Everything is possible.

30

,,Dobré ráno." ozval se těsně vedle mého ucha ten nejdokonalejší ranní chraplák. Automaticky se mi úsměv roztáhl do gigantických rozměrů a ještě více jsem se zavrtala do jeho náruče. Zasmál se, nic však nenamítal a co nejpevněji mě sevřel.

,,Kolik je hodin?" zabrblala jsem. Dylan natáhl ruku k nočnímu stolku a následně mi odpověděl.

,,Podnikneme dneska něco?" kouzelně se usmál.

,,Hm... Půjdem do kina?" zaradovala jsem se.

,,Do kina?" ujišťoval se, přičemž se culil.

,,Ještě jsme spolu v kině nebyli." špitla jsem.

,,Budeme dělat cokoliv, co budeš chtít." políbil mě do vlasů.

,,Ale..." odmlčel se.

,,Ale co?" zasekla jsem se.

,,Měl bych se ukázat doma." uchechtl se.

,,Co kdyby jsme nejprve zašli ke mně a pak jeli?" navrhl. Přikývla jsem. Uvědomovala jsem si, že teď už to bude oficiální. Oficiálně poznám jeho tátu a jeho přítelkyni.

,,Zajdu si do koupelny." houkl na mě, když jsme se konečně uráčili vstát a zmizel za dveřmi. Já se také převlékla a posadila se ke svému stolečku s líčením.

,,Winnie. Proč to děláš?" odkašlal si za mnou z ničeho nic Dylan a objal mě zezadu.

,,Co jsem udělala?" nechápala jsem.

,,Tohle všechno." rozmáchl rukama.

,,Chci se jen namalovat." odvětila jsem.

,,A proč? Jsi nádherná i bez toho." povzdechl si. Neodpovídala jsem.

,,Hele, já asi chápu, že s tím má co dělat ten hajzl, ale-"

,,Říkával, že bez toho vypadám příšerně." skočila jsem mu do řeči, čímž jsem ho chtěla umlčet a hodlala pokračovat ve své dosavadní činnosti. Nechápala jsem, co ho to najednou popadlo. Vždycky jsem byla v jeho přítomnosti namalovaná, už jsem se nad tím ani nepozastavovala, přišlo mi to úplně normální.

,,Nedělej to. Prosím. Je to všechno nesmysl, daleko víc se mi líbíš takhle. Jistě že i normálně jsi nádherná, ale kdyby bylo na mě, tak bych tě nechal chodit jenom v teplácích a obří mikině, nenamalovanou. Líbíš se mi i s tím jedním pupínkem, co máš na čele." na konci věty se usmál a poukázal na můj růžový pupínek uprostřed čela. Je pravda, že jsem zvyklá malovat se výrazně, a tak je to trochu rozdíl... Po nekonečně dlouhé tiché chvilce jsem odložila vše, co jsem měla v ruce a nechala se od něj políbit.

,,Tak se mi to líbí." smál se. Ruku v ruce jsme sešli dolů a rozdělili se až před kuchyní, kde seděli všichni. K mému překvapení i člověk, na kterého jsem neměla absolutně náladu.

,,Dobré ráno." zívl si Dylan a hupsl na židli vedle Justina. Jasně, jako doma. I já jsem kývla na pozdrav a přesměrovala zrak na mámu.

,,Ahoj." usmála se.

,,Ahoj."

,,Winnie, mohly bychom si prosím promluvit o samotě?" nečekala na odpověď, rovnou se rozešla do obýváku.

,,Tak jak jsi se teda rozhodla?" dala si ruce v bok.

,,Mami promiň... ale já s tebou nikam nepojedu." přesně v tuhle chvíli se jí její dobrá nálada změnila. Začala rudnout a vypadala, že za chvilku vyletí.

,,Cože?" udiveně se ptala, jako by se chtěla ujistit.

,,Jak jako nepojedeš?! To teda pojedeš a bez diskuze!" zvýšila hlas. Vřískala po celém domě, takže soukromý rozhovor ztratil jakýkoliv význam. Museli to slyšet naprosto všichni.

,,Nepojedu. Nebuď naštvaná, ale já chci zůstat tady." stála jsem si za svým a potlačovala slzy. Nikdy jsem se nechtěla dostat do takové situace, nechtěla jsem se hádat s osobou, která mi byla tak moc blízká.

