ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola XXVI.

Chtěla jsem se přitulit k Chrisovi, ale poslepu jsem nahmatala pouze prázdnou postel. Tato věc mě donutila otevřít oči a opřít se o čelo postele. Promnula jsem si oči, abych se zbavila ospalků a několikrát zamrkala pro zorientování. Chtěla jsem vylézt z postele, ale zastavil mě pohled na noční stolek, kde se válel bílý lísteček.

Omlouvám se, že jsem se nestihl ani pořádně rozloučit, ale je to urgentní. Miluju tě. -Ch.

Jak sladké, pomyslím si. Proč to vyznělo tak ironicky? To nemělo být vůbec ironický! Je od něj hezké, že muž jako on se dokáže ještě vůbec omluvit, akorát mi možná na ten lísteček mohl napsat, kdy se vrátí. Řekla bych, že to se už spíš ozve přes SMSky, než aby mi posílal psaníčka přes holuby. Věřím, že by mě nenechal v nevědomosti, kdy přifrčí zpátky.

Nakonec zvednu zrak od lístečku a rozhlédnu se po místnosti, abych našla Dodgera. Ten ale v místnosti není, takže se vší pravděpodobností vstával s Chrisem. Určitě bude na zahradě!

Vyskočila jsem na nohy a udělala jeden velký krok ke skříni, ze které jsem vytáhla první svetr, co mi padl do oka. Dneska u mě panuje dobrá nálada, a proto věřím, že všechno půjde podle plánu. Christine, však ty žádný program na dnešek nemáš, víš o tom? Samozřejmě že o to vím! Program se přece vymyslí za pochodu.

Jakmile otevřu dveře od ložnice, tak se vydám do kuchyně, abych zahnala to nepříjemné kručení v žaludku. Po několika krocích se zaseknu, protože na gauči leží rozvalený Sebastian. Proč jsem si myslela, že když Chris odjel, tak on automaticky taky? Hlavně bych po včerejšku čekala, že ho bude hnát ven z baráku.

Nechtěla jsem ho budit, a proto jsem došla po špičkách do kuchyně a snažila se udělat co nejmenší rámus. Jindy bych asi udělala naschvál kravál, ale teď opravdu nestojím o jeho hloupé řeči.

Otevřu ledničku a několik sekund do ní přihlouple koukám a přemýšlím, co bych si zrovna dala. Moc na výběr není, protože je lednička poloprázdná, ale nakonec se natáhnu pro ovocný jogurt. Možná by nebylo na škodu někdy zajet nakoupit. Ze šuplíku vezmu lžičku a udělám několik kroků k proskleným dveřím na zahradu. Dodger leží na terase, a proto jsem mu je jen pootevřela, kdyby chtěl náhodou dovnitř.

Každopádně, teď se musím spakovat dříve, než se vzbudí Sebastian. Už vlastně vím, co bude náplní dnešního dne! Vyhýbat se mu. A víte, z jakého důvodu? Protože to je jednoduše imbecil. Možná trošku přehnaný výraz, ale tohle si teď o něm myslím. Jeho chování je směšné a on v tom neustále pokračuje a myslí si, že mu to někde sežere. I když...o čem se to vlastně včera bavili? Chris byl z toho celý nevrlý, vyhýbal se tomu a nechtěl o tom nic slyšet, načež Sebastian vypadal celkem rozmluvně. Co přede mnou skrýváte?

Během mého přemýšlení se stihnu vrátit do ložnice, kde se zachumlám do peřiny a dojím si v klidu jogurt. I přesto, že jsem pod peřinou, tak se mé tělo zachvěje pod ledovým chladem a na těle mi naskočí husí kůže. Venku je teplo, že by člověk mohl chodit nahatý, ale já musím být zase nějak spešl, protože bez toho by to přece nešlo. A to připomínám, že mám na sobě ještě furt svetr.

