ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola XX.

Opět se probouzím s příjemným pocitem na hrudi a za zády slyším hlasité oddechování člověka, u kterého jsem strávila noc. Musím říct, že se cítím jako jiný člověk. Cítím se jako před lety, kdy jsem byla se svým ex-přítelem šťastná a nehodlala jsem ho za nic vyměnit. Teď si začínám připadat, že se přesně tenhle pocit začíná projevovat u Chrise a já nejsem schopná se tomu ubránit. Oceňuji jeho snahu, stará se o mě a ještě mi vlastně poskytl střechu nad hlavou. Tohle mu budu splácet ještě hodně dlouho.

Ucítím ruku na svém boku, která lehce vytáhne mé tričko a já se celá napnu. Znovu zavřu oči a pokusím se usnout, ale nejsem schopná vypnout svůj mozek. Odhadovala bych, že uběhla sotva hodina, když začal zvonit jeho telefon a on sebou cukl a dal ruku pryč. Otočím se k němu čelem a on všimnu si, jak se snaží rozkoukat, aby zjistil, kdo mu volá. Nakonec přijme hovor a promne si čelo.

Když tak poslouchám jeho odpovědi, tak mi dojde, že to asi není věc, která by ho nějak zajímala.

Když ukončí hovor, tak položí telefon zpět na stolek a jeho pohled přesměruje na mě. Usměje se na mě a zvedne se z postele. Začne se protahovat a mně přijde, že to dělá naschvál. Ten člověk snad opravdu chce, abych nad ním začala slintat. Dojde ke dveřím a ještě se na mě nezapomene otočit a mrknout na mě.

Podívám se na telefon, abych se podívala, kolik je hodin. Je skoro deset dopoledne a já se zvednu z postele za účelem, se jít převléct. Ve dveřích mě ovšem zarazí Chris, který mě zatáhne zase zpátky i s tácem v ruce.

"Um, to jsi nemusel," řeknu nervózně a on zakroutí hlavou.

"Ale já chtěl. To je rozdíl," odpoví nazpět a nad tím pozvednu jeden koutek úst. Tohle je od něj strašně milé gesto a já si tak říkám...jak vypadají vlastně moje vlasy? Nemám je moc rozcuchané? A doufám, že nemám u očí ospalky. Hlavou se mi začnou honit všemožné otázky a on mě mezitím zatáhne zpět do postele.

"Tak díky," usměji se na něj. Přikývne a dojde ke skříni, kde si vezme věci a zase odejde. Podívám se na tác, který mi podal. Dva rohlíky s marmeládou a černý čaj k tomu. Trefil se přímo do toho, co většinou snídám. Pustím se do snídaně a jakmile dojím, tak se konečně vydám pryč z ložnice. S tácem v ruce se vydám do kuchyně, kde položím tác. Hrníček s talířem dám do myčky a vydám se směrem můj pokoj, kde jsem pustila Zrzku, která už netrpělivě vyčkávala. Převléknu se do tmavě modrých tříčtvrtečních kalhot a bílého tílka.

Když už jsem se sem nakvartýrovala, tak bych mohla aspoň něco uvařit, pomyslím si.

Po snaze najít nějaký pořádný recept se rozhodnu pro starou klasiku a to pro kuřecí maso s těstovinami a sýrovou omáčkou. Během vaření se vynoří zpoza rohu Sebastian, který vypadá, že teď vstal.

"Dobré dopoledne," pozdravím ho a on se na mě s cuknutím otočí, protože nečekal, že tu někdo bude.

"Dobré, dobré," odpoví zpět a posadí se na barovou stoličku.

"Ty vaříš?" zeptá se s údivem.

Protočím oči v sloup a spolknu ironickou odpověď.

"Co myslíš?" snad si o mně nemyslí, že jsem tak hloupá, že nedokáže ani nic uvařit. Vezmu do ruky struhadlo a začnu strouhat sýr. Během dobrých deseti sekund, ale přejedu prstem po struhadlu a já si strhnu kus kůže na mém prsteníčku. Syknu bolestí a pustím struhadlo a začnu třepat s rukou.

Sebastian se na mě jenom zděšeně podívá, ale mezitím už namáčím prst pod vodou. Stan neváhá a jde úplně na druhou stranu kuchyně, kde vyndá náplasti, a jednu vezme. Přijde ke mně a já už s osušenou rukou k němu natáhnu ruku, aby mi prst zalepil.

"Díky," řeknu, když mi zalepí prst a vrátím se zpátky ke struhadlu, když v tom mě zastaví jeho ruka.

"Radši už na to nesahej," obejde mě a vezme struhadlo do ruky. Začne strouhat zbylý sýr a já si povzdechnu. Dobře, teď vypadám jako úplný blbec. Nic ovšem neříkám a sednu si na místo, kde ještě před nějakou chvílí seděl on. Zbytek mě už ovšem nechá udělat on a po hodině vaření dám na talíř menší porci pro sebe a tamtěm dvěma a něco víc. Talíře postavím na linku a do prázdna vykřiknu jejich jména, aby věděli. Když nikdo nepřichází, tak si sednu ke stolu a pro sebe samotnou a dobrý pocit si řeknu dobrou chuť.