JADE

46.

,,Přísahám, že jestli jsi nás dovedla do nějaké šlamastiky, tak se neznám!" vrčí stále rozzuřeně Ben, mezitím co tiše následují smečku mohutně stavěných vlků, kteří jim během pár minut vysvětlili, že oni tři tu rozhodně nevelí. 

,,Můžeš aspoň na chvíli držet hubu?!" štěkne po něm Alex, který se jen tak opravdu nedá něčím vyprovokovat. Ale jeho bratr ho teď znervózňuje snad nejvíce, jak je jen možné a zrovna opravdu netuší, kde vzít svou trpělivost a naději. Sám se bojí i když to nechce přiznat. 

,,Vždyť jsme na úplně cizím území s hromadou vlkodlaků, které absolutně neznáme a nehodlají s námi mluvit!" rozhlíží se Ben ostražitě okolo sebe, protože má pocit, že mu každou chvílí hrozí nebezpečí.

,,Páni." hlesne Jade. 

,,To je to jediné, co řekneš?" celý nesvůj breptne Alex ale když si všimne, kam se vlastně Jade dívá, sám má co dělat aby mu z jeho vlčí tlamy neuniklo užaslé zavytí. Upírají zraky na pevnost tvořenou z kamení na kterých už jde poznat, že mají svá nejlepší léta za sebou ale i přesto působí stále více než honosně a dechberoucně. Celá hradba je obklopena vysokýma horama a jako kdyby měla získané sympatie slunce, které na ni svítí přímo svými paprsky a tak vyniká pouze ona a nic jiného.

,,Jste očekáváni." Promluví z ničeho nic jeden z cizinců na nejistou trojici.

,,Kým jsme očekávání?" Nedá Jade se nezeptat, protože ani jeden z jejích bratrů se k tomu očividně nemá. Ale když se ji ani po několika minutách nedostalo jediné odpovědi, vzdala naději, že se to dozví dříve, než vkročí do pevnosti. A nemělo to dlouhého trvání. Když se zastavili před vysokou dřevěnou bránou, ozvaly se téměř ihned skřípavé zvuky a brána se pomalu začala otevírat. Byli pobídnuti jejich zajatci a tak jim nezbylo nic jiného než vkročit a jít naproti jejich osudu.

,,Nelíbí se mi to." Šeptne Ben a nenápadně se přisune blíže k bratrovi.

,,Zatím se nic neděje." Zavrčí na něj Jade a nepatrně popoběhne dopředu, protože chce mít ovšem přehled. Možná je nejdáleji od domova, kdy vůbec byla a byli ale má aspoň pocit, že něco dělá pro naleznutí rodičů. 

,,Pojďte." dojde k nim skupina strážných se zbraněmi v rukách a stoupnou si po jejich bocích aby měli jistotu, že nemají kam utéci. Procházejí dlouhými chodbami osvětlenými pochodněmi. Chlad zděných stěn na ně doléhá ze všech stran. Podivná vůně se jim vlévá do plic ale oni jako náměsíční následují cizí muže, kteří otevřeli ztěžka velké, mohutné dveře aby jim odhalili to, kvůli čemu sem přišli.

,,Vítejte!" křikne hlasitě ženský hlas a až po chvíli ji trojice spatří. Schází k nim po schodech od trůnu po boku muže s vousy, který se nemá k jedinému slovu. Trojice vlků se po sobě nejistě koukla ale ani jeden neví, co dělat, protože oba dva působí strašně falešně ale nepřijdou jim starší než jsou oni samotní.

,,Mohli by jste se přeměnit?" promluví k nim muž neosobitým hlasem a zamračeným pohledem.

,,Proč?!" zavrčí k nim Jade a vzdorovitě se ji naježí srst.

,,Nejsi v pozici, kdy by jsi mohla klást otázky." stiskne pěsti muž a to jí dalo znamení, že si má přeci jen držet zpátečku.

,,Pokud nechcete před námi, tak samozřejmě můžete za tuto zástěnu." poukáže jim rukou žena ale byl to spíše rozkaz a Jade se s bratry neodvážili odporovat.

___

,,Co budeme dělat?" stojí sourozenci naproti sobě už proměnění ale nemají se k tomu jejich "bezpečné" místo opustit. 

,,Jsme v pasti." rozhodl Alex celý nesvůj a napjatě se ohlédl za sebe jako kdyby tam měl někdo stát.

,,Tak takhle to skončí?" uchechtne se bezradně Ben a založí si ruce na hrudi. Nemůže si pomoct aby přestal být skeptický.

,,Ne." zamračí se Jade jen při té představě a dlaněmi si pohladí těhotenské břicho, kterému teď vůbec nevěnovala pozornost a přijde jí mnohem větší. ,,Mé dítě bude mít otce." zamračí se ještě více a v tom se v ní  probudí zuřivost, která jí dohnala k tomu aby rozzuřeně vyšla zpoza zástěny a namířila si to přímo k dvojici cizinců. ,,HEJ!!!" křikla a odvážně k nim rázuje s bratry za zády. ,,Kdo jste?! Proč jsme tady?! Nepřišli jsme na zasraný pokec u čaje! Zdržujete nás od hledání rodičů a chci to mít všechno vyřešené než porodím své dítě!!!" zastaví se až u nich a je jí opravdu jedno, že narušuje jejich osobní prostor. Oči jí září červeně rudou barvou a dívá se do jejich udivených obličejů.

,,Jade -" hlesne ustrašeně Ben, když si všiml blížící stráže, která nemá v úmyslu je hladit ve vlasech.

,,Tak řeknete kurva něco!" zaječí se slzami v očích. Uvědomila si totiž, že opustila muže kterého nadevše milovala kvůli vidině rodičů, kteří už mohou být dávno po smrti. Je možné, že už nikdy nenajde cestu zpět ke své lásce a domovu. Že dítěti vzala otce kvůli její hlouposti. Že její bratři už nikdy nebudou s jejich partnery a to vše kvůli ní.

,,To není možné." hlesne žena se slzami v očích a muž, který působil nepřátelsky najednou neskrývá svůj úsměv. 

,,Našli jste nás." hlesnou.

,,Cože?" vykoktne Ben a stoupne si blíže k nim. Nechce se mu uvěřit, že by to mohli být oni.