JADE

34.

V tichu přírody za doprovodu zpěvu ptáků leží Jade s Ethanem na louce zalití sluncem. Je to jako lék na jejich roztěkané mysli. Tak moc chtěli být pouze spolu a teď se jim to konečně vyplnilo, že jsou radši potichu aby tu chvíli nijak neohrozili. Poslouchají si své nádechy a výdechy. Hledí si do očí jako do těch nejcennějších drahokamů. Uvědomují si, že pokud nebudou chtít, nic na světě je nemůže rozdělit.

,,Věděl jsem, že se to jednou stane ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by se to mělo stát za takové situace." Pohladí ji dlaní po světlých vlasech, které na ní tak miluje.

,,Věř mi ale mě taky ne." Zasměje se. ,,Zničil jsi mé plány." Zamračí se na něj hraně, což ji ale on zcela uvěřil a na tváři se mu zjevil zmatený výraz.

,,Jaké plány?" Opře se loktem o zem.

,,No právě." Odmlčí se. ,,Žádné." Zasměje se, když mu to konečně dojde.

,,Kvůli Tobě mi teď začalo bušit srdce stokrát rychleji." Protočí nad ní oči ale usměje se.

,,Tak to promiň." Ušklíbne se Jade a utrhne si stéblo trávy, kterým ho začne lechtat na krku.

,,Mám rád, když jsi taková..." Vyškubne jí to z ruky, když ho začalo lechtání otravovat a zahodil to někde za sebe. ,, ...uvolněná a dovolil bych si říct, že i šťastná." Řekne žertovně.

,,Musím uznat, že si takovou změnu mé nálady taky hodně užívám." Přetočí se na břicho a rukama si podloží hlavu. ,,Nikdy jsem si nemyslela, že někoho budu mít, že nebudu do konce života sama." Zakýve nechápavě hlavou.

,,To já jo." Odvětí Ethan sebevědomě. ,,Jen se podívej na mé tělo. Kdo by ho nechtěl?" Zažertuje, čímž si od Jade vysloužil pořádnou ránu pěstí do ramene. ,,Au?" Promne si místo úderu.

,,Ty jsi neskutečný." Promne si Jade obličej. Pořád má totiž pocit, že je ve snu, který má každou chvíli končit ale to ona nechce. Možná proto se snaží zapamatovat všechny detaily téhle chvíle více než cokoliv jiného aby to měla co nejdéle ukryté v paměti.

,,Ale musím přiznat, že to s Tebou opravdu lehké absolutně nebylo." Lehne si Ethan na záda se zamručením. ,,Byl jsem tolikrát na vážkách, když jsi mě od sebe odháněla. Vypadala jsi vždy tak přesvědčivě." Podívá se na ní aby se ujistil, že tomu tak není i teď. Když ale uvidí její nádhernou tvář, oddechne si. ,,Když jsem se rval s tím idiotem, měl jsem úplně zatemněný mozek a ty ..." zapíchne jí ukazováček do hrudi. ,, ... jsi mě z toho transu dostala téměř ihned dostat. Ani slovy nedokážu popsat jak úžasně jsem se cítil, když jsi vyslovila to, co já jsem sám tak dlouho chtěl, Jade."

,,Ani s Tebou to jednoduché nebylo." Nenechá ho aby z toho vyšla jako jediná ta špatná. ,,Ale to jsou asi prostě jen naše osobnosti ... komplikované a tvrdohlavé."

,,Máš pravdu." Uzná její slova.

,,Co si myslíš, že bude teď ...?" Nechá Jade vyznít větu do větru.

,,Co přesně máš na mysli?" Sedne si Ethan do tureckého sedu a tázavě se na ní podívá.

,,Mám na mysli situaci mezi Tebou a Connorem. Nemyslím si totiž, že to bude jednoduché." Vydechne a zamžourá do teplého slunce.

,,Musíme to zrovna teď řešit? Nemám na tohle náladu." Protočí nad ní oči bez zdráhání.

,,No bylo by to dobré, protože s tvou výbušnou povahou to jinak dopadne ještě hůř." Nenechá se odbít.

,,Tím mi naznačuješ, že se neumím ovládat?!" Sykne podrážděně a pomalu začíná zatínat pěsti.

,,V některých situacích Tvá sebekontrola upadá." A sedne si také aby byla zhruba v jeho úrovni očí. ,,Nemusíš se kvůli tomu naštvávat."

,,Nebyl bych naštvaný, kdyby jsi nevytáhla tohle téma! Ty opravdu nikdy nevíš, kdy o něčem raději nemluvit!" Prudce vstane a rozmáchne se okolo sebe rukama. ,,Navíc, proč to řešíš?! Je to snad tvůj problém?!" Vykřikne už opravdu rozzuřeně. Connora přestává mít každou chvíli méně rád a jediné co nechce je, ho řešit se svou drahou polovičkou ve chvíli, kdy si mají užívat jen sebe.

,,No, je to tak nějak můj problém, protože jsme spolu a problémy máme řešit spolu." Odvětí mu naprosto v klidu a to ho snad ještě více popudilo ale rozhodl se to na sobě nedat znát.

,,Začínáš mě štvát, Jade." Dřepne si k ní a prsty ji chytne za bradu.

,,To není žádná novinka." Ušklíbne se a on jí hned na to jemně líbne na rty.

,,Pravda -" přeruší ho šramot za jeho zády. ,,Slyšela jsi to?" Šeptne.

,,Jo." Kývne a nakloní se hlavou do prava za něj odkud ten zvuk slyšela.

Tělem oboum dvoum začne procházet známá energie a tělo se začíná rychle formovat do jejich vlčí podoby. Očima stále těkají okolo sebe aby jim nic neuniklo a zcela ignorují praskání a prodlužování jejich kostí, které je jindy velmi bolestné.

,,To nemůže být aspoň chvíli klid?" Zavětří do vzduchu Ethan a stoupne si těsně po boku jeho vlčice.

,,Nejspíše to přitahujeme." Otáčí ušima Jade do všech stran aby zachytila sebemenší zvuk. ,,Jsou před námi." Koukne na něj a oba se postaví do útočné pozice.

,,Hlavně se drž u mě."

,,Jako minule?" Připomene mu jízlivě situaci se dvěma vlky se kterými bojovali.

,,Nechej toho." Zavrčí k ní.

,,Překazili jste mi překvapení." Ozve se cizí hlas zpoza smrků. ,,Tak moc jsem se těšila na Vaše překvapené výrazy." Vystoupí ze stínů stromů zrzavě hnědý vlk s černým pruhem srsti okolo krku.

,,Kdo jsi?!" Vykročí k ní Ethan výhružně aby jí dal najevo, že se taktéž nebojí.

,,To mě nepoznáváš?" Řekne s hranou lítostí vlčice před nimi až se Jade naježila srst na zádech, jak jí je její hlas nepříjemný.

,,Pokud mě znáš, tak s určitostí víš, že já opravdu nejsem ten typ, který chodí okolo horké kaše." Začne se k ní blížit s plíživým krokem a vyceněnými tesáky.

,,Máš pravdu, Tyro." Zvedne povýšenecky hlavu, když se vedle ní objeví druhá vlčice pro dvojici už velmi známá . ,,Je pořád ten stejný pruďas."

,,Tyro!" Zavrčí na sestru rozzuřeně. ,,Kdo je to?!" Doufá, že mu odpoví úplně něco jiného než si on sám myslí.

,,Gladys." Odpoví mu popichovačně v očekávání, co se stane.