JADE

43.

Jade po více jak dvaceti čtyř hodinách, co nejtišeji odemkla a otevřela dveře pokoje. Pohled ji padl na spícího Ethana, zkrouceného do divné pozice na zemi. Srdce jí poskočilo tím, jak se potěšila, že na ni nezanevřel po jejím výstupu a nařčení ale zatím se nechce unáhlovat k omluvě, protože stále neví pravdu.

Jako náměsíčná ho obejde po špičkách jako kočka a jde chodbou osvícenou pouze světlem měsíce, který svítí skrz škvíru záclon na okně. Bojí se ale zároveň se nemůže dočkat toho, co má v plánu odhalit. Je tak blízko toho po čem tak dlouho touží. Hlavou jí běhají všelijaké myšlenky, které si zanedlouho uspořádá. Nervozitou se jí klepe celé tělo. Dlaně rukou má studené a zpocené, když se dotkne kliky dveří, které jí vše zanedlouho odhalí.

,,Je to tady." hlesne roztřeseným hlasem a několikrát se zhluboka nadechne a vydechne. ,,Tak jo." šeptne a otevře dveře. Pomalu sejde dřevěné schody, které pod jejími kroky lehce skřípají. Pohled má upřený na dvou nehnutě ležících vlcích. Co když je opravdu pravda ta, že je zabili? Co když se opravdu utvrdí v tom, že tohle není její rodina? Zastaví se před mřížemi a chvíli nehnutě stojí se srdcem až v krku. ,,Nesmím to oddalovat." zamračí se a odemkne tu jedinou věc, která ji od nich dělí. Pouze páry kroky se dostala až k nim. S důvěrou k nim si klekla a dlaní přejela po jednom z vlků, který má srst značně špinavou a nezdravou. Když se rukou zastavila na místě, kde je srdce, ztuhla celým tělem s vytřeštěným zrakem. Sice tohle měla jako jednu z možností ale překvapilo ji, že je to pravda. Se stále třesoucím se tělem se přesunula k druhému vlku a udělala to samé, kde zjistila naprosto to stejné. ,,Panebože." prudce vstane a začne couvat ale v moment, kdy se chtěla otočit se na ní upřely dva páry očí z tmavého kouta na zemi a do toho se místností rozezněl křik Ethana.

,,Jade! Pozor!" Upozornil ji na hrozící nebezpečí, které ale ona nevidí. Proto rychle popadla klíče a zabouchla klec přímo před nosem Ethana, který kdyby k ní doběhl o vteřinu dříve, neměla by šanci se s vlky zamknout. ,,Co to sakra děláš?!" křičí jako zběsilý a snaží se vyrvat mříže ze země ale i přesto, že má přímo nadpřirozenou sílu, na tohle mu nestačí. ,,Sakra Jade, odemkni!" frustrovaně na ni hledí svými vlkodlačími oči. ,,Nemůžu tě ztratit!" křičí jako zběsilý, protože nechce ztratit svou spřízněnou duši, kterou po tolika letech našel. Ví, že by bez ní neměl šanci na život, protože by si ho vzal kdyby tu ona už nebyla.

,,Musím to udělat Ethane." hlesne s třesoucím se hlasem. 

,,Ale co musíš udělat?!" křikne a rozrušeně těká pohledem mezi ní a vlky. Nechápe, o co jí jde ale on vidí svou těhotnou ženu v kleci s cizími bestiemi ke kterým nemá absolutní důvěru.

,,Mám teď šanci na to mít své rodiče." přejde blíže k němu a položí dlaň na jeho, která je silně sevřená okolo mříže. ,,Mám šanci najít mně a bratrům rodinu. Naši pravou rodinu." Šťastně a zároveň smutně se na něj usměje.

,,Cože?" pořád zmateně a nechápavě na ni kouká a čeká vysvětlení. ,,Čekáš naše dítě, Jade! To nemáš snad žádnou zodpovědnost?!" zakřičí tentokrát rozzuřeně k ní, protože ohrožuje jejich dítě. ,,Budeš nezodpovědná matka pokud to uděláš!" chytne ji dlaněmi za obličej a skrz slzy se na ni dívá. ,,Kde máš sakra tu jistotu, že budeš v pořádku?! Kde máš jistotu, že tohle celé není jen nějaký pitomý přelud?!" chodí sem a tam, protože neví, jak to celé dostat pod kontrolu. Tolikrát se o ní bál a teď má ještě větší důvod, než kdy předtím. Vždyť může ztratit ty dvě nejdůležitější osoby v jeho životě.

