JADE

4.

Jade sedí už druhým dnem na chladné zemi v kleci. Sama už neví jestli je den nebo noc. Na sobě už začíná pociťovat pot smíchaný s pachem krve, která je zaschlá na jejích zápěstích. Ano,opět se snažila vytrhnout řetězy ze zdi ale marně. Jediné co získala byly další rány na rukách. Žaludek jí kručí kvůli absenci jídla a tohle všechno se podepisuje na jejím vnitřním rozpoložení. Celou dobu co tu je pozoruje pavouka v pravém horním rohu místnosti, jak si z vesela plete pavučinu. Zamračeně se dívá na jedno místo. Vzpomíná na to, co se odehrálo před rokem. Zavře oči aby z hlavy vytěsnila tu vzpomínku ale stále slyší ty hlasy. Ty hlasy které jí provází naprosto všude.

Nikdy jsi nebyla dostatečně dobrá! Jak sis mohla myslet, že jsi něco víc?! Jsi naprostá nicka Jade!

,,Hej slyšíš mě?" Promluví na ni Ben, který její zvláštní chování chvilku pozoroval. Mával ji před obličejem a ona se na něj konečně podívala. ,,Jsi v pořádku? Ty tvoje ruce jsou v příšerném stavu! Navíc jsem se dozvěděl, že ti nikdo nedal najíst. Přinesl jsem ti celé kuře a bramborovou kaši." Vytáhne klíče z kapsy svých džínů a otevře mříže. Vejde dovnitř za ní a položí před ní tác s jídlem. ,,Ještě voda." Podal jí dvou litrovou láhev.

,,Nechoď k ní tak blízko." Ozve se druhý hlas, který ještě Jade neslyšela. Zpozorní a narovná se jako pravítko. O zeď stojí opřený další kluk. Když se na něj více zaměřila, všimla si veliké podoby mezi nimi.

,,Neublíží mi." Řekne naštvaně a znova přijde s lékárničkou k dívce aby jí vyčistil rány. ,,Jade, tohle je můj bratr Alex. Je o rok starší." 

,,Ona ví kolik máš roků Bene?" Odrazí se Alex od zdi a vejde za nima do klece.

,,Ano ví. Už jsme spolu vedli rozhovor. Viď?" Usměje se na ni Ben. Oba dva mají hnědé vlasy, podobné postavy. Zamýšlí se Jade.

,,Vy jste ti dva." Ozve se chraplavým hlasem. Oba dva se na ní podívají se značným překvapením. ,,Vy dva jste mě sem dotáhli." Řekne ledově klidně ale stále si nechá čistit rány od Bena.

,,Ano, byli jsme to my. Dostali jsme rozkaz od Connora." Odpoví ji Alex, když vidí, že Ben se k tomu nemá.

,,Kdo je Connor?" Odtáhne se od Bena, který se dostal až příliš blízko k ní. Pohled ji nevděky spadne na tác s jídlem.

,,Vem si to." Přisune jí to blíž jeden z mladíků. Ona se vděčně pousměje a velkým soustem ukousne kus upečeného kuřete. Slastně přivře oči.

,,Connor je náš alfa. Nemohli jsme nechat potulovat nějakého vlkodlaka na našem území, aniž by jsme věděli, kdo to je. Nebo od koho je." Začnou vysvětlovat.

,,Jsem úplně sama. Žádnou smečku nemám. Neměla jsem v plánu dělat problémy."

,,Víš, sledovali jsme tě delší dobu a podle toho co jsme viděli, jsi problémy měla." Založí si Alex ruce na hrudi.

,,Ano. To měla." Spolkne další sousto. ,,Ale já nikomu ublížit nechtěla. Vždy si začal někdo druhý." Pokrčí rameny a podívá se na Bena, který se zase usmívá jako měsíček na hnoji.

,,Vidíš to! Já ti přece říkal, že to ona je ta hodná." Vysměje se svému bratrovi Ben a pyšně ukáže na svou hruď.

,,Nevím jak ty bratře, ale myslím si, že právě teď..." Podívá se na hodinky Alex. ,, ... jsi měl být s Natashou a myslím si, že by nebyla nadšená kdyby tě tu našla." Vysměje se Alex Benovi, který lehce zčervenal v obličeji a s breptáním vyběhl ven.

,,Děkuju za to jídlo." Rozhodně se odvděčit aspoň Alexovi.

,,Není zač. Dnes za tebou přijde manželka alfy." Vezme tác na kterém před pár minutami bylo ještě celé kuře s bramborovou kaší. ,,Udělá z tebe aspoň trochu "člověka"." Zasměje se a zamkne mříže než odejde. Jade se necítí nijak ohroženě. Možná, že byla zavřená kleci úplně cizíma osobama ale z nepochopitelného důvodu k nim cítila sympatie.

S plným břichem si lehla na zem a zavřela oči. Na chvíli si dovolila se uvolnit. Rukou si nahmatala stehno, které nepříjemně brnělo a snažila se ho rozmasírovat. Cítí, jak jí štípou oči kvůli bolesti nohy. Chtěla pláč zadržet ale po dlouhé době na ni vše dolehlo a ona dala volný průchod slzám, které už dlouho skrývala i sama před sebou.

