala, co udělám.

,,To měl být kompliment." mrkl jsme.

,,Co tady vůbec děláš?" změnil jsem raději téma.

,,Šla jsem vrátit knížku." špitla, při čemž hlavou naznačila směr k její tašce.

,,Připadám si jak v nějakém přeslazeném filmu." uchechtl jsem se. Nechápavě povytáhla obočí. Vypadala roztomile...

,,Myslím tohle všechno. Dva se zaseknou ve výtahu a nakonec z něho vyjdou jako pár." vysvětlil jsem. Nemohl jsem z ní spustit oči, byla překrásná, ale něčím zvláštní, jiná...

,,To se nestane. A mimochodem, je to hrozné klišé." odvětila mi. Byl vidět náznak smíchu, která mi udělal tak neskutečnou radost.

,,Co uděláme s tím projektem?" mluvil jsem dál.

,,Nevím, na tyhle věci nejsem zrovna dvakrát kreativní." pokrčila rameny.

,,A na jiný věci jo?" perverzně jsem se usmál. Ach jo, nesnáším svoji nadrženou stránku. Vždycky ze mě vyletí nějaký nesmysl. Winnie na suchu polkla a sklopil zrak. Neměla se k odpovědi.

,,Ježiši Winnie. Je ti jasné, že bych se tě ani nedotkl, že jo? Nejsem typ kluka, co si bere holku násilím." protočil jsem panenky. Štvalo mě to. Štvalo mě, že se bojí. Sice tvrdí opak, ale je to na ní vidět.

,,A taky se přede mnou nemusíš bát mluvit. Nevím co ti je a co se ti stalo, ale v životě bych na holku nesáhl." dodal jsem. Nečekal jsem, že by mi odpověděla, ale říct jsem to musel. Bytostně nesnáším kluky, co si dovolují na holku. Hrála si s prsty, nechtěla se na mě podívat.

,,Napadlo mě, že bychom do toho projektu mohli dát i nějaké vlastní fotky." pokoušel jsem se zahnat předešlou nepěknou situaci. A vidu, docela se i rozmluvila...

****

,,Ne fakt, nekecám. Takhle to prostě bylo." vyprávěl jsem jí zážitek z rodinné dovolené, když mi bylo asi pět. Smála se. Sice moc nekomunikovala a neodpovídala, ale smála se, a to pro mě v tuhle chvíli byla výhra. Její krásný, upřímný smích přerušilo vyzvánění na telefonu. Zamyšleně se dívala na displej, až nakonec hovor přijala.

,,Harry?" zaskočeně se ujišťovala, že nejspíš opravdu volá onen člověk. V očích jí proběhl pocit nejistoty. Harry. Kdo je sakra Harry?

,,J-jo. Já... zasekla jsem se ve výtahu." zakoktala se. Zkoumavě jsem ji pozoroval a přemýšlel, s kým sakra mluví.

,,Ne, už je to vyřešené. Za chvíli tam budu." potvrdila a hovor ukončila. V tu chvíli se otevřely i dveře od výtahu, za nimiž stál opravář a nasupený ředitel. Nejspíš nemůže rozdýchat, že se mu zase něco pokazilo. Winnie skromně poděkovala a rychlostí blesku vypálila ven.

,,Winnie." zavolal jsem na ni před školou. Doběhl jsem ji.

,,Kdo je Harry?" vylezlo ze mě.

,,To je jedno." zakroutila hlavou a definitivně odešla. Tohle mě vytáčí. Umí naslouchat, povídat si o normálních, běžných věcech, ale nic o sobě neřekne...

PROSÍM O VOTES(HLASY, HVĚZDIČKY) ČI KOMENTÁŘ. DĚKUJI.♥ NA VŠECHNY OTÁZKY ODPOVÍDÁM(MŮŽETE SE PTÁT POSTAV, NA PŘÍBĚH NEBO MĚ).  Fuha, tak a dneska nám začaly prázdniny! Taky se mi dneska začal plnit jeden z mých velkých snů! Mám neskutečnou radost a asi pořád nedýchám! No a co vy? Jak se dnes máte?