ZNÁMOST [ff Chris Evans]

Kapitola XVI.

Seděli jsme u stolu, liška ležela opodál na huňatém koberci, který ani nevím, kde se tu vzal. Začala jsem jim vyprávět všechno, co se stalo a nevadilo mi, že mě poslouchal člověk, kterého znám sotva pár minut. Byl to přítel Elise a já neměla důvod před ním o tomhle nemluvit. Řekla jsem jim o příjezdu těch pablbů, jak jsem spala s Evansem v jedné posteli, jak jsem objevila Zrzku a také jsem jim řekla o večeru, kdy mě políbil Stan. Téma, které se mi nechtělo už moc rozebírat, bylo o dítěti, které moje máma čeká a jak je otec proti tomu. Vsadila bych se, že jsme tady seděli hodinu možná i víc, a přesto nás nevyrušil žádný nově příchozí. Podnik byl prázdný a nikomu z nás to nevadilo.

"No, jednoduše jsem zdrhla před problémy mých rodičů," řeknu nakonec a napiju se vody. Nikdy jsem toho nenamluvila tolik jako za dnešek. Vidím na Elise, že se snaží najít správná slova, ale nejde ji to, "jestli nechceš, tak nic neříkej," zasměju se nad jejím výrazem.

"Spíš mě udivuje to, že si spala v posteli s chlapem, kterého neznáš," řekne a mně je jasné na co naráží.

"Mě samotnou to udivuje," pokrčím rameny.

"Myslíš si, že ti jeden z nich zavolá?" zeptá se mě s nadějí v očích a já protočím oči.

"Těžko, nedala jsem jim na sebe kontakt. Myslím, že v telefonu mám kontakt já na ně, ale nemám v plánu jim volat nebo něco podobného," odpovím.

"Co je?" přimhouřím oči na Benedicta, který se usmívá jako sluníčko na hnoji. Nakonec nad tím jenom zakroutím hlavou a nechám ty dva, ať mi vyprávějí, jak se poznali a co stihli prožít. V půlce příběhu, kdy mi Elise vyprávěla o tom, jak se za ní jednou Benedict málem popral, zazvonil zvonek, což oznamovalo příchod zákazníka. Můj pohled se přesunul na osobu, která sem přišla. Podívala jsem se na Elise a znovu na něj, ale tak nějak jsem neměla slov. Jak? Proč? A hlavně kdy?

"Jak?" nechápavě se na ně podívám.

"Je to kamarád," zašklebí se na mě Benedict.

"To-nemůžeš-myslet-vážně," zašeptám a cítím, jak jsem znervózněla. Nádech, výdech. Tohle mi nikdy nepomáhá se uklidnit. Benedict jde s úsměvem na rtech přivítat nově příchozího. Seděla jsem zády, takže si dotyčný ještě nemohl všimnout, kdo jsem. Elise celá zářila a já se několikrát podívala na Zrzku, které v klidu spala.

"Ani nevíš, jak rád tě vidím," uslyším až moc známý hlas, "jinak, já jsem Chris," přijde ke stolu a podá si ruku s Elise. Nakonec se stočí ke mně a když mu dojde, že to jsem já, tak vykulí oči.

"Jak?" zeptá se Benedicta na otázku, kterou jsem mu před chvíli pokládala já.

"Je to má kamarádka a nejlepší kamarádka mé přítelkyně," řekne stručně a Evans si zabere místo vedle mě.

"Já z toho taky nejsem nadšená, věř mi," řeknu po chvíli trapného ticha a pokrčím rameny. Elise nadhodí zase téma ke konverzaci, a proto si už nepřipadám tak blbě. Zapomenu na to, že vedle mě sedí člověk jako Evans a užívám si vyprávění, co mi Elise nestihla doříct. Když po další půl hodině začnou přicházet zákaznici, tak se všichni zvedneme. Elise s Benedictem zůstanou v podniku a já s Evansem vyjdeme před podnik.

"Počkej," uslyším za sebou Chrisův hlas.

"Co?" otočím se na něj.

"Tak jsem si říkal, jestli nechceš doprovodit," podrbe se na zátylku a já se beze slov vydám dál. Když vedle mě nikdo nejde, tak se zastavím a podívám na Chrise, který stojí pořád na stejném místě.

"Tak jdeš?" zavolám na něj a na jeho tváři se vytvoří úsměv. Rozejde se za mnou, a když stojí vedle mě, vydáme se pomalým krokem směrem ke mně do bytu.

"Tak nějak jsem doufala, že už tě nikdy neuvidím. Sny se mi ale nevyplnily," zakřením se a on si povzdychne.

"Jsem ti chtěl zavolat," začne a já se na něj podívám, "potom mi došlo, že nemám tvoje číslo," uchechtne se nervózně.

"Když jsi odjížděl z tábora, tak jsi vypadal celkem nadšeně, že konečně vypadneš," skousnu si spodní ret. Vadí mi, jak mě neustále pozoruje.

"To bylo jenom kvůli tomu, že jsem musel něco vyřídit. V tom spěchu jsem se tě nestihl na číslo zeptat, a když jsem se ptal Seba, tak ho taky neměl," poví mi a já vyndám z kabelky klíče. To, že mě celou cestu lidé pozorovali nejen kvůli lišce, ale taky kvůli Evansovi mi nedělalo dobře. Díky bohu, že už za chvíli zavřu dveře od svého bytu a já budu mít klid. Odemknu vchodové dveře a podívám se na Evanse.

Povzdechnu si, "chceš jít dál?" zeptám se ho zdvořile a on přikývne. „Chci ti říct, že tam mám bordel. Neměla jsem čas uklízet."

"V pořádku," dostaneme se mi odpovědi a společně vyjdeme několik schodů před dveře mého bytu. Odemknu a první pohled se mu naskytne na kufr.

"Přijela si dneska?" překvapivě se na mě podívá a já zakývám hlavou na souhlas.

"Musela jsem odtamtud už vypadnout. Nebylo mi dobře," povzdechnu si nad vzpomínkou, že bych mohla přijít o sestřičku. Zrzka se mezitím uvelebí v jednom z křesel a já se vydám do kuchyně, kde vezmu dva hrnky a ukážu na krabičku s čajem nebo na sklenici s kávou.

"Čaj," zazubí se a posadí se na gauč. Kuchyň je propojena s obývacím pokojem, takže cítím jeho pohled na mých zádech.

Pro Zrzku připravím jídlo a v druhé misce má vodu. Teď mi pouze chybí najít pelech, který je tady v bytě někde schovaný. Když podám Evansovi hrnek s čajem, tak se na mě se zájmem podívá.

"Nechceš mi pomoct s uklízením?" řeknu zničehonic a pokrčím rameny, když uvidím jeho výraz.

"Fajn."