JADE

49.

,,Deer, probouzí se!" vyjekla Hind, jen co zpozorovala pohyb očí vlka, o kterého se už pár dní starají. Celá roztřesená si stoupla za záda kamarádky, která ale nejeví žádné známky strachu či znepokojení.

,,Slyšíš nás?" nebojácně přistoupí k nehybně ležícímu klukovi, který je jen tiše pozoruje. ,,Chceš se napít?" nadzvedne Deer své husté obočí.

,,Jo-o." zachraptí hlubokým, zastřeným hlasem Ethan a Hind měla co dělat, aby strachy neproskočila střechu.

,,Tady." natáhne k němu paži s odlouplou kůrou ze stromu, která nahrazuje misku ale když rozpoznala, jak se vlk snaží aspoň trochu podepřít rukama a nejde mu to. Opatrně si sedla vedle něj a jednou rukou mu podepřela hlavu a druhou mu přidržela vodu u úst. Poznala, že si ji Ethan podezřívavě prohlíží během toho, co pije ale nijak zvlášť tomu nevěnuje pozornost.

,,Kdo jste?" promluví jen co od něj vstala. Možná, že z něj nemá strach ale nechce pokoušet štěstí. ,,Proč jsem tady?" mračí se na ně.

,,Zachránily jsme tě. Byl jsi vyplavený z moře." promluvila Hind. ,,Ale pokud by to bylo na mě, nechala bych tě tam. Vděk patří tady Deer." poukáže na svou kamarádku a tak se na ni i Ethan přemístil pohledem.

,,Nejsem vděčný." odseknul Ethan bez rozmýšlení a věnoval oběma tak zlý pohled, že šlo vidět jak ho ostražitěji začaly sledovat. ,,Měly jste mě tam nechat!" vykřiknul srdceryvně, když si vzpomněl, proč vlastně skončil ve vodě. Zaryl prsty do dřeva po ním. Pláč ho začal svírat jako ocelová, drtící náruč beznaděje. 

,,Drž ho!" vykřikla Deer na Hind, která vyplašená k němu přistoupila a přitlačila ho k posteli, i když to skoro nepomohlo. Ethan je oproti dvěma srnkám neskutečně obrovský a kdyby chtěl, přepral by je jedním, silnějším pohybem ale z nějakého důvodu ví, že mu ty dvě chtějí jen pomoct. ,,Otevři pusu!" poručila Deer Ethanovi a on tak učinil. I skrz rozmazaný pohled poznal, že je to nějaká bylina. Jiný by se obával, že ho tím chtějí otrávit ale on se cítí tak vysílen a bez chutě k životu, že je mu to už jedno. ,,Uleví se ti od bolesti." hlesla Hind a s lítostí v očích ho pozoruje. 

,,Tohle nic nenapraví." šeptnul. ,,Zlomené srdce vlka nikdo nedokáže dát dohromady."  ale jen, co to dořeknul, jeho tělo polil klid a příjemný pocit tepla. Křeč ve které byl, najednou ustoupila do povzdálí a on se zhluboka nadechnul jako kdyby mu někdo odendal velký kámen z hrudi.

,,Fajn ale teď potřebuju tvou pomoc, protože tu nejsi jen tak." Zamračila se na něj Deer a společně s Hind ho chytly za paže a posadily.

,,Co?" Zamračil se na ně, zcela nesmířen s tím, že ho k něčemu potřebují. Chce jen čekat na smrt. Proč by se měl snažit?

,,Jsi poslední naděje na šanci získat náš život zpět." Se slzami v očích ho pozorují dvě srny a Ethan má pocit, že ho velké a hluboké oči dvou cizinek naprosto pohltily. ,,Musíš nám pomoct a my potom pro tebe uděláme cokoliv, co si jen budeš přát." Vyslovily větu, kterou ho přesvědčily aby jim vyšel vstříc.

,,Fajn." zatnul čelist a s jistou dopomocí se zapřel pěstmi o postel a pomalu se zvednul. Teprve teď se mu pořádně doostřil zrak a tak si všimnul, že je téměř dvakrát vyšší než ty dvě. Jemně se nad tím pousmál, protože mu to přijde komické. ,,Kde začneme?" promnul si třesoucími dlaněmi bledou tvář s opuchlými víčky.

,,Třeba tím, že si dáš koupel, protože páchneš na sto honů." nakrčila nad ním Hind nos a Ethan jí po přičichnutí k sobě dal zapravdu. 

