JADE

21.

Jade už drží několik hodin v kuse hlídku na území Connorova sídla. V posledních dnech v okolních smečkách byly problémy s pár neznámými vlkodlaky, kteří zde přišli ze severu a už delší dobu se tu zdržují a záměrně vyvolávají paniku mezi členy smeček. Zatím se vůbec neví za jakým účelem tu jsou ale všem alfám už dochází trpělivost, protože ví, že jejich chování s něčím souvisí a nebude to jenom proto, že zabloudili. Proto, když už čtyři smečky měly problémy s toulavými vlkodlaky, Connor se rozhodl zavést pravidelné hlídky, které by měly zabránit cizincům cokoliv více zkoušet. Po dlouhá staletí se nic takové nestalo a nejspíše proto, jsou teď všichni více nervózní než kdyby to bylo na denním pořádku.

Connor je každý den na několika setkání s ostatníma alfama a vyměňují si poznatky a nové informace o narušitelích. Pokaždé, když se vrátí zpět do sídla na jeho tváři je usazený pouze zamračený pohled a stěží poví pár slov, které stejně většinou patří Emily jeho manželce.

Stres a tíživé ticho se podepisuje na všech. V domě, kde dříve pomalu nebylo slyšet vlastních myšlenek je ticho, které narušuje pouze tikání hodin v jídelně.

Jade ale povinnost hlídat nijak nevadí. Že je právě teď sama v chladné noci jí připomíná roky, kdy žila naprosto sama a právě v takovýchto měsícem prozářených nocích se toulala naprosto sama. Možná, že teď má i pocit, že právě tohle jí dokáže srovnat myšlenky, které má za poslední dobu rozházené ještě více než kdy předtím. Sama netuší jak se k mnoha věcem postavit a řešit je. Přijde si jako dítě, které neví jestli se rozhodnout pro lízátko nebo žvýkačku.

,,Kdybych neměl tak vynikající čich tak bych si tě snad nevšiml." protne noční ticho hlas Ethana. ,,Dokonale splýváš s okolím." stoupne si vedle ní teď v noci zahalený, mohutný vlk.

,,Přišel jsi mě vystřídat?" podívá se na něj Jade svýma vlkodlačíma očima. ,,Klidně tady ještě zůstanu."

,,Connor mě za tebou poslal. Pět kilometrů odsud byli viděni dva vlkodlaci a šli naším směrem." zavrčí Ethan a rozhlédne se okolo sebe jako kdyby se ujišťoval, že nic nepřeslechl.

,,Jenom dva?"

,,Ano ale zrovna tito dělají nejvíce problémů."

,,Podle toho, co jsem slyšela ti nebudou dva dělat problém." narazí Jade na Ethanovu pověst rváče.

,,Máš pravdu. Proto jsem tady abych ochránil tvůj zadek." rýpne si i on a začne u toho vrtět ocasem, když uvidí její vyceněné zuby. Když Jade chtěla chňapnout svými tesáky po Ethanovi, noční ledový vzduch prořízlo dvojité vlčí zavytí, které rozhodně neznamená přátelskou návštěvu.

,,Jsou blízko." ozve se Jade a přikrčí se k zemi aby více splynula s okolím.

,,Drž se u mě." stoupne po jejím boku Ethan a s nastraženýma ušima poslouchá zvuky okolo. Jade pozoruje, jak se zhluboka nadechuje a větří. Kdyby nebyla s ním ve smečce, rozhodně by se s ním nechtěla setkat v tváří v tvář jako nepřítel. Ethan patří k těm nejvíce mohutným vlkodlakům, které kdy měla za celý svůj život šanci vidět. Vždyť ona sama je tak skoro poloviční oproti němu.

,,Fajn." odsekne mu aby nedala na sobě znát jak je ve skutečnosti vystrašená. Takovou situaci dlouho nezažila a kdyby mohla, tak by ji oddálila. Sama je teď ještě slabá a ví, že při boji by neměla velkou šanci.

Ethan se cítí vůči ní zodpovědně a to nemá ve zvyku. On je ten, který končí životy, není ten který chrání. A kvůli tomu jí rozhodně neřekne, že tu není na rozkaz alfy ale že je tu proto aby jí mohl být na blízku.

,,Cítím tu vlčky Bradley." Ozve se blízko nich jízlivý hlas.

,,Máš pravdu, někdo tu hraje na schovávanou. Malá vlčátká ... kdepak jsté?!"

Ethan se přitiskl k boku Jade, když před nimi zaregistroval chvějící se keř. Jemným a pomalým kývnutím jí dal znamení ať se posune za něj. Noční vánek si pohrával s jejich hustou vlčí srstí. Laškovně si pohrává s listím stromů a keřů, což jim zrovna neulehčuje, když potřebují slyšet sebemenší zvuk.

,,Vyhrál jsem! Mám vás!" s mohutným zavrčením vyskočí zpoza kmene jeden z nepřátel ale než stihne dopadnout na zem, Ethan se odrazil a ve výskoku ho sejmul k zemi. Bez sebemenšího zaváhání začne trhat vlka pod sebou. Nikdy v takovýchto situacích neváhá a plně důvěřuje svým instinktům, protože v těchto chvílích rozhoduje každá vteřina.

Lesem se ozývá bolestné kňučení a vrčení. Jade není schopna se jakkoliv odpoutat od podívané, která se jí právě odehrává před očima. V čenichu cítí silný zápach krve, která jí za normálních okolností voní ... tohle je ale krev z jejího druhu. Pozoruje Ethana, který předvádí léta zkušené pohyby. Každý jeho sval je jako součástka stroje na zabíjení, který se dá zastavit jen stěží. V moment, kdy ale zvedl hlavu od už pomalu umírajícího vlka a ohlédl se na Jade se mu v očích zablýsklo cosi podivného.

,,Pozor!" než ji však stihl zakrýt svým tělem, Jade byla shozena druhým útočníkem pod sebe. Podivně zrzavý vlk se nad ní tyčí jako nejvyšší mrakodrap na světě a do žeber jí zarývá své dlouhé, ostré drápy. Odevzdaně se mu dívá do žlutých očí a čeká, co příjde ...