ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola V.

Když jsem došla do jídelny, tak jsem si všimla mé mamky, která seděla sama u stolu. Vzala jsem si svoji snídani a vydala se přímo k ní.

"Dobré ráno," pozdravím, když přijdu ke stolu a posadím se přímo naproti ní.

"Dobré," řekne a zvedne zrak od své snídaně. Všimnu si jejich červených napuchlých očí. Zamračím se nad tím, protože mi je jasné, že brečela.

"Co se stalo?" zeptám se a ukousnu si rohlíku, který jsem si namazala máslem.

"Ale nic, jen jsem toho večer moc nenaspala," usmála se a já pochopila, že se o tom nechce bavit. Moje mamka je vlastně jako moje kamarádka. Když jsem byla menší a my se stěhovali, tak jsem si nebyla schopná najít nové kamarády, ale díky tomu, že tu byla, tak jsem se bez nich obešla. Pořádaly jsme spolu výpravy za pokladem a někdy dokonce i čajové dýchánky a i přesto, že byla jednu dobu neskutečně unavená z práce, tak se mi pořád věnovala na sto procent.

Když jsem viděla, že s ní dneska moc do řeči nebude, tak jsem do sebe nacpala i ten druhý rohlík, rozloučila se a zvedla se od stolu. Po cestě ven z jídelny jsem nezapomněla pozdravit svého taťku, který zrovna vcházel. V obličeji vypadal stejně znavený jako máma, očividně toho ani jeden moc nenaspal.

Měla bych vymyslet na dnešek nějaký plán a taky bych měla vymyslet nějaký rádoby vtípek na mého spolubydlícího, ale nejdřív zavolám Elise. Doufám, že ještě nespí.

"No ahoj!" ozve se z druhé strany a já z jejího hlasu poznám, že před chvílí musela teprve vstávat.

"Dobré ráno, ospalče," odpovím nazpět a mezitím se s telefonem u ucha vydávám k bazénu, který už je dávno napuštěný a krásně vyčištěný.

"Tak mi pověz, co ten tvůj Benedict," zeptám se, když mi oznámí, že už mě slyší, protože si dělala kávu.

"Vyvíjí se to přímo výborně," zajásá a já se nad tím zasměju, "už jsme se dokonce i líp poznali a musím říct, že ten člověk snad spadl z nebe. Něco jako anděl," zasní se Elise a básní mi o Benedictovi ještě dobrých pár minut. "No a co ty? Kdy přijedou děti?" zeptá se po chvíli a já si prohrábnu vlasy. Že já si neudělala culík, pomyslím si.

"Děti mají přijet za několik dní. Mezitím se mi do pokoje nacpal další člověk," začnu vyprávět Elise, co se za tu chvíli stihlo stát.

"To nemyslíš vážně," promluví po chvíli ticha, co jí dovyprávím, co se tu děje, "takže ty máš na pokoji Chrise Evanse? Takže tobě se prostě nastěhoval do pokoje Chris Evans," začne zas a znovu opakovat a já protočím oči v sloup.

"Však víš, jak to já mám," přeruším jí a ona se uchechtne.

"Třeba ti právě on změní celý pohled na to všechno," řekne a začne se loučit s tím, že už musí jít, že má ještě nějaké zařizování. Po skončení hovoru položím telefon vedle sebe do trávy a opřu se o strom, který jsem si za tu dobu stihla oblíbit při hovoru s Elise.

Zavřu oči a přemítám si několik dnů před odjezdem sem. Po několika minutách si řeknu, že bych se mohla jít převléknout do těch plavek, protože v tomhle se rozhodně koupat nebudu. Chci vzít telefon, ale ten po mém boku není.

Otevřu oči a před sebou uvidím Evanse. "Hledáš tohle?" zamává s mým mobilem.

"Ano, a byla bych ráda, kdybys mi ho vrátil," natáhnu se pro něj, ale on uhne. Podívám se na něj vražedným pohledem a protočím oči.

"Co za to?" řekne a sundá si sluneční brýle, které doteď zakrývaly jeho modré oči.

"Hm, co třeba kdyby ses spokojil s dobrým pocitem a já tady nemusela ztrácet čas," řeknu už nevrle a znovu se pro něj natáhnu. Zase uhne. Ale no tak! Zašklebí se a potom mi mobil nakonec podá.

Otočím se a uteču do chaty, abych se mohla převléknout do plavek. Tohle bude určitě špatný nápad. Rozhodně ten nejhorší nápad, který jsem za tenhle měsíc mohla vymyslet.

Přes plavky si přehodím dlouhé tílko a po cestě ven se zastavím pro vodu v jídelně.

Věci si hodím pod strom a vydám se k bazénu. Po schůdkách slezu do vody, a nakonec se celá ponořím a plavu na druhou stranu bazénu. Tisíckrát lepší než nějaké koupaliště, kde je hlava na hlavě. Tady nikdo není a já si můžu užívat tu samotu. Teda do chvíle, než sem přijedou děti. To už si asi rozmyslím, jestli se budu chtít koupat jako sardinka.

"Ani na koupačku mě nepozveš?" uslyším, když se vynořím. Opětovně protočím oči a plavu na druhou stranu. Dál od něj. Uslyším za sebou, jak skočí do vody. Chtěla jsem zrychlit, ale k ničemu by to stejně nebylo, tak aspoň můžu zaimprovizovat a pomstít se mu za to, co udělal ráno a před chvílí s tím mobilem. Doplavu na konec a chytnu se bazénu, protože nedosáhnu na dno.

"To tady jako nestačíš?" začne se mi zase smát a já se ho místo toho chytnu tak, abych se držela jeho ramen.

"Zato ty určitě jo, co?" zasměju se a pokusím se ho potopit. Kruci, tak to se mi nepovedlo. Začne se znovu a už hlasitěji smát. Dobře, plán druhý.

"Víš, co jsou vejce na vodě?" zeptám se a pořád se držím jeho ramen. Přimhouří oči a jenom zakroutí hlavou, že ne. Nohou se odrazím od jeho klína a odplavu rychle k žebříku. Ten jeho výraz byl nezapomenutelný. Hlavně, když se na mě zamračil a potom začal nadávat, že mu to nedošlo. Třeba ho ty jeho vtípky aspoň na chvíli přejdou. Teď se bude muset zaobírat chvilku něčím jiným, než jsem já.

Řekla bych, že na tenhle rok nikdy nezapomenu.