JADE

41.

I přesto, že Jade vypadá stále stejně, cítí se mnohem vyspěleji. Ví, že je ještě stále ta vlčice, která okusila pouze pár věcí z vlkodlačího světa ale má pocit, že už ví moc dobře, jak to chodí. Už není ta blbá pubertální holka přežívající ve světě lidí. Konečně našla to, co hledala všechny ty roky, kdy byla úplně sama. I když je vlastně pravda, že ono si to našlo ji. Zadívá se na své dva bratry, které už nikdy nehodlá opustit. Mohou se na ni v čemkoliv spolehnout. Vždy tu bude pro oba v těch horších i lepších chvílích. To přece rodina dělá, ne? 

Zrak přemístí na její už lehce zakulacené břicho ve kterém roste nový život. Dlaní po něm přejede a vděčně se usměje. Nikdy nebyla jako ostatní holky. Nikdy nepřemýšlela nad tím, kolik chce dětí nebo jestli je vůbec chce nebo že chce muže svých snů a že chce rodinný dům ale jedno ví jistě. Bude snažit být tou nejlepší matkou, partnerkou a sestrou. ,,Maminka Tě bude vždy chránit." šeptne ale nějak stále však ve skrytu duše doufá, že jednou pozná její dítě svou babičku a dědečka. Stále neztrácí naději, že tam někde ve světě jsou a jednou si k sobě všichni najdou cestu. Nikdy nevzdá jejich hledání. To by nastalo jedině až ve chvíli, kdy by držela jejich ostatky v dlaních v což doufá, že nikdy nedojde.

,,A tatínek ochrání vás obě." ovane ji vůně Ethana, který se sklonil k jejímu bříšku a políbil jej. Aniž by to nějak ovládla, šťastně se na něj usmála. Pozoruje, jak ten známý nebezpečný, krvelačný vlkodlak tiše promlouvá k jejich ještě nenarozenému potomku. Ví, že to bude ten nejlepší táta na světě. 

,,Co si myslíš, že to bude? Holka nebo kluk?" zeptá se ho, když si sedl vedle ní na trávu. Položí si hlavu na jeho nohy a podívá se do jeho krásně modrých očí, které ji asi nikdy nepřestanou uchvacovat.

,,Myslím si ..." odmlčí se a prsty ji začne hladit v téměř bílých vlasech, nad čímž přivřela oči, jak příjemné to je. ,, ... že to bude holka." překvapeně se mu podívá do tváře. Zaražená jeho odpovědí.

,,Opravdu?" Vykulila na něj oči. ,,Já si myslím totiž, že to bude kluk." zamyslí se.

,,Vždyť je jedno, co to bude." hlesne jí tiše do ucha. ,,Hlavně ať je prcek zdravý." líbne ji na tvář, čímž v jejím břichu vyvolá spoustu motýlků.

,,Máš pravdu." odpoví mu a zavře oči, kvůli nastupující únavě, která ji z ničeho nic popadla. Cítí se v bezpečí, šťastná a milovaná. Je prostě šťastná.
___

,,Maluji ti hvězdy aby ses nebála, holčičko. Líbí se ti?" mluví k Jade hlas, který odněkud zná ale dlouho ho neslyšela. ,,Říkala jsi, že by sis chtěla sáhnout na hvězdu ale nebe je moc daleko. Tak jsem se rozhodl ti ho aspoň přiblížit." směje se ten hlas šťastně.

,,Cože?" zamumlá do polštáře rozespale ale zvědavost ji nenechá spát a proto se zvedla na loktech a zamžourala do tmy.

,,Tady. Koukej." otočí hlavu za hlasem ale když zjistila, odkud hlas vychází, ztuhla ji krev v žilách a nehnutě sledovala to zjevení před sebou. ,,Teď můžeš pozorovat hvězdy i z postele." mluví k ní otec, který je podivně průsvitný a bíle zářící. Dívá se na ni s velkým úsměvem, který byl pro něj typický. Vrásky okolo očí mu vytváří malé vějířky štěstí, které mu ale nikdy nepřidávaly na věku. 

,,Tati?" odváží se na něj promluvit stále nehybně sedíc. Bojí se ale zároveň ne. 

,,Ano?" odpoví jí, což ji způsobilo husí kůži. ,,Jsou blízko a zároveň daleko." 

,,Co?" zamračí se zmateně a sleduje ho, jak si sedá k jejím nohoum. 

,,Jsou blízko a zároveň daleko, Jade." otočí se na ni tentokrát s vážnou tváří. V očích se mu cosi podivně třpytí.