JADE

50.

,,Takže, vy mi tvrdíte, že tohle je to jediné, co mám možnost využít?" krčí šokovaně obočí Ethan na malou, zaprášenou místnost s polorozpadlými zbraněmi. To musí vtip, protože jinak si to vysvětlit nedokáže a asi ani nechce.

,,No." odmlčela se nervózně Deer. ,,Jo?"  ušklíbla se zahanbeně a raději si stoupla do stínu stromu.

,,Tak to bude lepší, když je raději ani nepoužijeme. Protože, jediného koho by jsme zranili by jsme byli my a to nejspíše nechcete, co?" ohlídl se na dvě srnky přes rameno a raději zavřel dveře za tou hrůzou, kterou měl šanci teď vidět. Myslel si, že zbraně, která má jeho smečka jsou už harampádí, ale když teď tak nad tím přemýšlí, tak ty jejich jsou ještě jako ze žurnálu.

,,Měli by jsme jít." promluvila Deer a pomalu se s nimi rozešla pryč. Je zklamaná, že věci, které jim mohly dopomoci k výhodě, jsou teď úplně mimo hru. Co mají dělat? Ethan je samotná zbraň o sobě ale co ona ? V tom případě je úplně bezbranná a to není vůbec dobrá zpráva.

,,Kam jdeme teď?" Otázal se Ethan, když ho přestalo bavit tiché následování srnek.

,,Musíme tě uvést do společnosti a představit naší Doe." Odvětila mu Hind bez toho, aniž by se na něj ohlédla.

___

,,Hele, nevím, jestli je úplně dobrej nápad tam jen tak se mnou jít." vypustil z úst Ethan, když už se k jeho citlivému nosu začaly hrnout silné vůně členů stáda, kam jej momentálně ty dvě vedou. Ví už totiž za ty léta, že jeho mohutná postava a odér tajemna nepůsobí úplně nejlépe na neznámé osoby.

,,Jinak to nejde." mykla rameny Deer a bez jakéhokoliv problému přeskočila ladně s Hind spadlý strom, kdežto Ethan udělal mohutný skok, který určitě nemá blízko eleganci. I při takových maličkostech si uvědomuje jaké jsou mezi nimi rozdíly. Je už jen k popukání ta skutečnost, že se tihle tři zdržují ve své blízkosti.

,,Když to říkáš -" chtěl pokračovat ve svém řečnění ale byl přerušen náhlým křikem a dunivými zvuky. Okolo nich z ničeho nic propuknul velký chaos a než se nadál, stál úplně sám proti stádu snad stovek jelenů. Hind s Deer byly za paže odtáhnuty od něj ale ví, že kdyby udělal jakýkoliv prudší pohyb, udělal by chybu a to si v tuto chvíli nemůže dovolit. Přesto však na ty dvě sem tam hodil pohledem, aby měl přehled o tom, kde jsou a jestli jsou v pořádku i když ví, že tohle je v podstatě jejich rodina. Ale už si mohl všimnout, že to mezi nimi není úplně nejlepší.

,,Drž se zpátky!" výhružně křiknul jeden z jelenů s velkým parožím. Ethan hned rozpoznal, že on bude vůdce. ,,Odejdi bez toho, aniž by jsme museli použít násilí! Jsme v převaze! Nemáš šanci!" snaží se jelen působit jistě ale cítí z něj strach. I přesto, že oba dva jsou alfové, Ethan ho i tak převyšuje.

,,Nepřišel jsem dělat problémy-" odhodlal se promluvit. ,,Deer a Hind mě přivedly, abych Vám pomohl."

,,Cože?! To jste přehnaly!" rozkřiknul se jelen a výhružně se na ty dvě podíval. ,,Odešly jste z našeho stáda, otočily se k nám zády a vy máte tu drzost se tu ještě ukázat a ke všemu s predátorem?!" rozhněval se právem ale namísto toho, aby i Deer sklonila hlavu k náznaku omluvy jako Hind, vzdorovitě mu hledí do očí a čeká až skončí jeho proslov.

,,Odešly jsme protože jste nás nerespektovali. Jeho jsme přivedli, protože to jen náš vyvolený! Naše naděje o které jsem ty celé měsíce mluvila a vy jste mě nebrali vážně!!!" vytrhla se jedné lani z dlaní, vystoupila z davu a stoupla si neohroženě vedle Ethana. Všichni hledí na Deer s vytřeštěnýma očima. Nikdy neviděli nikoho svého druhu po boku nepřítele bez jakéhokoliv strachu.

,,Cože? Jak si dovoluješ mi-" chtěl ji znovu okřiknout ale vedle něj vystoupila ze stáda starší laň se smířlivým úsměvem na tváři. Obličej má pomalovaný oranžovou hlínou, nos má propíchlý kostí a kolem krku jí na náhrdelníku vlaje peří ptáků. Vypadá jako mystická postava a samotný Ethan z ní nemůže spustit pohled. 

,,Doe ..." oslovila ji Deer a uklonila se jejím směrem.

,,Dokázala jsi dovést ducha boje." hlesla směrem k těm dvoum a pomalým ale jistým krokem vykročila k Ethanovi. Jelen, který se jí to snažil vymluvit dala gestem ruky jasný pokyn k tichosti a on ji poslechl. ,,Jsi naše spása mladý vlku boje. Ty jsi naší nadějí a my tvou." natáhla k němu dlaň s umazanými prsty od uhlí. Vlk se k ní sklonil a se soustředěným pohledem jí hledí do tváře. Nechal ji nakreslit na jeho ztuhlou tvář obrazce bez toho, aniž by věděl, co znamenají ale on jí důvěřuje. Je zvláštní, že si získala jeho důvěru bez ničeho. Prostě jen tak. 

,,Odteď patříš k nám. Jsi náš přítel. Naše naděje." otočila se ke stádu a ono se bez jakéhokoliv pokynu sklonilo směrem k němu. S vytřeštěnýma očima sleduje stovky jelenů a laní, jak mu právě složilo poklonu a vyjádřili mu tím, že mu plně důvěřují.