ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola XXIV.

Nějak jsem nevnímala čas ani realitu kolem sebe a pouze poslouchala hudbu, která mi hrála na nejvyšší hlasitost do sluchátek. Hudba je pro mě největším útěkem z reality. Tak to bylo a vždycky bude.

Dodger odpočíval pod mýma nohama a občas zašmikal ušima, když uslyšel zašramocení či jiný zvuk v okolí. Vůbec se nedivím, že je tak vyčerpaný. Přes hodinu tady v kuse běhal jako pominutý a když jsem ho zavolala, tak se vedle mě svalil a vyplázl jazyk. Několikrát jsem volala i jméno malé lišky, ale ta se doteď nevrátila. Neustále ji hledám pohledem, ale jako kdyby se po ní slehla zem. Co když už našla důvod svého odchodu? Dala jsem ji prostor a možnost kdykoliv odejít.

Seděla jsem na lavičce ještě dobrou půl hodinu a rozhlížela se na všechny strany, zda se to malé stvoření nevrátí. Když se ale ani po půl hodině nevrací, tak se zvednu, opráším si zadek, protože ten kus dřeva nazývaný lavičkou nebyl zrovna dvakrát nejčistší. Dodger se automaticky zvedne se mnou a je na něm vidět, že taky není nadšený z toho, že se vracíme zpátky domů jenom ve dvou, a ne ve třech.

Schovám sluchátka s telefonem do zadní kapsy u kalhot a pomalým tempem se vydám zpět domů. Celou cestu zpět mi podél pravé nohy jde Dodger, který se pokaždé několikrát zastaví a podívá se za sebe, jako kdyby čekal, že se najednou Zrzka objeví. Řekla bych, že mu snad i chybí více než mně. Jakmile vyjdeme u silnice, tak ho pro jistotu připnu na vodítko a po krajnici dojdu až k baráku, který je ohraničený vysokými tújemi, za kterými se schovává ještě jeden, o mnohem nižší, plot. Otevřu branku, odepnu ho a nechám ho proběhnout jako prvního.

Jakmile vejdu dovnitř, tak položím vodítko na komodu a zaposlouchám se. Proč je tu takové ticho? To nebývá příliš zvykem. Náhle uslyším štěkání Dodgera, a proto se hned vydám za ním. Přes prosklené dveře uvidím dvě osoby válející se na zemi. Počkat, cože? Posuvné dveře se otevřou skoro samy, jak se Dodger dobývá na zahradu, a proto mu pomůžu a otevřu je.

"Co se tady děje?" zaraženě je pozoruji a vyčkávám, než si mě uráčí všimnout. Tohle je opravdu jedna velká komedie.

Sebastian se zděšeně podívá na Chrise, který ho, avšak zpražím vražedným pohledem. Velmi bedlivě je pozoruji a povšimnu si jejich rozcuchaných vlasů, ale i modřiny, která se začíná tvořit Chrisovi pod okem.

"Nervali jste se, že ne?" přimhouřím oči a nechápavě oba pozoruju.

"Možná trošku?" vysouká ze sebe Sebastian a snaží se vstát. Seb mi přijde jako nějaké zmučené štěně, které se nepatřičně dostalo do něčeho, s čím nemá vůbec nic společného. Chris oproti němu vypadá naprosto v klidu, a ještě se stíhá mazlit s Dodgerem.

"Ale-ale...proč?" vykoktám a zakroutím nad nimi hlavou.

"No víš..." odmlčí se Sebastian a snaží se ze sebe smést všechen bordel, nemluvě o jeho kalhotách, které jsou celé od hlíny, "my jsme..." začne, ale Chris ho stihne přerušit, než řekne něco víc.

"Kde je Zrzka?" zeptá se Chris a zvedne pohled od Dodgera. Cítím, jak můj hrudník propalují jeho modré oči, a proto se nepříjemně ošiju. Takový pohled jsem od něj ještě nikdy nezažila. Doufám, že tenhle pohled cítím naposledy, protože to není nic příjemného.

"Sama to nevím," pokrčím rameny a na tváři se mi objeví smutný úsměv. Snad je v pořádku...co když se jí něco stalo a já jí tam někde nechala o samotě? Ne, to je nesmysl. Ona přece ví, co dělá. Ozvala by se, kdyby byla v nesnázích. Povšimnu si nepříjemného pohledu od Chrise, který směruje na Sebastiana. Tady se muselo stát asi něco velkého a mám takový nepříjemný pocit, že to určitým způsobem souvisí se mnou.

Už, už se chci zeptat Sebastiana, aby mi řekl, co chtěl říct, ale zase mě přeruší Chris.

"Docela mi vyhládlo, neobjednáme si něco k jídlu?" zeptá se a já nevědomky přikývnu. Otočím se na patě a šouravými kroky se rozejdu k obýváku, abych si zabrala moje oblíbené křeslo. Jakmile odejdu o několik metrů dál, tak uslyším Chrisův hlas.

"...cekni..." uslyším úryvek věty a zastavím se v chůzi, "zabiju tě," je poslední co uslyším z jeho úst a má ústa se otevřou v údivu, co jsem vlastně právě slyšela.

Co přede mnou skrýváš?