___

,,Myslíš si, že opravdu on bude ten, kdo nás z té mnohaleté prokletosti dostane?"  zpochybňuje stále Hind Deer. 

,,Možná teď nevypadá ve své nejlepší kondici ale věř mi, že on je zkušený dost a budeš se ještě divit, s kým máme to dočinění." podívala se na ni zespod svých dlouhých hnědých řas.

,,Co tím chceš říct? Co udělal?" kulí na ni ve strachu Hind své jelení oči. Cokoliv, co je spojeno s temnotou nebo bojem, tak se křižuje jako kdyby ji šlo o život a to opravdu teď může i být pravda, proto nic nechce ponechat náhodě.

,,Na to bych teď raději neodpovídal." vyruší je Ethan, mezitím, co nepozorovaně vyšel zpoza skály s kraťasy spadlými k jeho útlým, pohublým bokům. 

,,Proč?" žbleptla Hind se zorničkama desetkrát většíma. Pozorovala tu horu svalů před nimi bez ostychu, aniž by si všimla, že se Ethan na ni po celou tu dobu jejího zadívání dívá.

,,A já si myslel, že po tom hnusu, který jste mi daly na uklidnění budu mít zorničky jak talíře jenom já." chechtá se Ethan Hind, která mezitím pochopila, že nebyla tak nenápadná a konečně sklopila pohled k zemi. Kdyby neměla srst i na tváři, tak by připomínala svou barvou spíše sele na rožni než srnu.

,,Dobrá, to by stačilo. Pojďme." mávla na ty dva Deer, která  by nejraději měla už vše za sebou ale už teď ví, že to nebude žádná brnkačka.

,,Fajn ale vysvětlíte mi, proč a na co mě potřebujete?" následuje nejspíše jeho dvě nové kamarádky, o kterých nikdy nevěděl a neslyšel, že by existovaly. Nenápadně studuje jejich těla, které mají z větší části zvířecí ale zároveň i lidské. I když, proč by existovali jen vlkodlaci, že?

,,To je celkem fér. Měl by jsi prvně vědět, že my dvě jsme spíše takové vyvrhelky." rozpovídala se Hind ale neotočila se k němu. Je z něj ještě příliš nervózní.¨

,,Vyvrhelky? Hele, já nechci dělat nic, co je ve vašem světe nelegální. Nejsem pes, abych vás jen tupě následoval." zatnul pěsti ale hned dlaně zase povolil, když se na něj ty dvě ohlédly, protože z něj vycítily jisté pobouření.

,,To se bát nemusíš. Vystrnadily nás ze stáda nebo spíše my dvě jsme se s radostí oddělily, protože jsem měla vidiny, které se zrovna stádu vůbec nepozdávaly." pověděla Deer a chytla větev, která ji málem pleskla do obličeje.

,,A?" zamračil se Ethan na jejich záda. Přijde mu divné, že by ty dvě odešly z bezpečí stáda, jen kvůli vidinám.

,,V těch vidinách byl muž, velké postavy a s silou, kterou někdo těžko překoná. Vedl nás k místu, našemu domovu, které nám bylo sebráno nepřáteli. On jediný mohl totiž vyzvat na souboj nepřítele, kterému se nikdo z jelenů nemůže rovnat."

,,Kolik vás je v stádu?"

,,Pár stovek. Ale z toho je velký počet mladých a starých. A jistá část, nepatří přímo k našemu stádu ale přidali se k nám jen aby nám vypomohli v boji."

,,Říkáš stovek, i tak vás je určitě dost na to aby jste to vyhráli." mračí se zmateně. 

,,Dokázat by jsme vyhráli, kdyby nepřátelé byli aspoň našeho druhu nebo to byli býložravci, ale my nikdy nevyhrajeme nad vlky." zastavily se a otočily se čely k němu. 

,,Říkáš vlky?" zamračil se ještě více. Ví, moc dobře, kde a na jakém území je jaká smečka ale tohle mu nedává smysl. Musí tu být buď krátce nebo jsou opravdu dobří ve skrývání.

,,Jo a jsou tak prohnaní, že zajali několik našich jelenů, jen proto, aby je jejich pach maskoval, před prozrazením." odfrkla si Hind.

,,A je tu ještě něco, co by jsi měl vědět." usmála se Deer. ,,Vím, že někoho hledáš a tvá odpověď, je právě na tom místě. Ve Zlaté hoře." vyslovila název místa, které si Ethan moc dobře pamatuje, kdy mu ho kdo řeknul.