JADE

19.

Je tmavá noc a Jade není schopna usnout. V hlavě stále svádí boj se svou pamětí, kde se snaží vzpomenout si na svou minulost. Rozčiluje ji, že ji mozek nechce nechat si vzpomenout.

Naštvaně odhodí tenkou deku, kterou by ani nemusela mít díky vysoké tělesné teplotě, kterou jako vlkodlak má a vstane z postele.

Tiše našlapuje temnou chodbou a naslouchá všem nejasným, tajemným zvukům, které v noci vynikají mnohem více než přes den ale v tu chvíli, ji v hlavě probleskne vzpomínka a ona se na chvíli zastaví.

*
,,Jade! Jade tady!" Řekne tiše její malý bratr, schovaný na chodbě za vysokou skříní. Usmívá se od ucha uchu, protože moc dobře ví, že by měl už dávno spát a on místo toho běhá po baráku a hraje si na schovávanou se sourozenci.

,,Měl by jsi spát!" Sykne Jade ale schová se k němu a nenápadně nakoukne zpoza skříně, zda někoho neuvidí jít.

,,Jo ale já nechci." Zasvítí mu oči vlkodlačí žlutou barvou a zavrtí se na místě.

,,Jak dlouho už tu hru hrajete?" Zeptá se ho nervózně Jade a stáhne si dlouhé rukávy trika do dlaní.

,,Nevím a je mi to jedno!" Vypískne tak aby ho nikdo neslyšel ale na to uslyší něčí kroky. ,,Pojď!" Chytne její ruku a seběhnou dlouhé schody do přízemí.

,,Kam utíkáš?" Zeptá se nervózně Jade a ohlédne se za sebe.

,,Do mého úkrytu přece!" Zastaví se u stěny pod schodama a záhadným způsobem otevře jakási malá dvířka a vtlačí tam oba dva a rychle zavře.

,,Kde to jsme?" Ozve se ve tmě Jade a pohlédne na svého brášku, kterého vidí díky nočnímu vidění ale on i tak rozsvítí malou lampičku.

,,O mojem úkrytu nikdo kromě tebe neví." Šepte hrdě a rozhodí rukama okolo sebe.

,,Páni." Řekne v úžasu Jade a rozhlédne se okolo sebe. Okolo nich je malinký prostor ale úžasně útulný, díky dekám a malinkým světýlkům okolo.

,,Něco ti ukážu!" Vypískne šťastně a prudce vstane, což neměl dělat, protože se silně bouchl do hlavy o nízký strop.

,,Dávej si pozor Bene!" Sykne vyděšeně Jade.
*

,,Bene?" Šepte zpátky v realitě Jade a tiše vydechne. Co když ten Ben, je ten který je tady? Co když ten druhý bratr je Alex?

,,Proč nespíš?" Ozve se za ní právě zmiňovaná osoba. Ona stále v šoku z toho na co si vzpomněla se pomalu otočila na Bena a jen se na něj koukala.

,,Vím, že jsem krásný ale až tak moc, že mě musíš sjíždět pohledem tak dlouho?" Mávne laškovně rukou ze srandy ale když se Jade stále nemá ke smíchu, zvážní. ,,Co se děje?" Přejde k ní blíž ale ona se jako kdyby probrala z transu a rozeběhla se od něj rychle pryč.

,,Teď ne!" Křikne rozrušeně Jade a už vybíhá ze dveří, když uslyší Benův hlas.

,,Jade! Co se děje?" Vyběhne za ní jak nejrychleji může.

Oba dva běží noční krajinou. Jejich bosé nohy se dotýkají orosené trávy a od úst jim stoupá pára. Ani jeden netuší, co se právě děje ale ví, že následující minuty jim změní budoucnost.

,,Notak zastav!" Křikne Ben ani ne metr od ní.

,,Ne!" Vykřikne rozrušeně a rozeběhne se ještě rychleji. ,,Nemůžu!" Setře si hřbetem ruky slzy na tvářích.

,,Jade! Cokoliv se děje bude to v pohodě!" Ozve se za ní Ben doufající, že konečně zastaví a doufal správně. Jade se z ničeho nic zastavila a prudce se otočila. Dívá se do jeho tváře, pátrající po jakýchkoliv znameních a v tom je opravdu spatřila. Spatřila podobu malého kluka ze vzpomínky.

,,Pamatuješ si rodiče?" Popotáhne nosem a s uslzeným pohledem se na něj zadívá.

,,Moc ne, víš já a Alex jsme byli ještě děti když jsme s nimi byli naposledy." Odmlčí se. ,,Nevzpomínáme si, proč jsme s nimi najednou nebyli." Stiskne rty a zamračí se. ,,Co to má ale co dělat s tebou?"

,,Bene." Řekne tiše Jade. ,,Ty a Alex jste má rodina! Má rodina! Vzpomněla jsem si na tebe a vypadáš úplně jako ten malinký kluk ze vzpomínky!" Chytne ho za ramena.

,,Jade to-to není možné." Vykulí na ni překvapeně oči. ,,Vždyť -"

,,Pamatuješ si na domek na stromě v lese?" Přeruší ho. ,,Hráli jsme si tam celé dny!" Jade si dá ruce do vlasů.

,,Jo, pamatuju." Řekne stále překvapený Ben.

,,Ty jsi můj bratr, Bene." Řekne tiše Jade aby uvěřila, že je to realita.

,,Ty jsi moje sestra." Řekne Ben.

,,Alex je náš bratr." Řeknou společně.