JADE

24.

Už jsou to dva týdny, co Jade neviděla Ethana. Nikdo o něm nic neví. Pomalu to vypadá jako kdyby se po něm slehla zem a on nikdy neexistoval.

,,Je to snad mnou Natasho?" Ozve se z ničeho nic Jade po několika minutovém zírání na nebe.

,,Myslíš Ethana? Určitě ne. Tohle bylo u něj vždy normální. Pokaždé, když se potřeboval uklidnit, tak radši zmizel všem z dosahu." Mávne nad tím rukou Natasha a dál pročesává vlasy Benovi. ,,Brzy se vrátí Jade, neboj."

I přes chlácholivá slova se Jade nedokáže odpoutat od myšlenky, že se k ní Ethan bude po návratu chovat divně a možná ji k sobě už nepustí jak fyzicky tak psychicky. Kdyby měl přece o ni zájem, tak by neodcházel a byl u ní nebo se snad plete? Jak ji mohl opustit zrovna v tak těžké chvíli kterou prožívala? Nebylo to vůči ní vůbec fér. Chtěla ho mít u sebe víc než kdy jindy až se sama lekla toho, jak ho chce ve své přítomnosti.

,,Tobě se to říká Natasho, když máš Bena u sebe." Vyprskne na ní naštvaně. Neohrabaně vstane a popadne do rukou své berle bez kterých by momentálně nebyla schopna pohybu.

,,Nebuď na mě laskavě naštvaná! Nemáš k tomu důvod a ani postavení ve smečce!" Zvedne se prudce Natasha a stoupne si přímo před ní s nepříčetným pohledem. Nesnáší, když si na ní někdo vyskakuje. ,,Pořád jsem já tady ta víc nadřazená tobě! Možná jsme kámošky ale nepřekračuj hranice Jade!"

,,Holky nechejte toho!" Stoupne si rychle mezi ně Ben i když ví, že je to zbytečné protože Natasha by nezaútočila na Jade, která je oproti ní ve velké fyzické nevýhodě. ,,Víš, že to tak nemyslela!" Pohladí Natashu po tváři a ona se jako kouzelným proutkem uklidní.

,,Měla by ses uklidnit zlato." Mrkne na Jade a začne se tulit k Benovi, který je stále z této situace lehce mimo.

,,Fajn!" Vyprskne uraženě a odkulhá zpět do pokoje aniž by jakkoliv reagovala na křik opět rozhořčené Natashy.

___

,,Jade?" Ozve se za jejími zády hlas Alexe, který si není jistý její náladou.

,,Ano?" Pootočí se na něj.

,,Jsi v pohodě?" Zeptá se upřímně a zkoumavě si ji prohlédne.

,,Popravdě, vůbec nevím." Řekne tiše a prohrábne si dlaní své zacuchané vlasy, kterým vůbec nevěnuje péči a taky podle toho už vypadají.

,,Přinesl jsem ti mast na ránu. Jsou v ní smíchané horské byliny s jitrocelovým medem." Podá ji keramickou nádobku. ,,Mazej si to dvakrát denně, ráno a večer. Je hodně silná." Sedne si vedle ní na postel.

,,Děkuju." Řekne upřímně Jade a opře si hlavu o jeho svalnaté rameno. Je tak moc vděčná za to, že má aspoň své bratry a není úplně sama.

,,Předemnou si nemusíš hrát na tvrďačku Jade. Vím, že tě to bolí a to opravdu hodně." Podívá se na ni svýma upřímnýma, hnědýma očima.

Jade zavře na chvíli oči a snaží se rozdýchat nepříjemný pocit začínajícího pláče, který pociťuje ve svém krku. Dlouho před nikým nebrečela ale ví, že před Alexem se nemusí stydět a bát se odsouzení. ,,Máš pravdu." Řekne tiše. ,,Bolí to hrozně moc i přesto kolik prášků na bolest musím brát." Začnou jí z očí vytékat proudy slz, které nebude moct na pár chvil zastavit. Nebrečí jenom kvůli bolesti, kterou prožívá právě teď. Ale v těchto slzách se odráží všechen její strach, stres a úzkost z minulých let, které musela prožívat naprosto sama a strach z toho, že muž, který si získal její srdce ji už nikde více nebude chtít a nebo že ho už nikdy neuvidí.