ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Prolog

Červenec je za rohem a já se každoročně vydávám za svými rodiči, abych jim pomohla na táboře. Někdy tam zůstávám i celé prázdniny, ale tenhle rok mi to práce nedovoluje. Vlastně jsem se s mojí kamarádkou Elise domluvila, že si to rozdělíme půl na půl. Náš šéf s tím žádný problém neměl, protože tam bude mít přes léto dost brigádníků, takže není šance, že by postrádal personál.

"Neboj, za měsíc jsem zpátky," zasměju se do telefonu, "všechno je zařízený. Spíš se bojím, aby se nestalo něco tobě, když jsi pořád ve svým světě," řeknu a z druhé strany uslyším několik nadávek.

Uchechtnu se a rozloučím se. Po ukončení hovoru jsem otevřela Spotify a pustila si písničky do sluchátek.

Mám řidičák na motorku, ale řekla jsem si, že lepší varianta bude autobus. Nevím, jak bych na ní nacpala všechny ty věci. Hlavně letos, když toho táhnu dvakrát víc než normálně.

Usadila jsem se na sedadle a dívala se z okýnka, jak nastupují další lidé. V autobuse začínalo přibývat čím dál tím více lidí a já věděla, že si vedle mě, tak či onak, někdo sedne.

"Můžu?" uslyším přes sluchátka a já se otočím na dotyčnou osobu. Přikývnu na souhlas, aniž bych řekla jediné slovo a zase se opřu o svoji ruku. V mobilu najedu na online knížky a začnu si číst knížku, kterou jsem měla v plánu přečíst už tak před měsícem.

Autobus se začne rozjíždět a já s představou na to, jak budu mít dřevěný zadek z téhle dvouhodinové cesty, zavřu oči.