JADE

27.

Je to už týden od chvíle, kdy Jade dostala záchvat. Naštěstí vše jde jak má a její stav se každým dnem zlepšuje. S pomocí druhých se už prochází po baráku a sem tam si s bratry sedne na terasu, kde si povídají a užívají si sluneční paprsky.

,,Jade?" Přeruší její vyhřívání na slunci Ethan, který si stoupl přímo před ní, takže jí zastínil.

,,Potřebuješ něco?" Odpoví aniž by otevřela oči. Stále nemá náladu s ním komunikovat, ikdyž její tělo říká naprosto něco jiného.

,,Jo. Tebe." Řekne bez jakéhokoliv zaváhání, což jí způsobí husí kůži. Chce ji.

,,Fajn a co já s tím?" Otevře tentokrát oči a podívá se do jeho tváře zkroucené ve zvláštní grimase. Oči jí ale začnou klouzat po jeho těle. Roztřeseně polkla sliny v ústech, když si všimla jeho rýsujících se svalů pod bílým trikem.

,,Musíš semnou aspoň mluvit!" Rozhodí rukama. ,,Celý týden za tebou chodím a ty mě ignoruješ. Nemám rád, když to děláš!" Klekne si na kolena vedle jejího lehátka a dlaněmi ji chytne za ruku. ,,Prosím, mluv semnou!" Jade si nemohla pomoct a lehce se pousmála, protože jí Ethan připomíná prosící štěně.

,,Ty si za to můžeš sám." Tak moc chce ruku vytrhnout z jeho dlaní ale co chce mozek, nedokáže tělo udělat. Pouhý dotek má na ni neskutečný vliv až jí to děsí.

,,Já vím. Zpanikařil jsem!" Líbne ji polibek na hřbet ruky. ,,Omlouvám se ti." Nejraději by ji zlíbal celou.

,,T, že jsi zpanikařil mě dost zklamalo Ethane. Co když se mi zase něco stane? Jak zareaguješ potom?" Zamračí se na něj. ,,To zase utečeš? A vrátíš se nebo ne?"

,,Už se ti nic nestane -"

,,To nemůžeš vědět! Mám pouhých dvacet let Ethane a podívej se, co jsem už všechno zažila!" Ukáže rukou na své zraněné stehno a berle. ,,S mým štěstím se mi opět něco stane a v našem světě to zrovna je lehké!" Vytrhne ruku z jeho dlaní a zadívá se někde do dálky.

,,Jade." Vstane a sedne si na kousek lehátka vedle ní. ,,Nikdy jsem to, co cítím k tobě jsem k nikomu jinému necítil. Nikdy jsem se o nikoho nebál. Naprosto vše je pro mě v tomhle nové a já stále netuším, jak se k tomu postavit." Chytne mezi palec a ukazováček její bradu a hlavu natočí jeho směrem. Téměř hned se mu rozbušilo srdce, když se podíval na její rty. ,,Ale vím, že těm citům chci porozumět. Chci porozumět sobě. Chci porozumět tobě." Kousne se do rtu a nakloní se blíže. ,,Chápeš?"

,,Já se cítím naprosto stejně Ethane ale musíš mi slíbit, že mě už takhle nikdy neopustíš nebo aspoň mi musíš dát o sobě nějak vědět." Zamračí se při vzpomínce, když o něj měla strach a ničilo ji, když nevěděla kde je.

,,Slibuji." Usměje se téměř u její tváře. ,,Budu tu pro tebe." Šeptne na jejích rtech a konečně ji políbí.

Vášnivě.

Potřebně.

Něžně.

Jediné co teď chce je ona.