JADE

7.

Jade s Benem a Becky chodí mezi regály zapadlého obchůdku na konci města. Mají za úkol nakoupit jídlo pro smečku, protože jim zásoby rychle ubývaly kvůli jejich bezedným žaludkům. 

,,Někdy je ten náš rychlý metabolismus fakt otravný. Ikdyž mám díky němu úžasnou postavu." Prohlásí Becky a z mrazáku vezme několik kil různých druhů mas. Počítala, že to jim vyjde akorát na týden. 

,,To teda. Pamatuji si, když jsem ještě pracoval na jedné stavbě. Vždy jsem sebou nosil igelitku plnou jídla." Zasměje se Ben. ,, Všichni na mě nevěřícně hleděli. Pak jsem se ale rozhodl jíst nenápadně, aby to nikdo neviděl. Ty jejich pohledy a kecy už byly otravné." Vezme deset pytlů brambor a hodí je do už skoro přetékajícího nákupního košíku.  

,, Potřebujeme ještě podle seznamu pečivo a mouky." Odfoukne si Becky z tváře své blonďaté vlasy. Jade se během chvilky vrátí s náručí plnou různých druhů mouk a Ben s pečivem.
S vozíkem přijeli k pokladně a začali to všechno vykládat na pult. Prodavačce div nevypadly oči. 

,,Na co tolik jídla? Bude konec světa?" Zasměje se nejistě a koukne na ně zpod dioptrických brýlí, které vypadají jak z minulého století.

,,Nakupujeme pro celou naši rodinu. Hlavně pro naše prarodiče, kterých máme požehnaně. Oni sami už totiž na nákupy nechodí, protože by to neunesli." Usměje se Jade na prodavačku, která to snědla i s navijákem. 

,,Tak to chápu." Odkýve jí to a dál načítání čárové kódy. ,,Já sama mám někdy problém odnést tašku nákupu domů." výpráví jim své zkušenosti, které jim jsou ale ukradené.

___

Trojice se vlků se prochází po lese. Dva z nich jsou uvolnění a spokojení a nic je nezatěžuje. Ňafají okolo sebe a prohánějí se po lesním mechu ale světle hnědá vlčici co chvíli spaluje nepříjemný pocit. Často se otáčí a hledá příčinu jejího nepokoje. Její srst na hřbetě byla naježená. Kulhá za svými kamarády a předstírá, že je spokojená jako oni dva. Ale kdyby ji ti dva věnovali více pozornosti, poznali by, že není ve své kůži. 

Měsíční svit prosvítá skrz žaluzie a ozařuje tak Jade, která sebou hází na posteli ze strany na stranu. Její oblečení je propocené skrz na skrz. Není se však schopna probudit z paralyzujícího snu, který ji pronásleduje už několik let. Po čele ji tečou krůpěje potu. Cítí jak její tělo hoří, její žíly jsou natolik vystouplé, že kdyby je někdo jiný viděl, myslel by si, že ji za nepatrnou chvíli prasknou.

Jade! Tady Jade! Pomoz nám! Zachraň nás Jade! Jade prosím! Hlasy křičely ze všech stran. Otáčela se okolo sebe aby uviděla nepatrné světlo, které by ji napomohlo k pomoci své rodině. Avšak ji obklopovala pouze bezedná tma.
Mami! Tati! Kde jste! Křičela z celých svých plic.

V tom se prudce posadila na posteli s třesoucím tělem se zadívala se do jednoho místa. Zpocené vlasy se jí lepí na tvář, která hoří kvůli prožité noční můře. Cítí jak se jí otřásá hruď a začíná ji bolet v hrdle. Nechala průchod slzám, které tak dlouhou dobu nenechala vyplavat na povrch.
Složila si hlavu do dlaní a pláče jak nejvíce to jde. Hlava ji třeští, v uších se jí ozývá hlasité pískání a podivné ozvěny. Její noha je v bolestivé křeč a proto ji Jade ji drtí svými dlaněmi ale to k její smůle nestačí. Hlasitě vzlykla. Nechce to prožívat. Ví, že je zle a proto musela vstát. Musela se za někým dostat aby jí pomohl. Se žuchnutím spadla z postele, což jí způsobilo další bolest.
Potřebuje pomoct. Před očima se jí začaly dělat mžitky. Dochází jí čas. Cítí spalující oheň na své hrudi a ona se začala svírat pod ukrutnou bolestí.

,,Natasho! Pomoc! Nata-sho!" zakřičela zoufale první jméno, které jí napadlo. Zaryla nehty do koberce a začala prerývavě dýchat. Slzy jí nadále zmáčí obličej. Cítí se bezmocně tak jako ještě nikdy předtím. Ví ale, že tady se nemusí bát ukázat svou pravou tvář. Je se svou smečkou. Je se svou rodinou.

,,Jade?" Uslyšela vzdálený dívčí hlas ale než stihla cokoliv říct, začala ji pohlcovat temnota se kterou se nesetkává poprvé.