ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola XXII.

Protáhnu své ztuhlé svaly a otevřu oči. Vedle sebe si všimnu spícího Chrise, pousměju se nad vzpomínkou včerejší noci a pocítím příjemné mravenčení po celém těle.

Posadím se na kraj postele a chodidla položím na studenou podlahu. Několikrát si vjedu rukou do vlasů, abych si vlasy trošku uhladila, ale není to nic moc platné. Zvednu se a mé tělo se otřese po návalem zimy. Tiše za sebou zavřu dveře, abych neprobudila Chrise a vydám se do koupelny.

V koupelně ze sebe svléknu oblečení a zalezu do sprchového koutu. Pustím na sebe přijatelně teplou vodu a nanesu na sebe levandulový sprchový gel. Miluju levandule, ty kytky ve mně vyvolávají klid, i když je pravda, že momentálně jsem v klidu více než dost.

Následně si ještě umyju hlavu a až po dvaceti minutách vylezu ze sprchy. Obmotám ručník kolem svého těla. Vlasy si provizorně vysuším a z kelímku vyndám kartáček. Provedu ranní hygienu a v poslední řadě se vydám zpět do pokoje, abych si vzala nějaké oblečení.

Otevřu dveře od pokoje, kde stále Chris poklidně spí a já tedy doufám, že mám dost času na to, abych stihla ještě udělat snídani. Ze skříně vytáhnu modré tričko bez potisku a černé riflové kraťasy.

Jako myška opět odejdu z místnosti a Zrzka se zničehonic nic objeví vedle mě a kráčí si to se mnou do kuchyně. Během chvíle je u mě i Dogger, který se na mě podívá jeho kukučem, který naznačuje, že by byl rád, kdybych ho pustila ven. Pustím je tedy ven na trávník a nechám je, ať si dělají co chtějí.

Tak si uděláme takovou typickou snídani, pomyslím si a vyndám několik vajíček se slaninou. Ze skříňky, která je hned vedle, vyndám pánev a další kuchyňské potřeby, bez kterých bych se neobešla. Během toho, co byly vajíčka na rozpálené pánvi, dám Zrzce a Doggerovi jídlo do misky, aby nebyli o hladu.

Po dodělání vajíček a slaniny, které byly vonět po celé kuchyni jsem dala do topinkovače tousty, které následně potřu máslem a dám je na talíř.

Ještě nám oběma naliju do skleniček pomerančový džus a všechno dám na tác. Ohlédnu jsem se po kuchyňské lince, jestli jsem nenadělala takovou paseku a když jsem pouze zaregistrovala pánev, kterou jsem dala na stranu z rozpálené plotny, tak jsem se pouze pousmála. Až se najíme, tak to uklidím, ještě by ta snídaně akorát vystydla.

Vydám se, už potřetí, zpátky do svého pokoje a nějak mi nedojde, že mám vlastně plné ruce. Loktem se pokusím otevřít dveře a po několikátém pokusu se mi to povede. Podívám se na hodiny, které ukazují půl desáté, takový ideální čas. Položím tác na stůl a přiblížím se k Chrisovi.

"Vstáváme," lehce s ním zatřesu a políbím ho na rty. Začne otevírat oči a když mě spatří, tak si mě přitáhne k sobě a schová do objetí. Zasměju se nad tím a objetí mu opětuji. "Přinesla jsem snídani," řeknu po chvilce a odtáhnu se od něj. Posadí se a já ze stolu vezmu tác, který dám před něj. Vezmu si z něj svůj talíř s vidličkou a posadím se naproti němu.

"Jsi zlatá, děkuju," řekne a já pokývám hlavou.

"Musela jsem ti to přece oplatit, taky jsi mi udělal snídani do postele," mrknu na něj a on se pouze zaculí.

"Ale ty jsi mi to oplatila už včera večer," upije trochu džusu a nad opětovnou představou včerejší noci se začnu červenat.

"Červenáš se," culí se nadále, ale teď se již snaží věnovat své snídani.

"Já vím, a budu ráda, když mi to nebudeš připomínat," koukám do svého talíře, abych se vyhnula očnímu kontaktu.

Po zbytek naší snídaně jsme již byli potichu do chvíle, kdy do pokoje vběhla Zrzka s Doggerem.

Zrzka skočí ke mně do postele a Dogger neváhá a skočí hned za ní. A co z toho tedy vyplývá? Že můžu být ráda za to, že jsem to stihla dojíst a všechno jídlo z talíře není rozházené po celém pokoji. Talíř se naštěstí nerozbil a já můžu být ráda za to, že jsem v druhé ruce neměla sklenici s džusem, protože by to stoprocentně skončilo všechno na mně.

"Vy blázni," začnu nad nimi kroutit hlavou, "to by ještě bylo, abys tu něco rozbila," podrbu lišku za ušima.

"Však by se nic nestalo," mrkne na mě.

"Až odsud budu odcházet tak nechci, abys to tady měl jak na bitevním poli," vysvětlím mu.

"Christine, tohle jsme snad už probírali, ne?" zeptá se mě. Přišoupne se ke mně, "opravdu chceš ještě odsud odcházet? Jsi tady vítána, a hlavně bych to nemohl už ani dovolit," opře si čelo o mé a já zavřu spokojeně oči.

"Já-já, asi máš pravdu," vyblekotám ze sebe, "promiň," omluvím se a políbím ho. Jeho ruce se přesunou na mé boky a přitiskne si mě blíže. Polibek mi oplácí a já jsem nakonec ta, která se od něj odtrhne, protože bychom oba skončili tam, kde včera večer.

"Měli bychom jít dělatněco produktivnějšího," mrknu na něj a vezmu tác, který je na posteli. Dámna něj svůj talíř a před odchodem do kuchyně se ještě otočím na Chrise, "poobědě bychom mohli jít na nějakou menší procházku," navrhnu a bez jehoodpovědi se vydám směrem kuchyň, kde mě ještě čeká úklid.