JADE

51.

Tmavou, noční tmou poletuje jemný, tiše linoucí se vánek. Na noční obloze světélkují hvězdy a měsíc se dostává do stavu novy. Ještě před pár týdny by tohle byla šťastná chvíle pro vlka, který momentálně sedí jako tělo bez duše na vyvýšeném skalním převisu. Prázdným pohledem sleduje louku, kde spí stádo jelenů. Všímá si, jak jsou u sebe po dvojicích. Přitisknuti blízko sebe. Šťastni, že mají svou milovanou polovičku blízko.

Ethan přesměroval pohled na své velké, mozolovité dlaně. Nepatrně je rozevřel a zahleděl se na ně, vybavil si, jak jimi hladil Jade ve světlých vlasech. S něhou a láskou, kterou nikdy k nikomu nepociťoval, tak moc, že by to způsobovalo až bolestný pocit v hrudi.

,,Ach, Jade ..." vytryskly mu slzy z očí a on sklonil hlavu v pocitu, že už nemá sílu na nic, ale moc dobře ví, že pokud se jedná o ni nebo kohokoliv mu blízkého, tak nezná únavu. ,, ... bez tebe se cítím jako naprosté nic." vydechnul a s velkou tíží se zvednul a zhluboka se nadechnul. Hvězdy na nebi a jizvy na těle připomínají Ethanovi, že život je krásný a zároveň strašně těžký. Ale moc dobře ví, že kdyby jedno z toho chybělo, nebyl by to život ale pouze přežívání. Má to už zaryté hluboko v kostech ale i přesto, že se říká, starého už novému nenaučíš, on je stále ochoten posouvat své hranice. Chce posouvat hranice, protože je přeci na světe z nějakého důvodu a nehodlá se toho jen tak vzdát, i když k tomu měl už několikrát hodně blízko. ,,Ale já to nevzdám, Jade. Ne, dokud tě nebudu opět s dítětem držet v náručí. Nikdy to nevzdám. Slibuji, lásko." s odhodlaným výrazem ve tváři shlíží dolů na naději, opět šťastného shledání se svou rodinou, která je pro něj celý svět.

___

,,Je čas, aby jsme si šli za štěstím. Nebudeme ti druhořadí v davu!" chodí Ethan z jedné strany na druhou a s každým jedním navazuje oční kontakt, aby dodal na odvaze a pravdivosti jeho slov. ,,Vybojujeme si zpět to, co nám vzali! Jsme v tom společně! Jsme silní! Hrdí! Odvážní! A nikdo nás už nedokáže zastrašit! Tentokrát je naše chvíle! Kdo jde do toho s se mnou?!" rozkřiknul se do prostranství plné jelenů a zvednul svou svalnatou paži do vzduchu se zaťatou pěstí. ,,Už nebudeme dále čekat!!!" hned po jeho slovech se radostně a s odvahou všichni rozkřikli a zvedli taktéž ruce nad hlavu na souhlas, že jsou v tom společně a budou bojovat.

Stovky jelenů jdou skrz les, louky a pole. Nikdy by si nemysleli, že budou následovat alfu vlků, ale v těžkých dobách, každý dělá to, co by ho nikdy jindy ani ve snu nenapadlo. Ví, ale moc dobře, že společně jsou mnohem více a dokáží více. Spojenectví byla vždy důležitá k přežití a tohle je jeden z případů, kde domněnka potvrzuje pravdu. Zpoza stromů se zjevila vysoká pevnost s velkými hradbami ale už teď pouze z dálky vidí několik možných míst, kde se mohou dostat dovnitř. Úlisně si Ethan olízl ostré zuby. Cítí jak mu v těle začíná rychleji proudit krev. Srdce mu buší nedočkavostí. 

,,Jsme tu." špitnul jeden z jelenů a podíval se po jeho přátelích. Na tuhle chvíli čekali několik let a konečně se jí dočkali. 

,,Všichni ví, co dělat?" otočil se vlk na své spojence. ,,Jak jsem říkal, nestrachujte se. Nepřemýšlejte. Pomáhejte si navzájem ale ochraňujte i sebe, aby jste dokázali ochránit ostatní. Komptabilita je důležitá." promlouvá k ostatním tiše aby je neprozradil. ,,Vítr nám hraje do karet. Fouká proti nám, takže prozrazení po pachu nehrozí." kývnul si spíše pro sebe a křupnul si klouby na rukách. Pohledem vyhledal Hind s Deer. Nějakým způsobem mu ty dvě přirostly k srdci. Možná proto, že u nich našel další naději na život. 

Bez dalšího otálení dal všem pokyn prsty, což upozornilo na to, že se promění. Ještě ho neviděli v jeho ''druhém'' těle a je cítit trocha napětí mezi jedinci stáda. Ale jen co před nimi stanul jako vlk, zvážněli a jde vidět, že se naladili na svou vnitřní vlnu bojovníků. Ethan si to v hlavě tiše odpočítal a s výrazným zavrčením se rozeběhnul se stádem za zády směrem k jejich společnému osudu.