JADE

18.

,,Musíš mít při vzpomínání na špatné časy nějakou dobrou vzpomínku, která tě dokáže uklidnit a v pořádku navrátit zpět do reality." promlouvá tiše k Jade psycholožka Cooperová jako při jejich každém sezení. ,,Dýchej zhluboka a soustřeď se i na sebemenší detaily, které ti je pomohou si vybavit." Jade naproti ní leží na sedačce s rukama podél těla a v mysli se snaží vrátit k časům, které tak moc chtěla prožít znovu. Při snažení si vzpomenout se mračí, což jí vytváří jemnou vrásku mezi obočím.

,,Popisovala jsi mi minule jednu vzpomínku. Odehrávala se v lese nedaleko vašeho domu. Byla jsi se svými bratry ..." snaží se jí Cooperová vzpomenutí usnadnit.

Jade se pousměje, když si vybaví prostředí, kde strávila skoro celé své dětství. ,,Ano, táta nám tam postavil domek na stromě a my tam trávili strašně moc času. Rodiče nás vždy museli nutit aby jsme vůbec slezli dolů aspoň na jídlo." zasměje se tiše, když si vybaví jak se její bratr připoutal k malé dětské židličce u nich v domku na protest proti rodičům.

,,Vzpomeneš si aspoň na jméno jednoho bratra?" optá se doktorka Jade.

,,Nedokážu si vybavit ani počáteční písmeno jejich jmen." zakňourá zklamaně Jade a ztěžka vydechne.

,,To nevadí, chvíli trvá než si člověk vzpomene." uklidní ji trochu. ,,Jak ses s nimi cítila?" přejde Cooperová k jinému tématu.

Jade chvíli mlčí. ,,Cítila jsem se s nimi úžasně. Milovala jsem je a nikdy jsem s nimi neměla problémy." kousne se do rtu a začne si mnout ruce. ,,Ale pamatuji si, že v tátové smečce jsem se moc dobře necítila." vydechne ztěžka.

,,Nevybavuješ si, proč tomu tak bylo? Třeba to mělo hlubší význam..." optá se jí doktorka a poupraví si své dioptrické brýle. ,,Myslíš si, že to souviselo se členy smečky?"

,,Nedokážu si vybavit důvod ale pamatuji si, že táta byl na ostatní více přísný, když jsem s nimi byla na lovu." našpulí rty.

,,Zajímavé, možná tě chtěl chránit. Přeci jen to byl tvůj otec a ty jeho dcera. Je všeobecně známo, že otcové mají ještě větší ochranitelské pudy vůči svým dcerám."

,,To sice ano ale ve smečkách to chodí trochu jinak. Je jasné, že kdybych měla problémy táta by vždy zakročil a pomohl mi ale do jisté míry. Jinak by si měl držet odstup, protože problémy bych se měla naučit řešit sama." Jade otevře oči a posadí se.

,,Na tom něco bude." uzná pravdu Cooperová. ,,Každopádně dnešní sezení bylo vskutku skvělé. Vzpomněla sis na více věcí než minule a to je velký krok vpřed." usměje se povzbudivě na svou klientku.

Jade ji ale jen ztěžka úsměv oplatila. Chtěla si už vzpomenout na vše. I když i ona pociťovala jistou radost, co se týče jejích pokroků. Stále to chce mít co nejdříve za sebou a znát všechna tajemství.

____

,,Tak jak to dnes šlo?" optá se Natasha, která čekala na Jade před budovou.

,,Myslím, že asi dobře." odpoví ji tiše Jade a hlasitě vydechne. ,,Čekala jsi tu dlouho?" podívá se na Natashu mezitím co se rozejdou zpátky domů.

,,Nečekala jsem dlouho. Byla jsem na delší obhlídce teritoria s Benem a tátou. Zabralo nám to dnes více času než obvykle." zamračí se.

,,Jakto? Vždy vám to trvá maximálně necelou hodinu." podívá se na ni překvapeně mezitím co vejdou do lesa.

,,To ano ale dnes jsme ucítili stopy někoho cizího. Nevíme jestli pouze procházel, proto jsme tam ještě poslali Alexe s Daisy." ušklíbne se, když vysloví jejich jména. Jade se nemusí ani ptát, proč se tak zatvářila, protože ji Natasha hned předběhla.

,,Já si totiž myslím, že moje sestřička s Alexem něco má." našpulí rty, když si pomyslí, že její dedukce je správná.

,,Proč si to myslíš?"

,,Ale prosím tě, to sis nevšimla jak po sobě pokukují? Je to úplně jasné!" nadšeně kopne do kamínku na lesní cestě. ,,Podle mě se hodí úžasně k sobě."

,,No, když myslíš." pokroutí nad ní očima Jade a lehce se uchechtne, protože si rozhodně nemyslí, že ti dva k sobě něco cítí.

,,No a když jsme u těch vztahů..." načne téma, kterému se tak moc chtěla vyhnout. ,, ... co ty a Ethan? Nikdy bych neřekla, že zrovna on bude někoho chtít. Myslíš si, že je to, TO, co si myslím, že je?" vykulí na ni Natasha natěšeně oči v očekávání, co jí na to Jade odpoví.

,,Natasho, nechci se o tom bavit." zavrčí na ni naštvaně a ona zvedne ruce v ochranném gestu.

,,Fájn, tak se o tom bavit nebudeme, no." protočí nad ní oči tentokrát ona ale už je konečně zticha.

Jade by jí ráda odpověděla ale ona sama neví, zda si to chce sama sobě přiznat...