,,Jsem tvoje matka! Není se o čem bavit, nechápu proč stávkuješ. To jako kvůli tomu klukovi? Vymývá ti mozek! Včera když jsi sem přišla, tak jsi se culila jako blázen! Vykládá ti nesmysly a ty tomu věříš! Vzpamatuj se proboha. Můžu ti dát cokoliv budeš chtít, tak proč chceš zůstávat tady?! Nemáš s těmi lidmi vůbec nic společného, akorát je tady otravuješ!" křičela. Její slova mě zaskočila. Pozastavovala jsem se nad nimi. Otravuji tady?

,,Nebyla jsi se mnou jakou dobu! Nemůžeš jen tak přijet a začít mi diktovat, co mám dělat! Všichni ti lidi mi tady pomohli. Postavili mě na nohy! A přestaň mlít nesmysli o Dylanovi. Vůbec nic o něm nevíš, nemůžeš ho hned odsoudit!" naštvala jsem se i já. Ječeli jsme po sobě, obývák právě připomínal klec hladových tygrů. Nikdo se sem radši ani nepřibližoval.

,,Winnie! Chovej se ke mně slušně! A co si o něm mám myslet? Evidentně tady spal, kdo ví, co jste dělali v noci! Nějaké držení se za ručičky a muchlování je pod tvojí úroveň. On je pod tvojí úroveň! Sbal si věci, odjedeme spolu, doděláš střední, budeš studovat na vysoké, zajistím ti smysluplný život!" každou větou mi způsobovala další bolest. Neměla jsem tušení, kde se to v ní bralo, vždyť taková nikdy nebyla.

,,Říkám to znova. Ne. Zůstávám tady. Sbal si svoje věci a odjeď sama." otočila jsem se na podpatku a odešla zpět do kuchyně. Tak mám pocit, že jsem právě zabila i jediný možný vztah, který jsem v rodině mohla mít. Kluci byli naprosto potichu, ani nedutali. Spíš čučeli s otevřenou pusou. Jediný Dylan byl zkroucený. Nechtěla jsem, aby nic z toho slyšel. Neměl to slyšet, on je ten nejúžasnější člověk, i když tak na první pohled možná nevypadá.

,,Z tohoto se prostě nevykroutíš. Jsem tvoje matka! Okamžitě si zabal, odjíždíme!" dohnala mě, ještě než jsem si stihla sednout.

,,A já jsem momentálně její zákonný zástupce. Takže je mi líto, pokud Winnie nechce jet s vámi, zůstává tady. Samozřejmě bychom to mohli vyřešit u soudu, ale myslím, že nikdo nechce problémy." postavil se za mě Harry. Překvapeně jsem zamrkala, i mamce nejspíš došli slova.

,,Změnila jsi se, tak strašně moc. Vůbec tě nepoznávám." prskla směrem ke mě, popadla její kabelku a odklusala pryč.

,,Jistěže jsem se změnila. Za šest let se změní každý. Já zase nepoznávám tebe, takže je to asi vyrovnané." ušklíbla jsem se z posledních sil. Jo, teď jsem definitivně zakopala posledního člena své pravé rodiny. Ohrnula nos a pak už bylo slyšet jen prásknutí dveří.

,,Omlouvám se." špitla jsem.

,,Nemáš za co." povzbudivě se na mě pousmál Louis. Přešla jsem k Dylanovi a přede všemi jej silně objala.

,,Neměl jsi to slyšet. Navíc to není pravda." mrmlala jsem.

,,Nic si z toho nedělám. Teda pokud si taky nemyslíš, že jsem pod tvojí úroveň a vymývám ti mozek." uchechtl se. Zakroutila jsem hlavou a vtiskla mu menší polibek na rty.

,,Wohoo." ozvalo se sborově. Sakra, úplně jsem zapomněla na ostatní. S rudými tvářemi jsem se zavrtala hlouběji do jeho hrudě, což všechny rozesmálo...

Prosím o zpětnou vazbu.♥ Děkuji za všechny votes a komentáře u předchozího dílu, děláte mi radost. No každopádně...Winnie uzavřela další problém, který jí trápil a i když to možná nedopadlo nejlépe, tak ji čeká ještě spousta věcí, slibuji. Doufám, že se máte dobře a jste všichni v pořádku. Nyní přichází otázka dne... Co vy a matika? Já jsem totiž na pokraji zhroucení, heh. Mějte se hezky.♥