JADE

38.

Klidná část lesa se proměnila v krveprolévající bojiště. Dříve neposkvrněná, smaragdově zelená tráva je nyní potřísněná krví vinných i nevinných. Okolím se rozléhají bolestné výkřiky, vytí zraněných, zlomených vlkodlaků. Všude jde cítit husí kůži nahánějící pach smrti, utrpení a mrtvých těl.

Nikdo z přeživších se však nevzdává. Nikdo z nich nechce dopustit porážku. Pro to nebyli stvořeni. Nebyli stvořeni k tomu stáhnout ocas a odejít, když se schyluje k problému či ke konci jejich životů. Jejich životním posláním je chránit blízké i když jim to může přinést jejich poslední chvíle životů.

___

,,Tome?" zastaví se Daisy, když uvidí mu podobající se vlka. ,,Tome?!" přistoupí o krůček blíže. Neviděli se tak dlouho ... Vlk se na ní otočil. Dívají se přímo sobě navzájem do očí. Ani jeden si není jistý, jestli vlk stojící před ním je ten, koho nadevše milují. Mají strach, že je to pouhá iluze.

,,Daisy?" šeptne jeho medový hlas a oba dva se proti sobě v ten stejný okamžik rozeběhnou. Na nic nečekají. Chtějí překonat tu stupidně malou ale přitom velkou dálku mezi nimi. Chtějí si být na blízku.

,,Pozor!!!" varuje Tom Daisy ale než se stihla otočit, mohutné vlčí tělo Gladys jí povalilo pod sebe a než se nadála, její několika centimetrové tesáky se jí zaryly hluboko do svalů. Daisyiíno bolestné vytí Toma vyburcovalo k tomu aby šel po krku té bestie, která se je snaží oddělit. Už zase.

,,Už Tě nebudu trpět." zavrčí Tom a velkou silou sejme Gladys z Daisy. Agresivita přebrala jeho myšlení. Hlava nehlava kouše do té čuby. Trhá její srst a kůži. Nechce už dopustit to, že je od sebe tohle monstrum zase rozdělí. Už to nikdy nedovolí. ,,Vše, co jsem kdy udělal bylo z lásky k Daisy."

,,Zrádce!" šokovaná a přitom naprosto rozzuřená Gladys se vzpouzí pod jeho tlapami. Bolí jí srdce z toho, že si Toma nedokázala získat i přesto kolik času spolu strávili. Zubama skřípe jen při pomyšlení, že když byli spolu, on stále myslel pouze na to prašivé psisko. Miluje ho neskutečně moc i přesto, že se jí právě teď snaží zabít.

,,Jak jsi si mohla kdy vůbec myslet, že bych miloval takovou zrůdu jako jsi ty, Gladys?!" Udělá jí krvavý šrám na čele. Chce aby trpěla tak jako on, když nebyl s těmi na kom mu záleží.

,,Jsi stejná zrůda jako já!" shodí ho a svalí pod sebe. Kdyby to bylo možné, z očí by se jí právě teď řinuly proudy slz. Cítí se zlomená, zrazená. ,,Nejsi o moc lepší než já! Ale máš pravdu." v mžiku sekundy, kdy to nepostřehl se její čelist ocitla až moc blízko jeho hlavy a než jí vůbec pořádně uhnul, odkousla mu kus ucha, který vyplivla kousek od nich. S nenávistí se mu zadívala do očí ignorujíc jeho bolestné kňučení. ,,Už chápu, že my dva nikdy nebudeme spolu a proto ani nedovolím to, že budeš s někým jiným." z hrdla se jí vydere hrůzostrašné zavrčení.

,,Pozor!" křikne Daisy, když uvidí jiného vlka, který se k němu velkou rychlostí blíží. Když se ale na Toma vrhla Gladys, rozeběhla se proti soupeřovi. Narazili do sebe v plné síle. V obou křupli kosti ale namísto toho aby rozdýchávali téměř paralyzující bolest se vrhli proti sobě. Život neživot, není tu místo na přemýšlení.

,,Omyl. Ty budeš ta, která chcípne sama!" z ničeho nic se u nich objevil Ethan a strhl ze svého bratra Gladys, kterou nenávidí už mnoho let. Téměř od svého dětství. Nehodlá se vzdát příležitosti, kdy jí bude moct konečně zabít. Touží po tom okamžiku tak dlouho, že půjde přes mrtvoly, když to bude třeba.