,,I když mám milion důvodů, proč tě neopustit. I když mám milion důvodů, proč tě miluju Ethane, tohle musím udělat. Protože na tohle jsem čekala celý život a nemohu to nechat mi proklouznout mezi prsty." mykne rameny a on se zastaví přímo před ní se zrazeným pohledem, který jí ještě snad nikdy nevěnoval. ,,Nevím, co se stane nebo co bude ale vždy budu s tebou. Vždy se budu snažit k tobě dostat nazpět. Vlastně my." pohladí si těhotenské břicho a pousměje se na něj. ,,Miluju tě, Ethane." nahne se k němu a daruje mu polibek plný lásky, který může být jejich poslední.

,,Nedělej to." hlesne s čelem opřeným o mříž a upřeným pohledem na jeho polovičku, která od něj odstoupila několik kroků-

,,Musím." odvětí a otočí se k němu zády a čelem k vlkům, kteří ještě oba před několika vteřinami leželi nehnutě na zemi bez jakékoliv známky bušícího srdce. Teď stojí naproti ní snad ještě ve větší síle než si je pamatuje. Přijdou jí svou výškou a vzhledem děsiví ale zároveň v nich má zvláštní důvěru a nebojí se jich. Tělem jí začne projíždět zvláštní ledová energie. Má pocit jako kdyby byla pod elektrickým proudem. Ona i vlci se třesou pod návalem prazvláštní síly, která je pohlcuje čím dál více. Místnost na okolo nich se začíná třást jako kdyby bylo zemětřesení a vše padá k zemi.

,,Co se to děje?!" vběhne do sklepa zbytek smečky ale když uvidí tu odehrávající se scénu před nimi, dech se jim zatají. Všichni se musí držet abych nespadli na zem, protože otřesy začínají být mnohem mohutnější. Zeď, kterou by nikdo nebyl schopný zničit se rázem začíná rozsypávat a začínají skrz ní prosvítat paprsky měsíce, který je zbarven do divně modré barvy, před kterou si musejí všichni skrývat oči, jak moc je zářivá. Přes značný hluk a otřesy, pohltí všechny hlasitý, pisklavý zvuk, který je donutil si kleknout k zemi. 

,,JADE!!!" křičí Ethan, který bojuje se značnou bolestí očí a uší ale nemohl by si odpustit kdyby ji ještě naposledy neviděl. Proto s velkou snahou otevřel oči a upřel je na svou polovičku, která stojí s otevřenou náručí směrem k měsíci s vlky a bratry po bocích. Její bílé vlasy září jako ten nejkrásnější diamant. Tělo má zahalené v bílých šatech, které kolem ní vlají ve větru a celé mu to připadá jako vystřižené z nějaké pohádky ale zároveň je to pro něj jako z toho nejhoršího hororu. Když se ale k němu otočila, neměl téměř šanci si ji pořádně vtisknout do paměti, protože ho oslepilo ostré, bílé světlo a rázem vše utichlo a on se ocitl sám se smečkou.

,,Kde je Ben?! Bene?!" začne panikařit Natasha a těká očima po celém místě. ,,Ani Alex tu není. Ethane?" ztiší hlas, když si ho všimne klečícího na zemi se slzami stékájícími po tvářích. Nikdo ho takhle nezažil.

,,Ethane." hlesne smutně Daisy a přejde k němu a věnuje mu hřejivé objetí, které ale on není schopen opětovat. Pouze zírá na místo, kde ještě před málo vteřinami stála jeho životní láska.

,,Odešli s ní, Natasho." odpoví jí a na to uslyší i její pláč. ,,Opustili nás." šeptne roztřeseným hlasem a propadne tomu nejhoršímu, srdceryvnému pláči, který kdy zažil. Má pocit, že mu právě puklo srdce na milión kousíčků, které nikdy nebude moct slepit dohromady.