,,Nejsem přeci stroj. Mám taky city." Šeptla si pro sebe.

Po několika hodinách chladný, ponurý prostor byl narušen světlem, které způsobila osoba, vcházející dovnitř.
,,Ahoj Jade! Moje jméno je Emily. Jsem manželka Connora." Usměje se na ni žena středního věku. Má velmi krásnou atletickou postavu. ,,Myslím, že sis tady pobyla už dlouho a nemáme důvod tě tu dál držet." Jade se na tváři vytvořil něco jako malý úsměv. ,,Ale nemyslím to tak, že tě pustíme domů." Podívá se na ni Emily omluvným pohledem. Vejde do klece a zbaví ji pout a těžkých řetězů. Jade si ihned sáhla na zápěstí a podívala se na již už skoro zahojené jizvy. Ani ji nevadilo, že by tu s nima měla zůstat. Stejně neměla kam jít. ,,Pojď zamnou." Pobídne ji rukou Emily a vydají se společně pryč. Jade se však zastaví mezi dveřmi a nejistě se ohlédne zpátky ke kleci, kde se cítila přeci jen bezpečněji než v neprozkoumaném prostředí. Emily to jakoby vycítila a otočila se na ni. ,,Neboj se. Nikdo ti nic neudělá. Budeme na tebe hodní. Snad přeci nechceš zůstat tam..." Ukáže na klec za ní. Nakonec přesvědčí Jade svými slovy a tentokrát ji následuje až do koupelny. ,,Tady se můžeš umýt. Nechala jsem ti tu nějaké nové oblečení, protože to tvoje už jak sama nejspíše víš, trochu smrdí. Počkám na tebe na chodbě." Doukazuje ji Emily všechno, co se kde nachází a nechá ji samotnou.

Jade si nejistě prohlédne celou koupelnu, která je velmi moderně vybavená. Svůj pohled zastaví na zrcadle, kde se podívá na svou pobledlou tvář s tmavými kruhy pod očima, které jistým způsobem zvýrazňují její světle modré oči. Její vlasy spíše připomínaly jeden velký dred. ,,Bože." Radši odvrátila zrak a sundala si oblečení, aby mohla ze sebe smýt všechnu tu špínu. Voda byla v prvních minutách opravdu ledová, což bylo dosti nechutné i pro ni samotnou ale jakmile začla téct trochu teplá voda, uvolnila se a spokojeně vydechla. Tohle je jako ráj pro její ztuhlé svaly.

Jen co se odvážila otevřít dveře koupelmy, Emily na ni už čekala se širokým úsměvem. ,,No vidíš jak jsi krásná! Teď pojď s semnou do kuchyně. Uvaříme večeři pro naši smečku." Vydala se zase jiným směrem než odkud přišly a Jade nezbývalo nic jiného, než ji tiše následovat.

,,Kolik vás tady je?" Nedala zvědavost Jade.

,,Je nás devět." Usměje se na ni a ona ji jemně úsměv oplatila ,,Ták, tady je mé království!" Roztáhne ruky Emily a ukáže tak na obrovskou kuchyň. Jade měla s to chutí otevřít pusu dokořán nad tou krásou. ,,Asi dnes připravíme steaky, co ty na to?"

,,Tak jo." Pokrčí rameny. Je jí jedno co vybere, protože neumí vařit.

,,Každou chvílí by tu všichni měli být. Byli totiž prohlédnout naše teritorium, aby se nám tam někdo cizí nepotuloval." Ozve se Emily, když pokláda poslední příbor k talíři. V tu chvíli vběhlo několik členů smečky do jídelny s hlasitým smíchem a jančením.

,,Skoro jsem ho měla! Ale ty jsi mi tam skočila Daisy!" Ozve se Natasha, která když spatří Jade stojící v rohu místnosti se přestane smát.

,,Ahoj!" Vyhrkne Alex s Benem na dívku, která neměla v plánu na sebe upozorňovat. To se jí však moc nepovedlo. Lehce jim kývne na pozdrav a narovná se, když uvidí vcházet alfu.

,,Rád tě vidím po několika dnech. Posaď se s námi ke stolu. Můžeš si sednout vedle Becky." Ukázal na blonďatou dívku sedící u konce stolu. Becky se na Jade přívětivě usmála a pokynula jí hlavou ať jde za ní.

,,Ahoj! Já jsem Becky!" Řekne šťastně hned co se Jade vedle ní posadí.

,,Já jsem..."

,,Jade, to ví už každý!" Zasměje se a hned zpozorní, když promluví Connor. Jde vidět, že Beck patří k omegám téhle smečky. Chová se velmi podřízeně, což je pro ně typické.

,,Tiše! Chci Vám všem představit Jade. Nejspíše našeho dalšího člena smečky. Chci aby jste se k ní chovali všichni ... Ehtane ..." Podíval se významně na mladíka s černými vlasy, který Jade pozoroval bez mrknutí oka. ,, ... všichni hezky. A ať nezdržuju, pusťte se do jídla."