JADE

47.

Chladný, severský vítr hladí ledovou kůži mladíka vyplaveného z moře. Černé kruhy pod očima se mu rozpíjejí po obličeji jako inkoust. Ve spánkovém kómatu nevnímá svět okolo něj. Je mu jedno, že jeho fyzická stránka bojuje doslova o život každou vteřinou. Ve své mysli je ale šťastný. Je se svou rodinou a přáteli. Naprosto nic mu nechybí, tak proč by se měl chtít vzbudit do té nepříjemné reality, která mu rok co rok kladla klacky pod nohy.

,,Kdo jsi?" šeptne si dívka s rezavými vlasy a nejistě k němu po krůčku postupuje a natahuje krk. Spletené vlasy do copánků a dredů s ozdobami z lesa jí vlají ve větru jako chapadla medúz.

,,Deer, nechoď k němu." vystrašeně ji pozoruje kamarádka za zády. ,,Nevíš, kdo to je!" šeptne a ostražitě zastříhá ušima a rozhlédne se okolo jako kdyby na ně měl někdo každou chvílí vyskočit.

,,Vždyť nedýchá! Naopak , potřebuje naši pomoc, Hind!" dřepne si k černovláskovi. ,,Musíme mu pomoct." zamračí se, když si všimne, jak mu začínají černat rty. Celá roztřesená pod návalem adrenalinu, že se přibližuje k nepříteli a i přesto si kleká na kolena vedle jeho hlavy a má v plánu ho přivést zpět k životu. Ledovými prsty mu stiskla nos a sklonila se k němu, nasála do plic co největší množství kyslíku a vdechla mu jej přímo do pusy. Jeho mokré, ledové vlasy jí lechtají na tváři, rty jí studí na těch jejích a fakt, že je momentálně u osoby, která klidně mohla být mezi těmi, kdo je už po staletí loví ji nahání husí kůži ale to je pro ní teď to poslední, co by chtěla řešit, protože ví, že ona ani on není jako ostatní. Cítí to v kostech.

,,Panebože Deer!" přechází z jedné strany na druhou Hind s prsty vpletenými ve vlasech. ,,Co když se probudí a vyskočí nám přímo po hrdle?!"

,,Přestaň!" prskla po ní naštvaně Deer mezitím, co se jej snaží resuscitovat. ,,Nebudu jako naše rodina! Právě proto jsem odešla nebo ty snad ne?!" zamračila se na ní, mezitím, co mu opět vdechovala vzduch do plic.

,,Máš pravdu." kývla jí kamarádka na souhlas. ,,Co mám dělat?" přistoupila blíže, když si uvědomila, proč vlastně s ní odešla od stáda. Je na ní vidět, že se bojí. Její jelení nohy se třesou pod náporem strachu ale snaží se působit jakože nic. Když se ale Deer chystala odpovědět, vlkodlačí mladík se zhluboka nadechl, převalil se na bok a z krku vychrstl velké množství vody, která byla celou dobu v jeho plicích.

,,Podej mi tvůj svetr." hlesla a natáhla k ní ruku ale v tu chvíli, kdy ona se natahovala po kamarádce, on otevřel své vlčí, zlatavé oči a upřel je na ně. Oči má podlité krví. Jeho kůže, která je za jiných okolností opálená je zašedlá a nepůsobí vůbec zdravě. Všichni tři na sebe upírají zraky beze slov ale nikdo se nemá ke slovu.

,,Jak se jmenuješ?" hlesla Hind, když ho až se srdcem v krku doslova skenovala svýma jeleníma očima. Nikdy nebyla takhle blízko nepříteli. 

,,E-t-t-ha ..." nedořekl ani slůvko a hrozivě se rozkašlal a začal se třást. Oči opět zavřel a upadl zpět do temnoty, kde se cítí už pomalu jako doma. Když si Deer ale lépe začala prohlížet jeho obličej, jeho rysy si hned spojila s tou věcí na kterou už dlouho nemůže přestat myslet. Zalapala po dechu a odstoupila od něj. ,,Vezmi ho za nohy. Odneseme ho k nám." otočila se rozhodně směrem ke kamarádce, která poznala, že bude muset pomoct i kdyby nechtěla. 

___

,,Nemohl být ještě těžší?!" pronese ironicky Hind, když konečně položí cizince na postel tvořenou ze sena a suchého, banánového listí. 

,,Už si přestaň stěžovat a podej mi tamty dvě lahvičky za tebou na polici." protočí nad ní oči a s hadříkem v dlani doklape k vlkodlakovi, který se začal pod silou horečky neskutečně potit a přiložila mu jej na zpocené čelo.

,,Já asi stejně nikdy nepochopím tu tvoji dobrosrdečnou stránku, která musí všem pomáhat za jakýchkoliv okolností." kroutí nad ní hlavou dál a stále nejistě si prohlíží cizince, který je momentálně v jejich domě a ke všemu je doslova narvaný v jejím svetru, který je minimálně o několik čísel menší. ,,Vždyť ten pes jde cítit na kilometry daleko." odfrkne si a na to si kýchne.

,,Pouze věřím v to, že pokud konáš dobro, dobro si najde tebe." mykne rameny Deer a jemně pootevře pusu vlkovi a na jazyk mu kápla sedm kapek tmavé tekutiny, která se zároveň podivně třpytí. ,,Karma je taková jakou si ji utváříme." šeptá dále a na své jelení končetiny si položí několik sušených květů, které hodila po chvíli do horké vody. ,,A on je ten, kdo nám pomůže." hlesne.