Sex ve škole

Cesta domů

Soňa s lehce vyděšeným výrazem utekla pryč z chodby. 

"Co se stalo?" zeptal se Filip. 
"Já jsem taková kráva, já prokecla toho Tylšara" odpověděla Marika. 
"A co chtěla?" 
"Chytla mě pod krkem a začala vyhrožovat kvůli tý včerejší facce" 
"To je dobrý, aspoň si teď bude dávat pozor" řekl Filip a objal svoji sestřenici. 

Po tom co skončila prohlídka skal, autobus se rozjel směrem k poslední zastávce - obchodnímu domu. Klára si v obchodě ve skalách koupila masážní tyč ze selenitu, se kterou začala jezdit Alešovi na zádech. Po chvíli se otočila a tyč strčila Báře mezi nohy. 

"Ty krávo, ti jebe ne?" vykřikla Bára. 
"Se neposer hned ne, máš kalhoty" řekla Klára. 
"Jsi nějaká rozjuchaná ne, Soňo ať toho nechá" řekla Bára. 
"Držte huby čubky, teď musim přemejšlet" řekla Soňa naštvaně. 
"Co se děje, od prohlídky těch skal čumíš jako když pes sere hřebíky" řekl se smíchem Robert. 
"Drž hubu" řekla Soňa a dala Robertovi facku. 
"Potom vám to řeknu, tady ne" dodala. 

"Podívejte se na ní, už vymejšlí, jak na nás" řekla Viktorie, když se podívala dozadu. 
"Ještě jednou se omlouvam, posrala jsem to" řekla Marika. 
"To je v pohodě, někdy to prasknout muselo, neřeš to" řekl Dominik. 
"No, my si každopádně užijeme nákupy a tohle budeme řešit až doma" řekla Laura a z okna začala vyhlížet nákupní centrum. 

Po příjezdu do finální zastávky se většina rozeběhla na oběd. Soňa nakázala svojí partičce jít do bageterie, kde si sedli ke stolu pro pět. 

"Takže, to duležitý je, že Marika nějak zjistila to o Tylšarovi" řekla Soňa. 
"A kurva" zareagovala Klára. 
"Co s Tylšarem?" zeptal se Robert. 
"Že jsem s nim píchala" odpověděla Soňa. 
"Ty si to fakt nevěděl?" zeptal se Aleš. 
"Ne, evidentně se mi tady neřiká všechno" řekl lehce zvýšeným tónem Robert. 
"To je teď jedno, důležitý je od koho se to dozvěděla a věděli jste to jen vy tři" řekla Soňa směrem ke Kláře, Báře a Alešovi. 
"To nás jako podezíráš?" zeptal se Aleš. 
"Někdo z vás to musel prokecnout, já nic neřekla" pokračovala Soňa. 
"A co Tylšar, ten se někde nemohl zmínit?" nadhodila Klára. 
"Ten si sakra dává pozor, přemejšlejte, řekli jste to někomu?" zeptala se Soňa. 
"No, možná za to budu moct trochu já" řekla Bára. 
"Komu si to vykecala děvko" zvýšila hlas Soňa. 
"No, Ilona se mě ptala, proč si tenkrát zůstala v tý tělocvičně tak dlouho, tak jsem jí to řekla, to snad nevadí ne" řekla Bára. 
"No to vadí, dřív možná ne, ale teď jo, vždyť Ilona dluží Viktorii za to, že nenahlásila to napadení" řekla Soňa. 
"Ale to jsem nemohla vědět" odpověděla Bára. 
"Ty si taková kráva" řekla Soňa. 

"Hele, tak sem asi nepůjdem co" řekl Filip, když chtěl vybrat restauraci pro oběd a uviděl u stolu Soňu. 
"Ne půjdem pryč, jdem támhle do tý indický, vypadá to pěkně" řekla Viktorie. 

Rozchod, který byl vyhrazen pro návštěvu centra skončil ve 4 hodiny odpoledne a autobus se rozjel zpět do města, odkud včera vyjížděli. 

"Já jsem spokojená, nakoupila jsem si hadříky, nějakou tu kosmetiku, takže pohoda" řekla Marika. 
"Já jsem taky rád, mam tuhle knížku co jsem chtěl a i to nový triko" řekl Dominik. 
"No, a kam jdete až přijedem, v kolik že, v sedm?" řekla Viktorie. 
"Jo, řikali v sedm" odpověděl Filip. 
"Na mě bude čekat Jáchym a odveze mě" řekla Laura. 
"Se mnou taky nepočítejte, mě hned jede autobus, takže budu mít tak pět minut na rozloučení" řekl Filip. 

Po zpáteční cestě polovina autobusu usnula a všechny probudil až proslov třídní Balcarové deset kilometrů před cílem. 

Autobus dojel ještě o deset minut dříve a třídní ještě stihla popřát hezký víkend, než se všichni rozešli. Viktorie, Marika a Dominik se rozešli směrem k jejich panelákům, kde se Marika s Dominikem s Viktorií rozloučili a pokračovali k Dominikovi nahoru. 

"Takže chceš dneska spát tady?" zeptal se Dominik. 
"No jasně, domů to mam ještě kus cesty a radši budu s tebou" odpověděla Marika. 
"Proč ne, nikdo tady neni, tak si to užijeme"
"Souhlas"
"Tak já udělam večeři, co si dáš?"
"Teď kašli na večeři, teď mě napadají lepší věci" řekla Marika a chytla Dominika za ruku. 
"Dobře, můžeme si to zopakovat ve větším pohodlí" řekl Dominik, vzal Mariku do náruče a odnesl si jí k sobě do pokoje. 

Soňa se mezitím vydala k Ilonině bytovce. Zazvonila, ale nikdo neotvíral a ani se nesvítilo v oknech. Sedla si na lavičku naproti vchodu a čekala, dokud se v deset hodin večer neobjevila Ilona přicházející směrem z centra. 

"No nazdar, konečně, čekam tu na tebe dvě hodiny" řekla Soňa, 
"To si se nemusela obtěžovat" řekla Ilona a rozešla se směrem ke vchodu. 
"Počkej, počkej, to mě ani nepozdravíš?" zeptala se Soňa a chytla Ilonu za ruku. 
"Nech mě, nemam si s tebou co říct" řekla Ilona a snažila se vytrhnout. 
"Zkoušíš to marně" řekla Soňa a Ilonu odtáhla k nedalekým tújím, odkud nebylo z bytovky vidět. 

"Nezkoušej křičet nebo tě to bude bolet" řekla Soňa. 
"Ty svině, co chceš?"
"Dobře, povim ti to, kvůli tobě mi teď hrozí nebezpečí, protože neumíš držet tu svojí vyfetlou držku" 
"Pusť mě"
"Nějak si vypustila něco, do čeho ti nic neni, proč si řekla Viktorii o Tylšarovi, co si tim sledovala?" začala křičet Soňa. 

Když Ilona neodpovídala, Soňa vyndala z kapsy masážní kámen, který ukradla Kláře a praštila s ním Ilonu do hlavy. Ilona spadla na zem, kde jí Soňa začala fackovat. 

"Tak co, řekneš mi to nebo ne, dělej mluv ty zkuřko" řekla Soňa a dala Iloně dvě rány pěstí. 
"Nic jinýho sis nezasloužila, nevážíš si lidí, myslíš jenom na sebe" řekla Ilona, po čemž dostala další rány. 

Po chvíli Soňa vstala a rychle z místa odešla.