Sex ve škole

Noc

"Tak jak se ti tam líbilo Mariko?" zeptal se Dominik, když Mariku doprovázel domů
"Jo, poprvý jsem byla v baru a bylo to hezký"
"Někdy vezmem ještě Viky i Filipa a vyrazíme v pěti"
"To by bylo super" 
"Víš, jsem rád, že se budeme dál potkávat minimálně čtyři roky"
"To já taky, celkem jsem se fakt bála, že tam nebudeš"
"Vážně"
"Jo, sice, Viky je fajn, ale ve třech nám tam bude dobře"
"Pro mě je hlavní, že ty jsi rozhodnutá"
"No víš, ještě tam bude Zbyněk"
"Cože?"
"No, bohužel se rozhodl, že chce na stejnou školu jako já"
"To snad nemyslí vážně"
"No, třeba to potom, co se stalo na těch záchodech přehodnotí"
"No to doufam, s tim blbem nechci trávit i střední"
"Neboj, to bude v pohodě"

Mezitím si Jáchym vedl Lauru do svého domu. 

"Musíme potichu, všichni tady už spí" řekl Jáchym, když opatrně odemykal. 

Jáchym vzal Lauru za ruku a odvedl ji po schodech do horního patra. Laura po cestě jen ve svitu měsíce zahlídla Bářin obrázek na stěně a nenápadně si odplivla. Jáchym Lauru odvedl až do svého pokoje, který zamknul. 

"Tak a co teď" řekl a pousmál se
"Myslím, že vím, co chceš" řekla Laura a lehla si na Jáchymovu postel. 
"Máme asi stejný myšlení" řekl Jáchym na skočil na postel za Laurou. 

"Tak už jsme tady" řekl Dominik Marice, když došli k jejímu domu. 
"Dobře, tak, já jsem si to užila"
"Já taky"
"A děkuju, že jsi mě doprovodil domů"
"Neni za co" řekla Dominik a políbil Mariku na tvář. Ta se trochu zarazila a oplatila mu to. 
"Tak ahoj" řekla rozpačitě a vešla dovnitř. 

U Jáchyma už bylo po všem a Laura musela počkat až usne. Laura se podívala na mobil. 

"Do prdele, už je půl druhý" řekla Laura a opatrně odemkla dveře. Potichu prošla do chodby, která měla ještě další tři dveře. V prvních Laura našla koupelnu se záchodem. Potom si na chodbě posvítila mobilem a na druhém konci chodby uviděla na klice růžové přívěšky. Laura vzala za kliku a opatrně otevřela. Laura si trochu posvítila a uviděla celkem prostornou místnost plnou růžových závěsů a skříní. Vpravo od ní a od okna byla dřevěná postel s růžovým povlečením, ve které spala Bára. Na nočním stolku měla položený mobil. Bára byla natočená směrem k němu a Laura se musela potichu přiblížit. Vzala mobil do ruky a rychle odešla z pokoje. Sestoupila dolů po schodech, které lehce zavrzali. Našla obývák a sedla si na gauč. Ze školy si pamatovala Bářin kód k mobilu, když se pohádala s Ilonou a ta ho napsala na tabuli. 

Laura zadala kód 7547. Mobil se ale neodemknul. 
"Ta štětka" zaklela potichu Laura a zkusila najít kód někde na mobilu, ale nahmatala pod obalem jenom nějaký kus magnetu. Potom zkusila zadat kód obráceně 4775. 
"Nejsi zase tak chytrá" řekla Laura když se jí povedlo mobil otevřít. Vyskočila na ní růžová tapeta se srdíčky. Laura vyhledala složku na audio. Našla tam tři záznamy. S myšlenkou, že nemá cenu zkoušet je jednotlivě smazala všechny. Následně si ještě ověřila, že je nemá Bára zálohované. 

Laura se chtěla zvednout a zkusit najít záložní flash disk, ale uslyšela zavrzání schodů. Laura sebou cukla a vlezla si před křeslo, které bylo natočené zády směrem do kuchyně, kam směřoval obrys postavy. Osoba otevřela ledničku, vyndala nějaké jídlo a sedla si ke stolu, ale bohužel pro Lauru na židli směrem ke schodům. 

Zatím neznámý člen domácnosti po půl hodině usnul na stole a Laura mohla skoro v půl čtvrté nahoru. Znovu si otevřela dveře od Bářina pokoje a opatrně položila mobil zpátky. Všimla si šuplíku v nočním stolku, který se dal zamknout. Vzala za něj, ale nešel otevřít. Laura se podívala zpátky na mobil a vyndala ho z obalu. To co, nejdřív nahmatala a myslela si, že je magnet byl ve skutečnosti klíč od stolku. Laura otevřela šuplík a uvnitř uviděla dvě flashky. Sebrala je hned, jak se Bára trochu pohnula. V šuplíku ale bylo ještě něco, malá knížka o formátu A6, která vypadala jako soukromý deník. Laura neváhala a vzala ho taky. Klíč pomalu vrátila na původní místo a dala se na odchod. 

Když už byla u dveří zaznamenala pohyb. Bára se probudila a podívala se směrem k Lauře, kterou ale ve tmě nepoznala. 

"Kdo to je?" zeptala se
Lauru v tu chvíli nenapadlo nic, než zkusit změnit hlas. 
"Omlouvám se, kde tady máte záchod?" zkusila se zeptat. 
"Aha, takže brácha si sem zase někoho přived, dveře hned vedle Jáchymovo pokoje" řekla Bára a zase si lehla. 
"Díky" řekla ještě Laura a za dveřmi si oddechla. 

Potom se vrátila do Jáchymova pokoje a věci, co nakradla si dala do svojí kabelky a sbalila si svoje věci. Hodiny se přiblížili čtvrté a Laura se pokusila vypařit z domu. Když sešla schody, tak jí překvapila osoba z kuchyně. 

"Báro?" řekla osoba zmateně. 
"Pan Vlach?" řekla Laura
"Ano"
"Já jsem Laura, jsem návštěva vašeho syna"
"Dobře a kam jdeš?"
"Musím dojít domů včas"

Po tomhle nepříjemném rozhovoru se Lauře povedlo dostat z domu a konečně jít k sobě. 

Ráno zavolala Laura Marice a Dominikovi, že se vše povedlo, ale že za nimi nemůže, protože jí strašně bolí hlava. 

U Báry se Jáchym ráno vzbudil a překvapeně zjistil, že Laura je pryč. Když sešel dolů do kuchyně na snídani, Bára mu hned vynadala, ať svoje návštěvy nepouští k ní do pokoje. 

V neděli Laura sdělila všem co našla na flashkách a taky o Bářině deníku. 

V pondělí si po první hodině Marika zavolala k ostatním Báru do jedné volné učebny. 

"Co chcete, jestli si myslíte, že mě přemluvíte, tak jste vedle, o velký to tam jdu dát" řekla Bára. 
"Tím bych si nebyla tak jistá" řekla Viktorie a podívala se na Lauru. 
"Co tím myslíš?" zeptala se Bára. 
"Jednoduše, nic jí nedáš" usmál se Filip. 
"Nevyhrožuj" zvýšila hlas Bára. 
"Ono jí totiž nic dát nemůžeš, protože žádnou nahrávku nemáš" řekla Laura.