Náhle se ozve zaťukání na dveře a ve dveřích se objeví Sebastianova hlava. Povzdechnu si zachumlám se do peřiny, že mi je vidět jenom hlava. To mi ten můj dnešní plán vydržel hodně dlouho, když ani ne po deseti minutách stojí ve dveřích a civí na mě.

"Co potřebuješ?" zvednu k němu zrak a pobídnu ho, aby nestál mezi dveřmi a vešel dovnitř.

"Chtěl jsem si promluvit," začne po chvíli ticha a na jeho tváři si povšimnu nervózního úsměvu. Z čeho jsi tak nervózní? pomyslím si. Možná by mi to nepřišlo tak divný, kdybych o něm nevěděla, že zrovna nebývá příliš nervózní. Dojde až k posteli, kde se posadí na okraj, což je jenom kousek ode mě, a chvíli mě pozoruje. Jako kdyby přemýšlel, jestli nemá zase odejít a nechat to plavat.

"Takže?" zeptám se znovu, již nedočkavě. Poposednu si a shrnu ze sebe část peřiny. Na to, že mi byla zima, tak mi teď přijde, že mi začíná být až nesmyslný teplo. Nejsem náhodou nemocná? Zima, teplo, zima, teplo...

"Chris ti něco tají," vypadne z něj a můj malý úsměv, který zdobil moji tvář, zmizí. "Nepřišlo ti někdy divný, jak je často pryč?" sklopí hlavu a na ruce si hraje s řemínkem od hodinek.

"Přišlo mi to normální. Říkal, že jezdí na natáčení," odpovím nejistě s tím, že se mi až nepříjemně začne svírat hrudník. Že by mi Chris celou dobu lhal? To není možný, jsou to kecy. Sebastianovi se akorát určitě nelíbí to, že jsme oba spokojení.

"To by zprvu musel nějaký natáčení mít," ušklíbne se, když se mu jeho domněnka potvrdí.

Nechápavě se na něj podívám a zakroutím hlavou. Shrnu ze sebe peřinu a vyskočím z postele. V těle mi proudí adrenalin a já se ho nezbavím tím, že budu jenom bezmocně sedět a poslouchat ty jeho nesmysly.

"Ty jeden," zhluboka se nadechnu, "lháři," zasyčím a přimhouřím oči, "jak můžeš něco takového říct o svém kamarádovi?! Měl by ses stydět," poslední slova téměř vykřiknu a cítím, jak mé tváře začínají rudnout. Zima už úplně pominula a já si teď připadám jako v jednom ohni.

"Já nelžu!" vykřikne na obranu a jeho obličej začne rudnout stejně jako ten můj. Je na něm vidět, jak moc se přemáhá, aby zůstal v klidu, ale příliš dlouho mu to nevydrží. Chci okolo něj projít, abych odešla na vzduch, a hlavně s ním nemusela být v jedné místnosti. Než stihnu cokoliv udělat, tak vyskočí z postele a jedním rychlým pohybem je u mě. "Říkám ti jenom to, že tvůj rádoby přítel se tahá s jinou a vede druhý život," zašeptá mi do ucha a z afektu mu přistane na tváři facka. Myslím si, že tohle je asi ta nejprocítěnější facka, kterou jsem za celý svůj život někomu dala. I přesto, že jsem do ní vynaložila většinu své síly, tak s ním to ani nehlo. Propaloval mě pohledem, ve kterých by se kde kdo ztratil, ale já v nich neviděla nic jiného než jenom pouhý vztek.

Namáčkl mě na zeď a chytil pod krkem tak silně, že jsem pomalu, ale jistě ztrácela přísun kyslíku. Sebastian vypadal jako smyslu zbavený a já se začínala bát, co se se mnou bude dít dál.

"Tohle-už-nikdy-nedělej," procedí skrz zuby a povolí stisk na krku. Automaticky začnu lapat po dechu a odstrčím ho od sebe.

"Vypadni," hlesnu jeho směrem, ale jeho postava se ani nehne. "VYPADNI!" zakřičím přiskříplým hlasem a on až překvapeně sebou cukne a beze slov odejde z místnosti.

Nenávidím ho.