Everything is possible.

Prolog

Žijeme ve světě NZZ. Nenávisti, zlosti a závisti. Každým dnem se ptám sama sebe, proč. Proč se dějí tyto ošklivé věci? Proč je lidi praktikují? Je to jednoduché.. Většina z nic touží po slávě, touží po obdivu a úspěšnosti. Jsou schopní udělat všechno proto, aby oni byli na vrcholu. Jakmile se objeví někdo lepší, někdo, kdo by je mohl ohrozit, jdou i přes mrtvoly. Nezajímají se, jak se potom ostatní cítí. I když mi teď spousta z vás mé tvrzení vyvrátí, všichni víme, že je na něm aspoň kapka pravdy. Kapka pravdy, kterou si většina z nás nechce, vlastně ani neumí, přiznat. Můj příběh třeba bude mít šťastný konec, ale co ostatní? Každým dnem svůj život ukončí spousty lidí, protože už nezvládají nátlak svého okolí. To je na tom to nejhorší. Jistě, dělat chyby je lidské, valná část nás v životě už někomu ublížila. Ale víte co je největší gól? Sebrat svůj zadek, svoji hrdost a pýchu, dojít za dotyčným, přiznat ten ohavný přestupek. Omluvit se... Bohužel, ve světě je málo duší, které toho jsou schopné. No a takových lidí si musíme vážit, musíme si je hýčkat...

UKÁZKA Z KNIHY:

,,Prosím, jdi pryč." zavzlykala jsem. 

,,Proč? Chci znát ten důvod, kvůli kterému mne odháníš." upřel na mě jeho krásné, zvláštně nahnědlé oči. 

,,Vím co chceš, ale já ti to dát nedokážu. Prostě nemůžu... Bojuji sama ze sebou, jak jen se to dá, ale víš co? Nezvládám to, prohrávám. Tak se sakra seber a běž si najít nějakou jinou holku, co ti může dát všechno. Já to totiž nejsem a nevím, jestli vůbec někdy budu, zapomeň na mě." rozhazovala jsem rukama, snažila jsem se zklidnit, marně. 

,,Nechci nějakou jinou, chci tebe. To to pořád nedokážeš pochopit?" naštval se. 

,,Odejdu, ale zkus si uvědomit, že to co jsem ti vždycky říkal, jsem myslel vážně. Až budeš chtít, víš kde mě hledat." dodal. Pak odešel... Dosáhla jsem toho, co jsem chtěla. Proč se teď teda cítím tak prázdně?