JADE

2.

Jade sedí na polorozpadlé zídce u vyhlídky. Z toho místa jde krásně vidět na město, kde žije celý svůj dosavadní život. I přesto, že noc, která vytváří tajemnou atmosféru se zářícími světly v ulicích města, žádné pocity k tomuto místu nechová a ví, že ani chovat nebude.

Shlíží na okolí prázdným pohledem, jak to u ní bývá zvykem. Zvuky, kterých by se jiní lidé báli, ji nijak neděsí. Naopak. Spíše ji vytváří husí kůži, která byla způsobená příjemným pocitem klidu. Nemá důvod se bát. Ona tady v tuhle chvíli byla největším predátorem a moc dobře si to uvědomuje. Cítí jak uvnitř jejího těla dříme šelma, které stačí malinký podnět k tomu, aby vystoupila na povrch. Právě tohle monstrum v ní zapříčinilo její zlostné chování vůči všem, kteří se biď jen trochu urážlivě dotkli. Tuší, že tohle bude mít jednou dopad na její budoucnost a moc se toho bojí.

Mezitím co přemýšlí o jejím životě netuší, že ji ve stínu lesa z povzdálí pozorují dva páry svítivě žlutých očí. Neví, že přímo za ní jsou stejná stvoření jako ona a už vůbec netuší, co se za malinkou chvíli odehraje.

Ticho, které zde po celou dobu panovalo přerušilo prasknutí větvičky za jejími zády.

Dívka se překvapeně ohlédla a mrštně seskočila ze zídky. Obrátila se čelem k lesu a div překvapeně nevydechla. Hned se ale vzpamatovala. Před sebou vidí dva obrovské vlky, kteří se nad ní tyčí a shlíží k ní dolů. Díky jejich tmavě hnědé srsti je téměř nemožné normálním okem vidět jejich siluety. Jak ona, tak i oni si ji měří se zvláštním výrazem. Jade je však vidí až moc zřetelně a vidí, že tu nejsou úplně z jejich vůle.

Přikrčila se k zemi připravená k boji. Z hrdla se ji vydralo hluboké zavrčení, které by nebyl člověk schopný napodobit. Cítí, jak se jí tělem rozlévá ta známá energie. Tentokrát je za ni ale vděčná, protože situace ve které se nachází se jí vůbec nelíbí. Přivřela oči, když ji začala pálit kůže. Její kosti se začaly prodlužovat a praskat. Padla na všechny čtyři stále s pohledem upřeným na ty dva vlky před sebou. Věděla moc dobře, že jsou jako ona. Nehodlala však s nima prohodit ani slovo. Chodili sem a tam pomalými, plíživými kroky. Stále však dívce nechávali prostor, aby se mohla proměnit. Chtěli aspoň trochu férový boj i přesto, že oni jsou v přesile.

Vstanula před nimi jako světle hnědá vlčice o menší rozdíl ve výšce. Stále však hrozila nebezpečí pro soupeře naproti ní.

Jeden z vlků se rozběhl a vrhl se na ní se zlověstným štěknutím. Oba dva se svalili na zem. Jade se však mrštně vymanila zespodu jeho váhy a uskočila před druhým vlkem, který po ní cvakl tesáky.

Vběhla do lesa a co nejrychleji se snažila utéct. Cítí jak ji pálí levé stehno, ale tentokrát nemohla dovolit aby prohrála. Slyší jejich zlostné vrčení velmi blízko, proto prudce zahla doleva a přeskočila velký vyvrácený strom. Najednou ale zvuky ustaly a proto se zastavila a natáčí uši ke všem stranám. Snaží se zachytit jakýkoliv zvuk či pach. Opatrně se kulhavě rozešla se stále nastraženými uši. Očima doslova skenuje terén a snaží se vidět i nemožné. V moment, kdy před sebou uslyšela zašustění listí se rychle přikrčila. Nečekala ani chvíli navíc a rozeběhla se pryč ale ve chvíli, kdy si myslela, že je dostatečně rychlá, ji strhl jeden z dvojice na zem a ona se nešikovně bouchla hlavou o kámen. S panickým, hlasitým kňučením a velkým vyčerpáním ji pohltila tma, které tak moc chtěla uniknout.